8 Co 268/2025-247 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobce na zaplacení částky 44.167 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 18.100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání a domáhal se jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno, příp. že bude rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Vytýkal soudu I. stupně, že v rozporu s § 132 o. s. ř. hodnotil provedené důkazy, když nepřiznal dostatečnou váhu nepřímým důkazům, které ve vzájemné souvislosti jednoznačně prokazují existenci ústní dohody a faktického výkonu obchodní činnosti pro žalovanou. Nepřímé důkazy nemohou být odmítnuty jen proto, že neexistuje písemná smlouva. Soud měl hodnotit důkazy v jejich souhrnu, nikoliv izolovaně. Ze vzájemného chování účastníků lze dovodit existenci konkludentního právního jednání ve smyslu § 545 o. z., kdy žalovaná opakovaně poskytovala pracovní materiály, umožnila vystupovat jejím jménem, prostřednictvím svého právního zástupce mu zaslala vyhotovené firemní vizitky s jeho jménem i telefonem a pracovní materiály s jeho kontaktními údaji, poskytla mu automobil pro výkon obchodní činnosti, úkolovala ho vypracováním pracovních plánů a obchodních postupů a statistických údajů, přebírala výstupy z jednání s oslovenými potencionálním zákazníky a obchodními partnery, přebírala kontaktní údaje na ně. Toto jednání žalované objektivně zakládá smluvní vztah, i když nebyl písemně formalizován. Soud nepřihlédl k tomu, že žalovaná neunesla svou povinnost tvrzení, když nevysvětlila, proč poskytovala pracovní materiály a vedla s ním obchodní komunikaci, pokud žádná spolupráce neexistovala. Žalovaná prostřednictvím svého jednatele pana , jméno FO, odmítla bez vysvětlení vypovídat, když se měla vyjádřit k otázkám obchodního vztahu a zejména k e-mailové komunikaci, kde jednoznačně souhlasně potvrzuje úhradu jím žalovaných faktur ve výši 44.167 Kč. Rozhodnutí soudu vykazuje extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a právními závěry. Z provedených důkazů plyne aktivní obchodní činnost vykonávaná žalobcem pro žalovanou, přičemž soud bez logického zdůvodnění uzavřel, že dohoda nevznikla. Soud od prvopočátku vystupoval vůči němu zaujatě a neobjektivně.3. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Nesouhlasí s argumentací uvedenou žalobcem v odvolání, když má za to, že žalobce doposud ne zcela správně pochopil zejména právní úpravu smluvního vztahu o obchodním zastoupení, příp. o zprostředkování. Soud provedl řádné a úplné dokazování, na základě návrhu k provedení důkazů předložených žalobcem, kdy vyslechl svědky , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , jednatele žalované, využil svého nezadatelného práva účastníka řízení, dle kterého jeho výslech může být proveden jen s jeho souhlasem, pokud tento souhlas neudělí, není mu dána žádná povinnost důvod tohoto nesouhlasu soudu vysvětlovat. Pokud se týká právního hodnocení věci, platné uzavření smlouvy o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu dle ust. § 2483 odst. 2 o. z. Již z tvrzení samotného žalobce se podává, že účastníci písemnou smlouvu o obchodním zastoupení neuzavřeli. Tvrdil, že byla uzavřena ústně dne 21. 9. 2020. Při nedodržení písemné formy o obchodním zastoupení nastupuje sankce neplatnosti dle § 582 odst. 1 věty první o. z., pokud strany vadu dodatečně nezhojí. Žalovaná namítla neplatnost tvrzené smlouvy o obchodním zastoupení, mj. právě pro nedostatek zákonem předepsané písemné formy, a již proto je tvrzená smlouva s datem 21. 9. 2020 neplatná. Tento nedostatek nebyl ani po datu 21. 9. 2020 zhojen a není žádné písemné potvrzení o uzavřené smlouvě či písemná smlouva o obchodním zastoupení po datu 21. 9. 2020. Obsah smlouvy nebyl jednoznačně prokázán ani z provedeného dokazování. Chybí prokázání vůle obou smluvních stran tvrzenou smlouvu uzavřít. Je prokázáno, že strany o smlouvě o obchodním zastoupení jednaly, avšak z žádného důkazu není prokázána shoda na podstatných náležitostech smlouvy, tedy na předmětu plnění stran, na výši a podmínkách provize, natož ve výši 35.000 Kč měsíčně, splatnosti provize, podmínkách vyplacení této provize, na době trvání smlouvy, na vzájemných právech a povinnostech smluvních stran smlouvy. Přitom z předloženého písemného textu smlouvy, který lze označit jako návrh na uzavření smlouvy, lze jednoznačně dovodit, že dohoda o provizi nebyla ani k datu 29. 9. 2020 (kdy se jednatelem stal , jméno FO, , uvedený v nedatovaném a nepodepsaném písemném návrhu smlouvy), a to tím spíše, že žalobce tuto částku navrhoval již v e-mailu ze dne 16. 9. 2020. Jinak nic nebránilo, aby tvrzená provize 35.000 Kč byla v návrhu smlouvy uvedena. Účastníci smlouvu o obchodním zastoupení dne 21. 9. 2020 a ani později neuzavřeli, byť o ní jednali. Soud se dále zabýval otázkou, zda lze vztahy mezi účastníky podřadit pod jiný smluvní typ, zejména příkazního typu dle § 2430 o. z., zejména smlouvu o zprostředkování dle § 2445 a násl. o. z. Při této úvaze soud vyšel z ust. § 1724 odst. 1, § 1725 a § 1746 o. z. a dospěl k závěru, že nebyly prokázány podstatné náležitosti takové smlouvy obdobně jako u posuzované smlouvy o obchodním zastoupení. Není zde prokázána vzájemná jednoznačná a určitá vůle účastníků o podstatných náležitostech smlouvy o zprostředkování či jiné smlouvy, kterým je právě ujednání o provizi, natož s obsahem, který tvrdil žalobce. Přitom nelze chybějící náležitosti smlouvy dovozovat výkladem a nahrazovat výkladem projev vůle smluvních stran o podstatných náležitostech každé smlouvy tam, kde jednoznačná a dostatečně určitá vůle nebyla projevena, jako v tomto případě. Tím spíše, že je ponecháno na vůli stran, jaký typ smlouvy pojmenované nebo nepojmenované uzavřou (§ 546, § 1746 odst. 2 o. z.), avšak pouze za podmínky, že právní jednání nevzbuzuje pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. Z vůle projevené pouze jednou smluvní stranou nelze vůli druhé smluvní strany dovozovat, jak se domnívá žalobce. Uzavření smlouvy mezi účastníky prokázáno nebylo. Ani řada listinných důkazů, které žalobce soudu doložil a soud je v rámci dokazování konstatoval, neprokázaly, že by byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena dohoda o výši provize, tyto důkazy toliko prokazují, že žalobce pro žalovanou nějakou činnost, vesměs prostřednictvím e-mailu a sociálních sítí prováděl, byť zastává a trvá na stanovisku, že tato činnost nevedla k žádnému významnému ekonomickému přínosu pro žalovanou a nevedla k uzavření žádných významnějších obchodů. Žalobce v žalobě tvrdil, že se mělo jednat o práci obchodního zástupce, neboli o smlouvu o obchodním zastoupení, přičemž tomuto tvrzení neodpovídají listiny, které žalobce doložil, a to jím vystavené faktury č. , hodnota, , ze kterých se podává jako předmět činnosti, kterou žalobce účtuje, zprostředkování obchodu a služeb. Sám žalobce ve svých skutkových tvrzeních přesně smluvní typ, který měl být dle jeho tvrzení uzavřen mezi žalobcem a žalovanou, nespecifikuje. Není zřejmé, jaký byl sjednán předmět smlouvy, který je nejasný, neurčitý a již z toho důvodu by bylo celé právní jednání zdánlivé či neplatné a nárok na jakoukoliv provizi z takového zdánlivého či neplatného ujednání nevyplývá. Pokud žalobce tvrdí, aniž by to prokázal, že byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, dle § 2483 odst. 2 o. z. musí mít tato smlouva písemnou formu, přičemž se jedná o kogentní ustanovení občanského zákoníku. Žádná písemná smlouva uzavřena nebyla, byl připraven toliko písemný návrh smlouvy o obchodním zastoupení, který nebyl nikdy podepsán. Žalovaná se dovolává neplatnosti tvrzené smlouvy o obchodním zastoupení pro nedostatek formy, nedošlo a nemohlo dojít ke zhojení ve smyslu ust. § 582 odst. 1 o. z. Za této situace vlastní dohoda o provizi nestačí a bez písemné smlouvy nárok na jakoukoliv provizi nevzniká. Na místě by snad připadalo v úvahu užití ustanovení o bezdůvodném obohacení, ale nic takového žalobce netvrdil a nebylo k tomuto vedeno ani dokazování. Jako další smluvní typ by mohla připadat v úvahu smlouva o zprostředkování, o čemž by svědčily texty obou doložených faktur, nicméně i tato smlouva by byla neplatná pro neurčitost předmětu smlouvy. Neplatnost smlouvy o zprostředkování pro neurčitost může být dovozena i za situace, kdy není provize sjednána vůbec a nelze ji určit ani podle smlouvy, a to pro absenci určitého ujednání o podstatné náležitosti takové smlouvy. Navržení svědci , jméno FO, a , jméno FO, k tvrzení žalobce, že měla být uzavřena nějaká dohoda, ze které měla vyplynout ujednání o výši provize za jeho činnost, kterou následně fakturoval, toto tvrzení nijak neprokázali. Naopak z výpovědí vyplynul podstatný fakt odporující tvrzením žalobce, a to že nikdy nebyli ti dva svědkové právně a ani jinak spojeni se žalovanou a nikdy ani jeden z nich nebyl oprávněn za žalovanou jednat. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované se jednoznačně podává, že ani jede