73 CM 103/2021-23 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou proti žalované domáhal zaplacení směnečného peníze ve výši 12 500 Kč s úrokem 6 % ročně z částky 12 500 Kč od 31. 1. 2021 a směnečné odměny 42 Kč. Žalobce tvrdil, že je majitelem směnky vlastní se směnečnou sumou 12 500 Kč vystavené dne 23. 7. 2020 ve [obec a číslo], okr. [obec], žalovanou na řad žalobce se splatností dne 30. 1. 2021 ve [obec a číslo], okr. [obec] a směnka je opatřena fakultativní doložkou bez protestu. Po předložení směnky v místě placení v den splatnosti nebyla směnka žalovanou ani zčásti proplacena, ačkoliv žalovaná byla k úhradě vyzývána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek stanovených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řadu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), soud o věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, přičemž rozsudek vyhlásil veřejně. 4. Z žalobcem předloženého prvopisu směnky soud zjistil, že byla vystavena ve [obec a číslo], okr. [obec] dne 23. 7. 2020 žalovanou, která se v ní zavázala zaplatit na řad žalobce částku 12 500 Kč, přičemž den splatnosti byl stanoven na 30. 1. 2021 a platebním místem bylo: ve [obec a číslo], okr. [obec]. 5. Z výzvy žalobce ze dne 18. 2. 2021 ve spojení s podací stvrzenkou vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení shora specifikované směnky; upozornění na soudní vymáhání nároků ze směnky nebylo ve výzvě obsaženo. 6. Podle čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSŠ“), vlastní směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce. 7. Podle čl. I § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. 8. Podle čl. I § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Podle odstavce 2 uvedeného není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49. 9. Podle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány; 2. dále 6% úroky ode dne splatnosti; 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty; 4. odměnu ve výši 1/ 3 % směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši. 10. V projednávané věci uplatnil žalobce nárok na zaplacení vlastní směnky proti žalované jako jejímu výstavci. Předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 ZSŠ pro platnou vlastní směnku a ztělesňuje tedy přímý, nesporný a abstraktní závazek žalované k zaplacení směnečné sumy, která je na ní uvedena. Protože směnka nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobci proti žalované dle shora citovanému nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 12 500 Kč s 6% ročním úrokem z částky 12 500 Kč od 31. 1. 2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla určena v délce 3 dní po nabytí právní moci rozhodnutí dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (bod I. výroku). 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení se závěry Nejvyššího soudu, v důsledku čehož byla plně úspěšnému žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Ve výzvě k zaplacení nebylo obsaženo upozornění na soudní vymáhání, tudíž ji nelze považovat za předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. Nicméně v této věci je vhodné aplikovat závěry Nejvyššího soudu prezentované v usnesení ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, či v usnesení ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5256/2015, kdy i navzdory nezaslání předžalobní výzvy žalovanému lze žalobci přiznat náhradu nákladů řízení vzhledem k okolnostem případu. Žalovaná nezaplatila směnečnou sumu 7 dní ani později po předložení směnky, kdy tato byla nejpozději předložena ve formě kopie dne 4. 11. 2021 doručením soudem prostřednictvím fikce. Současně si žalovaná zřejmě poštu na adrese trvalého pobytu nevyzvedává, přičemž nemá ani schránku pro vkládání zásilek (dvakrát ze strany soudu bez úspěchu doručováno). Soud v důsledku uvedeného dospěl k závěru, že i v případě absence předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. lze žalobci náhradu nákladů řízení přiznat, když vzhledem k pasivitě žalované je pravděpodobné, že by žalovaná nezaplatila ani na základě řádně učiněné výzvy, a tedy by bylo nepřiměřené žalobce sankcionovat za toto pochybení. Žalobce uplatňoval náhradu za zaplacený soudní poplatek, na základě čehož mu soud přiznal částku ve výši 1 000 Kč. Soud určil lhůtu k plnění v délce 3 dní po nabytí právní moci rozhodnutí dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalovanému, aby náhradu nákladů řízení plnil žalobkyni k rukám jejího zástupce ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. (bod II. výroku).