21 CO 194/2022-153 — Krajský soud v Praze

1. Manžel se svým návrhem podaným u Okresního soudu v Kladně (dále jen soud I. stupně) domáhal rozvodu manželství s tím, že manželství účastníků uzavřené dne [datum] bylo po dlouhou dobu spokojené, narodily se z něho dvě dnes již dospělé děti. Rozpory mezi manžely nastaly zhruba před deseti lety při dospívání dětí a následně poté, kdy se děti osamostatnily. Syn manželů stále bydlí v jejich rodinném domě. V říjnu roku 2020 spory mezi manžely vyvrcholily tím, že manžel byl nucen opustit společnou domácnost, když mu manželka znemožnila užívání společného domu (nejprve vyházela jeho osobní věci do kontejneru, poté zničila jeho dokumenty a rozebrala postel, a když manžel vstoupil za účelem nalezení svých věcí do domu, nazvala jej„ zlodějem“). Intimně se nestýkají po dobu 10 let. Příčinu rozpadu manželství shledává v citovém odcizení po odstěhování dětí. Předpokládal, že se manželka k jeho návrhu na rozvod manželství připojí, neboť mu již v prosinci 2020 poslala SMS s tím, aby požádal o rozvod. 2. Manželka s návrhem na rozvod manželství nesouhlasila. Uvedla, že rozvod manželství by nebyl v jejím zájmu, byť přiznala, že účastníci mají neshody a společně nežijí od října 2020. Po celou dobu manželství měl podle ní manžel různé známosti. Ona to tolerovala a nyní, když je nemocná a bez odpovídajícího příjmu, ji chce manžel opustit. Rozvodem manželství by jí byla způsobena zvlášť závažná újma po ekonomické stránce, neboť v případě rozvodu manželství by nemohla požadovat výživné pro nerozvedenou manželku, když tento její nárok je řešen v řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], v němž se manželka domáhá po manželovi výživného ve výši 5 000 Kč měsíčně. Zdravotní stav manželky jí neumožňuje si opatřit vyšší příjem než ten, který v současné době má, a tím je starobní důchod ve výši 15 751 Kč měsíčně a dále příjem z činnosti v rámci OSVČ – daňové účetnictví ve výši 10 000 Kč měsíčně čistého. Oproti tomu manžel je poživatelem starobního důchodu ve výši 16 318 Kč a v zaměstnání dosahuje průměrného měsíčního příjmu 27 000 Kč čistého. Zvlášť závažná újma by byla dána i tím, že je těžce nemocná, prognóza celkového zdravotního stavu manželky je nepříznivá, byť manželka v tuto chvíli nepotřebuje s ohledem na svůj stávající zdravotní stav pomoc druhé osoby. Navíc v případě rozvodu manželství by manželce byla zvlášť závažná újma způsobena tím, že jí hrozí ztráta možnosti bydlení a ztížení možnosti pořídit si bydlení jiné, neboť dům, ve kterém žije, je ve společném jmění manželů a s příjmem, který manželka má, není schopna podíl manžela vyplatit. Objektivní mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství účastníků manželka spatřuje v délce trvání manželství – 42 let, ve svém zdravotním stavu, v hrozbě ztráty bydlení pro svou osobu a snížení životní úrovně. Manželka žádala, aby soud uplatnil tzv. tvrdostní klauzuli. Byť sama nemá zájem na obnovení soužití manželů, uplatnění tvrdostní klauzule žádá za situace, kdy manželství je nespokojené více jak 15 let, manželé v podstatě zůstávají ve formálním svazku jen ze zvyku, na druhou stranu tento zvyk jim udržuje a zajišťuje oběma určitou životní úroveň a není tedy důvod, aby manželství po nějaké časové období netrvalo i nadále. 3. Manžel po vyjádření manželky a doplnění tvrzení manželky při prvním jednání setrval na svém stanovisku s odůvodněním, že oba manželé vylučují možnost obnovení vzájemného soužití. Za příčinu rozvratu manžel považuje vzájemné odcizení manželů poté, co se děti osamostatnily a neschopnost spolu nadále v této době komunikovat, dále neshody ohledně výchovy syna a o způsobu společného soužití manželů, nikoli tvrzení manželky o dlouho trvajících stycích manžela s jinými ženami. S ohledem na skutečnost, že manželka popírá jakoukoliv možnost soužití a zamezuje manželovi vstup do domu, kde bylo jejich poslední společné obydlí, aktuální stav manželství neumožňuje jiné řešení než rozvod manželství. Namítal, že má srovnatelný důchod jako manželka, příjem ze zaměstnání měl v poslední době vyšší, protože pracuje v sociálních službách a obdržel příplatky v souvislosti s pandemií covid 19. Manželce jde jen o peníze a protahuje zcela nefunkční manželství. 4. Soud I. stupně po provedení podrobného dokazování rozhodl rozsudkem ze dne 16. 9. 2022 č.j. 21 C 5/2021-84 tak, že manželství manžela [jméno] [příjmení] uzavřené s manželkou [jméno] [příjmení], rozenou [příjmení], dne [datum] před [stát. instituce], se rozvádí (výrok I). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Z odůvodnění rozsudku se podává, že soud I. stupně zjistil zejména z výpovědí účastníků a jejich dětí, že manželství účastníků je dlouhodobě provázeno neshodami, obdobími, kdy spolu manželé i několik měsíců nekomunikují. K vyostření konfliktnosti vzájemného vztahu účastníků došlo nejprve v roce 2012, kdy manželka sdělila manželovi na rodinné oslavě při příležitosti narození vnučky, že s ním nechce být. Od této doby se vztah manželů zhoršoval, k většímu konfliktu mezi nimi pak došlo v období května až června 2020, poté spolu manželé až do října 2020 nekomunikovali. V říjnu 2020 manžel nevyhověl žádosti manželky a též jí telefonicky odmítl na její dotaz sdělit, kde se po svém odjezdu z domu nachází. Manželka mu poté jeho věci dala do pytlů, které odvezla do [obec], aby je manžel nenašel (což by, pokud by je dala ke kontejnerům v obci, najít mohl, a to nechtěla), rozebrala a spálila mu postel a znepřístupnila vstup do jejich domu, neboť si nepřeje, aby manžel nadále do domu chodil. Oba manželé vylučují obnovení soužití, a to i manželka, která odmítá rozvod manželství, když její představa o manželství účastníků je taková, že tito budou žít jako nyní, tzn., že spolu žít nebudou, neboť manželka by už nikdy nechtěla žít s manželem. Také obě děti účastníků shodně vyloučily možnost společného soužití rodičů, neboť ti nejsou z jejich pohledu schopni být spolu. 5. Soud I. stupně se zabýval posouzením, zda rozvod manželství by byl v rozporu se zájmy manželky, zda se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převáženě manželka nepodílela, zda by jí byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma a zda mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství a dospěl k závěru, že uvedené podmínky (jejichž splnění by i přes v řízení prokázaný hluboký a trvalý rozvrat manželství a vyloučení jeho obnovy vedly k zamítnutí návrhu na rozvod manželství), nebyly v případě účastníků, konkrétně na straně manželky, splněny. 6. Předně v řízení nebylo prokázáno tvrzení manželky, že na rozvratu manželství se podílel svým chováním především, resp. výlučně jen manžel, a to tím, že za trvání manželství neustále navazoval vztahy s jinými ženami. Manžel se v rámci své výpovědi přiznal k jednomu poklesku v tomto směru, kterým byla jeho krátkodobá známost s jinou ženou v roce 1985, ještě před narozením syna účastníků. Další známost pak manžel navázal až po zrušení společného domácnosti a ukončení společného bydlení účastníky v říjnu 2020 v situaci, kdy manželka zcela otevřeně po dobu několika let předtím deklarovala, že s manželem, s nímž ukončila intimní soužití před více než 10 lety, žít nechce a v uvedeném měsíci manželovi vyhodila jeho věcí a znepřístupnila mu vstup do jejich společného domu. Ani svědci, a to děti účastníků, ve svých výpovědích nepotvrdili, že by otec navazoval známosti s jinými ženami a že by matka měla toto otci vyčítat. Zejména ze svědecké výpovědi dcery účastníků [jméno] [příjmení] vyplynulo, že manželství účastníků bylo z jejího pohledu spokojené do doby, než se účastníci rozhodli pro stavbu rodinného domu, což bylo ve věku 13 let svědkyně. Stavbu rodinného domu následně za nikoliv jednoduchých podmínek (fyzická práce obou manželů na stavbě při současném zajištění chodu rodiny, domácnosti a plnění pracovních povinností) manželé zrealizovali. Přestože manželka se již tehdy v manželství cítila nespokojená, rozhodla se pro druhé dítě. Oba manželé tak nadále fungovali ve vztahu k zajištění péče o děti, domácnost, dům i finanční zajištění rodiny. Postupně se však jejich vzájemný vztah zhoršoval (manželé se hádali i kvůli maličkostem nebo spolu nemluvili), byla období, kdy docházelo k vyostření konfliktů a následnému prohloubení zhoršení jejich vztahu, a to nikoli v důsledku chování jen jednoho z manželů, nýbrž pro chování obou dvou, kdy konkrétně v roce 2012 a následně v říjnu 2020 svým chováním podstatně k jeho rozvratu přispěla manželka. 7. V řízení nebylo prokázáno, ani to, že by manželce byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, a to dle jejího tvrzení po ekonomické stránce, v hrozbě ztráty možnosti bydlení a ztížení možnosti si pořídit bydlení jiné a i pro závažný zdravotní stav manželky. Oba manželé jsou příjemci důchodu ve zhruba stejné měsíční výši (manželka v částce 15 600 Kč, manžel v částce 16 318 Kč), oba mají příjem i z výdělečné činnosti, manželka v měsíční výši cca 12 000 Kč, manžel v rozpětí 27 000 – 29 000 Kč. Soud I. stupně zohlednil též tu skutečnost, že