22 CO 15/2022-51 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem pro uznání uvedeným v záhlaví uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 0,05 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] et Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. V odvolání namítla, že žalovaná se k žalobě ve věci samé vyjádřila a nepodala pouze neodůvodněný odpor. Na základě tohoto podání žalované mělo následovat zrušení vydaného EPR a mělo být nařízeno jednání ve věci. Není podstatné, že žalovaná o úhradě závazku s žalobcem v době podání odporu jednala a chtěla se s žalobcem dohodnout. Pro věc samu je klíčové, že žalovaná uvedla, že nárok neuznává ani co do důvodu ani co do výše a že skutková tvrzení v žalobě nejsou pravdivá. Dále uvedla, že pokud jde o požadovaný úrok 0,05% denně z dílčích dlužných částek, pak takový úrok nebyl mezi stranami ujednán a žalobce na něj nemá právo. Žalovaná nebyla v době, kdy zasílala vyjádření k žalobě, právně zastoupena. Soud prvního stupně měl, pakliže shledal obranu žalované za nedostatečnou, žalovanou poučit o tom, jak má svoji obranu doplnit skutkovými tvrzeními a označit k nim důkazy. To se však nestalo. Žalovaná tak s ohledem na shora uvedené nemohla naplnit skutkovou podstatu § 153a o. s. ř., neboť výslovně nárok žalobce popřela a neuznala. V tomto ohledu soud zcela ignoroval námitku žalované a žalobci přiznal úrok, který požadoval a žalovaná jeho existenci jasně sporovala. Proto žalovaná tvrdí, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny. 3. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 4 a § 205b o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. 5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným k soudu prvního stupně dne [datum], domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná částka představuje úhradu za služby spojené s autodopravou, kterou žalobce pro žalovanou vykonal. Žalovaná žalobci neuhradila fakturu [číslo] splatnou dne [datum] znějící na částku [částka], na kterou po zápočtech ze dne [datum] týkajících se dokladu [číslo] v částce [částka], dále dokladu [číslo] v částce [částka] a ze dne [datum] týkajícího se dokladu [číslo] v částce [částka] a po zohlednění částky [částka], uhrazené po předžalobní výzvě, zbývá uhradit částku [částka]. Dále neuhradila fakturu [číslo] splatnou dne [datum] znějící na částku [částka], na kterou po zápočtech ze dne [datum] týkajícího se dokladu [číslo] v částce [částka], dále ze dne [datum] týkajícího se dokladu [číslo] v částce [částka] a dokladu [číslo] v částce [částka], zbývá uhradit částku [částka]. Dále neuhradila fakturu [číslo] splatnou dne [datum] znějící na částku [částka], na kterou po zápočtech ze dne [datum] týkajících se dokladu [číslo] v částce [částka] a dokladu [číslo] v částce [částka], zbývá uhradit částku [částka]. Předmětem závazku byl odvoz dřeva z lesů na místa určená žalovanou. 6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem dne 21. 7. 2021 pod [číslo jednací] – 6, kterým návrhu zcela vyhověl. Současně žalované pro případ, že bude podán odpor, uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla spolu s elektronickým platebním rozkazem doručena. Žalovaná byla dále poučena, že podá-li proti platebnímu rozkazu včas odpor a bez vážného důvodu se ve věci samé nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a soud ve věci rozhodne rozsudkem pro uznání. 7. Tento elektronický platební rozkaz byl doručen žalované dne [datum]. Žalovaná jej napadla včasným odporem podaným dne [datum], ve kterém uvedla, že nárok neuznává ani co do důvodu ani co do výše a že skutková tvrzení v žalobě nejsou pravdivá. Dále uvedla, že pokud jde o požadovaný úrok 0,05% denně z dílčích dlužných částek, pak takový úrok nebyl mezi stranami ujednán a žalobce na něj nemá právo. 8. Soud prvního stupně na základě toho dovodil, že žalovaná neuvedla žádné skutečnosti, na nichž by stavěla svoji obranu a žalobu rozporovala, proto jej soud prvního stupně posoudil jako pouhý odpor bez vyjádření ke kvalifikované výzvě. Na základě toho dospěl k závěru, že nastala vyvratitelná domněnka podle § 114b odst. 5 o. s. ř., že žalovaná nárok žalobce uznala. Proto rozhodl rozsudkem pro uznání. 9. Pokud soud prvního stupně v této věci rozsudek pro uznání vydal, rozhodl nesprávně. 10. Dle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. 11. Dle ustanovení § 114b odst. 2 o. s. ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. 12. Dle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 13. Dle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 14. V projednávané věci výše označený elektronický platební rozkaz byl doručen žalované dne [datum]. Podáním ze dne [datum] podala žalovaná proti elektronickému platebnímu rozkazu odůvodněný odpor. Tento odpor obsahuje i konkrétní námitky žalované proti žalované částce, na kterých žalovaná staví svoji obranu proti žalobcem uplatněnému nároku v tomto řízení. Žalovaná v tomto vyjádření uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává a namítla, že pokud jde o požadovaný úrok 0,05% denně z dílčích dlužných částek, pak takový úrok nebyl mezi stranami ujednán a žalobce na něj nemá právo. 15. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že fikce uznání dle § 114b odst. 5 občanského soudního řádu nemůže nastoupit a rozsudek pro uznání nelze vydat v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví jednak svůj nesouhlas s žalobou a jednak svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu. Fikcí uznání a následně vydáním rozsudku pro uznání také nelze fakticky sankcionovat žalovaného, zejména jde-li o osobu právně neznalou, za to, že sám neví, jaké jsou ty„ správné právnické“ argumenty a námitky proti žalobě, s nimiž by mohl být v řízení úspěšný. Naopak tato právní úprava je vyhrazena pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalovaného, jejíž akceptace by byla z pohledu žalobce nespravedlivou, a proto může mít onen přísný důsledek v podobě předstírání, že žalovaný nárok žalobce uznal. K fikci uznání je tedy nutno přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech skutečně nesporných, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně. Nepřípadná a nespravedlivá aplikace § 114b odst. 5 občanského soudního řádu vede k porušení práva žalovaného být slyšen a vyjádřit se k věci dle čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i k porušení jeho práva na spravedlivý proces obecně, ba dokonce k odepření spravedlnosti (porušení práva na přístup k soudu) dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Situaci nedostatečně kvalifikovaného