22 CO 72/2022-52 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 758 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 758 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. 2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že v daném období již nebyl vlastníkem dané věci. V doplnění odvolání žalovaný uvedl, že dne [datum] předmětné vozidlo prodal, na což má řádnou smlouvu, kde se kupující zavázal k převodu vozidla ve stanovené lhůtě dle zákona, přičemž žalovaný současně s kupní smlouvou kupujícímu předal ověřenou plnou moc. Žalovaný tak nevidí důvod, proč by měl za někoho platit dluh. 3. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že důkazy předložené žalovaným v rámci jeho odvolání nejsou v odvolacím řízení přípustné, s ohledem na zásadu neúplné apelace. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř., dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že tento rozsudek je namístě změnit. 5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným k soudu prvního stupně dne [datum], domáhá po žalovaném zaplacení částky 17 758 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 17 758 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení, vše do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu. Návrh odůvodnila tím, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., v platném znění. Žalobkyně zjistila, že nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný coby vlastník/provozovatel neměl ode dne [datum] do dne [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, čímž porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu dne [datum], splatnost příspěvku nastala dne [datum]. Žalobkyní v tomto řízení požadovaná částka 17 758 Kč sestává ze základu příspěvku ve výši 17 458 Kč (203 dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem x denní sazba 86 Kč) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nereagoval na výzvu k zaplacení příspěvku, na upomínku o úhradu nedoplatku příspěvku, ani na předžalobní upomínku, žalobkyni nezbývá, než se svých nároků domoci soudní cestou. 6. Soud prvního stupně ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 7. Napadeným rozsudkem, bez nařízení jednání, po zhodnocení listinných důkazů, soud prvního stupně žalobě zcela vyhověl, jak uvedeno výše. Vzal za prokázané, že výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, což dále prokazuje též upomínka ze dne [datum]. Výzva k úhradě zákonného příspěvku se do dispoziční sféry žalovaného dostala dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako vlastník vozidla neměl vozidlo v rozhodném období pojištěno, porušil ustanovení zákona č. 168/1999 Sb., a nárok žalobkyně je tak zcela důvodný. 8. Jestliže soud prvního stupně žalobě vyhověl, rozhodl nesprávně. 9. Jak uvedeno výše, žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení základu příspěvku ve výši 17 458 Kč, kdy žalovaný jako vlastník vozidla [registrační značka], [VIN kód], neměl toto vozidlo v době od [datum] do [datum] pojištěno pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. 10. Dle ustanovení § 4 odst. 1 tohoto zákona, vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 11. Dle ustanovení § 4 odst. 2 zákona, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 12. Dle ustanovení § 4 odst. 3 zákona, výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 13. Dle ustanovení § 4 odst. 4 zákona, osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 14. Dle ustanovení § 4 odst. 5 zákona, výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 15. Dle ustanovení § 4 odst. 6 zákona, povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 16. Dle ustanovení § 4 odst. 7 zákona, výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 17. Dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., v platném znění, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona se stanoví pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč. 18. Dle ustanovení § 2a této vyhlášky výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 19. Jak uvedeno výše, povinnost platit příspěvek za nepojištěné vozidlo je uložena vlastníkovi tuzemského vozidla, a to solidárně s jeho provozovatelem. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku zákon vychází z vyvratitelné domněnky správnosti údajů uvedených ve správní evidenci, tedy že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla, osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v tomto registru je jeho provozovatelem. 20. Jedná se přitom o vyvratitelnou domněnku, která je vyvratitelná důkazem opaku, tedy důkazem, že vlastníkem či provozovatelem vozidla, za které je v rozhodné době požadován [anonymizována tři slova] příspěvek za nepojištěné vozidlo, je osoba jiná, než osoba jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel evidovaná. Důkazní břemeno v tomto směru tíží toho, kdo takovou skutečnost tvrdí, v projednávané věci tedy žalovaného. 21. Ačkoliv žalovaný v řízení před soudem prvního stupně nevyvrátil skutečnost, že v rozhodné době, za kterou je vymáhán příspěvek nepojištěných, nebyl vlastníkem, resp. provozovatelem předmětného vozidla (s ohledem na zásadu neúplné apelace, skutečnost tvrzená žalovaným v odvolacím řízení, že v rozhodné době vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla nebyl, je novou skutečností, která není zohlednitelná), přesto nelze žalobě vyhovět, a to z důvodu, že na základě listinných důkazů žalobkyní předložených není prokázáno, že výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP byla žalovanému zaslána. 22. Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne [datum] adresovaná žalovanému na adresu [adresa], sama o sobě neprokazuje skutečnost, že byla žalovanému zaslána, takovýto důkaz součástí spisu není. 23. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavila, nebylo možné ji poučit dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. 24. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady kanceláře, jak uvedeno výše, je vázána na zaslání výzvy k zaplacení příspěvku. Pokud žalobkyně neprokázala, že by takovouto výzvu žalovanému zaslala (soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku ohledně odeslání výzvy žalobkyní žalovanému vychází pouze ze skutkových tvrzení uvedených žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), nelze učinit závěr, že povinnost zaplatit příspěvek žalo