23 CO 130/2022-65 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) uložil žalované zaplatit žalobkyni 12 883,31 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně ode dne 23. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení celkem 1 126 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). 2. Výrok II., o nákladů řízení, odůvodnil soud prvního stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. a byla ve věci zcela úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů podle soudu prvního stupně sestávala ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 800 Kč a z nákladů právního zastoupení, a to z odměny za zastupování advokátem ve výši 400 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 200 Kč a 21% DPH. 3. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně pouze proti výroku III., o nákladech řízení, podala žalobkyně odvolání s tím, soud prvního stupně nesprávně určil výši náhrady nákladů řízení. Navrhovala, aby odvolací soud změnil napadený výrok tak, že žalované uloží zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 768 Kč. 4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním, tedy ve výroku II., o nákladech řízení, když odvoláním nenapadený výrok I. samostatně nabyl právní moci, podle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Vzhledem k výsledku řízení o věci samé, soud prvního stupně správně při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.; sice správně konstatoval, že na projednávanou věc dopadá ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), pochybil však při výpočtu nákladů v řízení úspěšné žalobkyně. 6. Ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 AT, platí, že v občanském soudním řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění do 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, činí sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně do 10 000 Kč – 200 Kč, přes 10 000 Kč do 30 000 Kč – 300 Kč, přes 30 000 Kč do 50 000 Kč – 500 Kč. 7. Ve smyslu ustanovení § 14b odst. 4 a 5 AT, je celková výše odměny pro účely stanovení náhrady nákladů řízení podle odstavce 1 omezena výší tarifní hodnoty a paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní, poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavce 1. 8. V daném případě jde o řízení o splnění povinnosti. Z listin založených ve spisu (výzvy k plnění a poštovního podacího lístku) vyplývá, že žalobkyně zaslala prostřednictvím svého zástupce žalované více než 7 dnů před podáním návrhu výzvu k plnění. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a byly tedy splněny zákonné podmínky, aby jí byla přiznána úplná náhrada nákladů řízení (ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o. s. ř.). 9. Všechny tři zákonné podmínky (předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech) byly v daném případě splněny. 10. K tomu odvolacího soud dodává, že nelze dovodit, že by byl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyní individuálně formulován právě a pouze pro řízení proti žalovanému. Je zcela evidentní, že při koncipování takovéhoto návrhu na zahájení řízení je používán vzor či více vzorů, které se upravují podle konkrétních okolností dané věci. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje svými žalobami pohledávky ze smluv o dodávkách plynu a elektřiny, kdy žalobkyně používá základ obecného textu, ve kterém jsou skutková tvrzení odlišena pouze údaji týkajícími se konkrétní smlouvy, odběrního místa, fakturačního období, dlužné částky a její splatnosti, datem předžalobní výzvy. Právně jde o žaloby v podstatě totožné. Již z textu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je zřejmé, že tento text je možné využít pro obdobné návrhy v jiných věcech jako předlohu, a že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v této věci z předlohy vychází. 11. Žalobkyně, která se u soudu opětovně domáhá skutkově obdobných nároků, kde právní posouzení je v podstatě totožné, může při právním posouzení svého nároku a při formulaci žalob vycházet převážně z žalob, které již dříve podala. Ustanovení § 14b AT zohledňuje nižší náročnost žaloby vypracovávané opakovaně v typově obdobných věcech v porovnání s náročností jednorázového uplatnění ojedinělého nároku věřitele u soudu a potřebě ojedinělého právního posouzení před podáním takové žaloby. Přestože žaloba je individuálním podáním, zohledňuje současná právní úprava ve výši náhrady nákladů, že i k takové žalobě mohla žalobkyně využít žaloby dříve podané ve sporech vyplývajících z typově stejného závazku, shodného právního posouzení a typově shodných rozhodných skutečností (bez ohledu na jejich počet), jako ustálený vzor. 12. Náklady žalobkyně v projednávané věci spočívaly jednak v soudním poplatku za řízení ve výši 800 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem. Ty sestávaly z odměny za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) po 300 Kč (§ 14b odst. 1 AT; z tarifní hodnoty ve výši 12 883,31 Kč), paušální náhrady hotových výloh (režijní paušál) 2 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) a 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 168 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celková výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně tedy správně činí 1 768 Kč. 13. Na základě uvedeného odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. ve výši přiznané náhrady změnil. V ostatním, tedy zejména ve lhůtě splatnosti a platebním místě zůstal v tomto směru správný výrok II. napadeného usnesení beze změny. 14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni nebyly přiznány náklady odvolacího řízení za použití ustanovení § 150 o. s. ř., kdy uložení zaplacení těchto nákladů žalované by se jevilo jako nepřiměřená tvrdost, neboť žalovaná se k výši nákladů řízení před soudem prvního stupně nijak nevyjadřovala, náklady žalobkyně nijak nezpochybňovala a posouzení výše těchto nákladů bylo pouze věcí soudu bez ohledu na stanovisko žalované. Podle odvolacího soudu s ohledem na tyto okolnosti je proto odůvodněno v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni náklady řízení nepřiznat.