23 CO 14/2022-240 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mělníku (dále„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 8. 2021, č. j. 12 C 332/2019 – 213, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení náhrady škody ve výši 186 395 Kč (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 75 720 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody, která jí vznikla v důsledku nesprávného vedení účetnictví žalovanou v době trvání pracovního poměru žalované u žalobkyně na pozici finanční manažer. Žalovaná dle žalobkyně opakovaně nesprávně párovala odesílané a přijímané platby s přijatými a vystavovanými fakturami, v důsledku čehož byl zobrazen nepravdivý stav saldokonta, stav zobrazovaných v účetnictví žalobkyně nebyl proto pravdivý a tato pochybení byla zjištěna provedením fyzické inventury zboží po skončení pracovního poměru žalované. Žalobkyně požadovala náhradu škody, která jí vznikla ve výši vynaložených mzdových prostředků na zaměstnankyni, kterou byla žalobkyně nucena přijmout do pracovního poměru právě za účelem nápravy pochybení v účetnictví žalované, a to ve výši 365 153 Kč na vyplacené mzdě za dobu od [datum] do [datum] na mzdě zaměstnankyně [příjmení], po změně žalobních tvrzení v průběhu řízení ve výši 179 229 Kč na vyplacené mzdě za období od [datum] do [datum] na mzdě zaměstnankyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dále žalobkyně požadovala škodu ve výši 24 690 Kč na doměřeném úroku z prodlení úhrady daňových povinností za daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2016, z důvodu nutnosti podání dodatečného daňového přiznání v důsledku pochybení žalované. Žalobkyně požadovala náhradu škody ve výši čtyř a půl násobku průměrného měsíčního výdělku žalované, tj. 186 395 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala vznik jí tvrzené škody, když v případě části nároku spočívajícího v částce vyplacené na mzdě zaměstnankyně [anonymizováno] [příjmení] nebylo prokázáno, do jaké míry a s jakou časovou náročností pracovala pro žalobkyni, neboť bylo prokázáno, že fakticky vykonávala práci na pozici účetní shodně jako další pracovnice, [jméno] [příjmení], a to jak pro společnost žalobkyně, tak pro společnost x [právnická osoba] V části nároku na doměřeném úroku z prodlení soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi konáním žalované a vznikem tvrzené škody, tedy že žalovaná zavinila, že bylo daňovým poradcem připravené daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob podáno opožděně. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včas odvolání žalobkyně, která soudu prvního stupně vytýkala nedostatečně zjištěný skutkový stav. Poukazovala zejména na obsah výpovědí svědkyň [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kterými bylo zcela jednoznačně prokázáno, že náplní práce [anonymizováno] [příjmení] bylo napravení chyb v účetnictví žalované za rok 2016, kdy bylo vedeno právě žalovanou. Z uvedených svědeckých výpovědí rovněž zcela jednoznačně dle žalobkyně vyplývá rozsah míry a časové náročnosti práce Ing. [příjmení], za který ji byla vyplácena žalobkyní mzda. Poukazovala na to, že bylo prokázáno rovněž porušení pracovních povinností žalovanou, včetně příčinné souvislosti se vznikem žalobkyní požadované škody i zavinění žalované, tedy všechny předpoklady pro důvodnost nároku na náhradu škody. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl a dále, aby žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný, když žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení ani povinnost důkazní, a to ani přes opakované poučení ze strany soudu prvního stupně s poskytnutím lhůty k doplnění tvrzení. Dle žalované nebyl naplněn žádný z předpokladů pro náhradu škody, když ze strany žalobkyně nebylo řádně prokázáno a ani tvrzeno jakého konkrétního porušení povinností při plnění pracovních úkolů se měla žalovaná dopustit. Zcela nejasná byla výše škody, kdy ze strany žalobkyně byla v tomto směru v průběhu řízení změněna tvrzení tak, že nejprve byla škoda spatřována v mzdových prostředcích vyplacených na práci finanční účetní [příjmení], následně ve mzdových prostředcích na práci finanční účetní [anonymizováno] [příjmení]. Obě tyto zaměstnankyně žalobkyně však ve svých svědeckých výpovědích nebyly schopny potvrdit rozsah práce vykonané, na žalobkyní tvrzených vadách v účetnictví žalované. Naopak je dle žalované třeba vycházet ze skutečnosti, že byly prokázány nedostatky v součinnosti žalobkyně při řešení problémů vyplývajících ze špatné funkce účetního softwaru, což bylo i důvodem pro ukončení pracovního poměru žalovanou. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že zavedením výzkumu a inovací ušetřila žalobkyni značné finanční prostředky. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil. 4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalovaná byla u žalobkyně zaměstnána jako účetní na základě dohody o provedení práce a od [datum] na základě pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou na pracovní pozici finanční manažer. Žalobkyně vykonávala práci odpovídající obsahem práci hlavní účetní žalobkyně, mzdovou agendu zpracovávala externí firma a žalovaná připravovala rovněž podklady pro daňové přiznání, které pro rok 2015 a 2016 zpracovával externí daňový poradce [anonymizována dvě slova]. V dubnu 2017 žalobkyně přecházela na nový softwarový systém Helios, který měl nahradit nevyhovující [příjmení]. Na systémovou chybu účetního programu [příjmení] si v souvislosti s nesprávným párováním faktur stěžovala žalovaná, respektive na problém upozorňovala pověřenou pracovnici žalobkyně v oblasti IT během prosince 2016. Žalobkyně však nebyla oprávněna k systémovému zásahu do nastavení programu [příjmení]. Žalobkyně spolu s daňovým poradcem upozorňovali jednatelku žalobkyně na nutnost provedení auditu za rok 2016, ze strany žalobkyně však žádná smlouva s auditorskou firmou uzavřena nebyla. Žalovaná ukončila pracovní poměr u žalobkyně výpovědí ze dne [datum] ke dni [datum]. Na pracovní pozici finanční účetní byla do pracovního poměru žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] zařazena [jméno] [příjmení] s tím, že pracovní smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. [jméno] [příjmení] pracovala u žalobkyně již od [datum] na základě uzavřené dohody o provedení práce. Náplní práce jmenované bylo mimo jiné prověření účetnictví společnosti zaměstnavatele v účetním systému, náprava pochybení a nedostatků v účetním systému, podpora při přípravě daňové agendy, zajišťování sepisu a podání daňových přiznání i zpětně v případě zjištění nedostatků v daňové oblasti, zajištění povinného auditu, a to zpětně za rok 2017, zadání a proúčtování veškerých pokladních dokladů pokladny [obec], [obec], zavedení evidence drobného hmotného a nehmotného majetku Helios, kompletní zavedení evidence dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku do systému Helios, inventarizace zásob v návaznosti na účetní systém Helios, účtování mzdových dokladů na základě dodaných výstupu od externí mzdové účetní, účtování interních dokladů, a to vše od [datum]. Dne [datum] byla uzavřena pracovní smlouva mezi žalobkyní a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], na základě které byla jmenovaná přijata do pracovního poměru u žalobkyně na pozici finanční účetní se dnem nástupu od [datum], a to na dobu neurčitou. Pracovní poměr [anonymizováno] [příjmení] skončil dohodou ke dni [datum]. Žalobkyní byl proveden audit za kalendářní rok 2016, podklady pro audit za rok 2016 vykazovaly dle auditorky [anonymizována dvě slova] nesoulad v oblasti sald knihy vystavených faktur, zásob, neseděly inventarizace, neodpovídaly skutečnému stavu. Žalobkyně podala dodatečné daňové přiznání za rok 2016, došlo k nápravě za předchozí období a z tohoto důvodu byl žalobkyni vyměřen [anonymizována dvě slova] pro [příjmení] kraj úrok z prodlení úhrady daňových povinností v celkové výši 24 690 Kč předepsaný do [datum] Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil. 6. Shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který věc posoudil jako náhradu škody podle ustanovení § 250 a následujících zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Podle tohoto zákonného ustanovení odpovídá zaměstnanec zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (odst. 1). Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance s výjimkou případů uvedených v § 252 a § 255 (odst. 3). Předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu podl