23 CO 286/2021-154 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Benešově (dále„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum], č. j. 12 C 132/2021 – 112, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 465 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a částku 4 969 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 6 530 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. stanovil žalovanému povinnost zaplatit České republice k rukám soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení státu ve výši určené samostatným usnesením. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody, která žalobkyni vznikla porušením pracovních povinností žalovaným, jako bývalým zaměstnancem žalobkyně tím, že dne [datum] nezajistil dostatečně přepravovaný náklad, který se uvolnil, sesunul a došlo k jeho poškození. Škoda byla objednatelem přepravy vyčíslena částkou 187 151 Kč, avšak do výše 168 436 Kč byla uhrazena pojišťovnou. Zbylá část ve výši 18 715 Kč představuje spoluúčast žalobkyně na škodě a je součástí nároku žalobkyně uplatněného v daném řízení. Dále je nárok tvořen částkou 14 750 Kč představující náklady za marný nájezd vozidla žalobkyně v rozsahu 590 km (25 Kč za 1 ujetý kilometr) a částka 4 969,15 Kč, uhrazená objednateli za nedodání zboží v termínu. Soud prvního stupně uzavřel, že je dána odpovědnost žalovaného podle § 250 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, když poutání a zajišťování nákladu bylo náplní práce žalovaného, který u žalobkyně pracoval na pozici řidiče. Žalovaný byl k této činnosti proškolen. Svou povinnost porušil tím, že přepravovaný náklad řádně nezajistil. Zavinění shledal soud prvního stupně ve formě nedbalosti. Soud prvního stupně vyšel i z postoje žalovaného po nehodové události, který nikdy netvrdil, že by škodu nezpůsobil. Neshledal důvodnou námitku žalovaného, pokud jde o výši škody, neboť žalobkyně se domáhá toho, co bylo vůči ní uplatněno smluvními partnery. Pokud žalovaný namítal, že nedošlo k poškození celého přepravovaného nákladu, soud prvního stupně odkázal na rozsah uplatnění škody, kdy ze strany žalobkyně je uplatňováno poškození pouze dvou z celkem tří přepravovaných zakázek. 2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který poukazoval na to, že nebylo prokázáno, že poutání a zajišťování přepravovaného nákladu je náplní práce žalovaného jako řidiče v pracovním poměru u žalobkyně. Pokud absolvoval školení, jednalo se o školení ve vztahu k plnění povinností dle zákona o provozu na pozemních komunikacích. Nesouhlasil ani s uplatněnou výší škody, když poukazoval na to, že i z fotografií, které jsou obsahem spisu, je zřejmé, že nedošlo k poškození celého nákladu, neboť nedošlo k sesunu spodních palet ani poškození OSB desek na paletě uprostřed balení. Nebylo tedy objektivně prokázáno skutečné poškození všech desek. Desky proto mohly být částečně využity a pouze z důvodu obchodní strategie zákazníka žalobkyně nebyla dále zjišťována využitelnost nepoškozených OSB desek. Soudu prvního stupně vytýkal, že při posouzení výše skutečné škody vycházel pouze z faktur objednatele, které žalobkyně bez dalšího proplatila. Nedůvodné shledal i náklady na marně najeté kilometry, neboť dle jeho názoru mohla být nepoškozená část nákladů doručena. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Poukazovala na to, že žalovaný zavinění až do soudního řízení nerozporoval, naopak výslovně uznával, jak vyplývá, například ze záznamu o způsobené škodě či uznání dluhu a dohody o narovnání, kdy pouze nesouhlasil s výší škody, pokud jde o rozsah poškozeného nákladu. Byl pravidelně školen (naposledy v prosinci 2019), a to mimo jiné i k otázce naložení vozidla, rozložení nákladu, upínací a zajišťovací techniky, užití zajišťovacích popruhů či kontrole zajišťovacích zařízení. U dané konkrétní přepravy byl upozorněn zaměstnankyní žalobkyně, že podle smluvních podmínek s dodavatelem má žalobkyně povinnost prostřednictvím řidiče provést převzetí zásilky, včetně fixace nákladu. K námitkám žalovaného, pokud jde o výši škody, poukazovala na provedené důkazy, zejména svědecké výpovědi, ze kterých je zřejmý rozsah poškození, který byl posouzen odborným zástupcem odesílatele nákladu. Svědkem [příjmení] pak bylo dle předložených fotografií konstatováno uchycení nákladu kurtami v chybném směru, což mělo vliv na uvolnění nákladu. Uvedla, že součástí nákladu byly tři zásilky, avšak účtovaná škoda byla pouze za dvě, které byly poškozeny. K nákladům na marně najeté kilometry žalobkyně poukázala na to, že ani žalovaný jako řidič nebyl na místě schopen posoudit rozsah poškození a za této situace nelze jednoznačně určit, že bylo možné část nákladu přímo dodat. 4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně na základě pracovní smlouvy od [datum] do [datum] jako řidič. Pro žalobkyni prováděl dopravu zboží, dle objednávky společnosti [právnická osoba], a to atypických palet s termínem nakládky [datum] u [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] a vykládkou dne [datum], postupně u tří zákazníků ve městech [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Žalovaný náklad zabezpečil pomocí kurt, v průběhu přepravy však došlo k uvolnění a sesunutí nákladu a jeho poškození. Před provedením shora uvedené přepravy byl zaměstnankyní žalobkyně na pozici dispečer mezinárodní kamionové dopravy upozorněn na nutnost připravení zajištění nákladu a kurt. Po nehodě žalovaný konzultoval s dispečerkou další postup, a to odvoz nákladu do nejbližšího skladu žalobkyně k překontrolování a přeskládání včetně zabezpečení nákladu a následně převoz do provozovny dodavatele. Dispečerkou byl postup konzultován na základě fotografií zaslaných žalovaným se zaměstnancem společnosti dodavatele. Poškozené zboží bylo vráceno zpět na sklad dodavatele. Objednatelem byla účtována škoda za poškození dvou zásilek (ve výši 62 113,77 Kč a 125 037,16 Kč). Za nedodání zboží v termínu byla požadována částka 4 969,15 Kč. Žalovaný uznal, že škodu při přepravě zboží způsobil a zavázal se jí uhradit v její skutečné výši, maximálně však do čtyř a půl násobku průměrného měsíčního výdělku. Nesouhlasil s úhradou celého poškozeného zboží, kdy poškozena byla jen jeho část. Záznam o dopravní nehodě a způsobené škodě ze dne [datum], podepsaný žalovaným kromě popisu vzniku škody a příčiny škody obsahoval udělení plné moci žalovaným žalobkyni jako zaměstnavateli pro vyřízení uvedené škodní události příslušné pojišťovně zaměstnance. [právnická osoba] bylo na vyčíslené částce škody 187 151 Kč plněno ve výši 168 436 Kč, v rozsahu zbylé částky 18 715 Kč se jednalo o spoluúčast žalobkyně. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky (s pojišťovnou neuhrazená spoluúčast ve výši 18 715 Kč, 4 969 Kč jako náhrada škody způsobená nedodáním zboží v termínu a 14 750 Kč za nájezd marných 595 km způsobený vrácením poškozeného zboží zpět do místa nakládky) výzvou žalobkyně ze dne [datum]. Na dlužné částce ani částečně neplnil. Žalovaný se dne [datum] zúčastnil školení organizovaného zaměstnavatelem, jehož obsahem bylo mimo jiné výuka naložení vozidla s ohledem na pravidla bezpečnosti, rozložení nákladu, typy obalů a palet, upínací a zajišťovací technika, užití zajišťovacích popruhů, kontrola zajišťovacích zařízení. 6. S takto zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud v plném rozsahu ztotožnil. 7. Odvolací soud shledal správným postup soudu prvního stupně, pokud danou věc posuzoval dle ustanovení § 250 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále „zákoník práce“). Podle tohoto zákonného ustanovení odpovídá zaměstnanec zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (odst. 1). Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance s výjimkou případů uvedených v § 252 a § 255 (odst. 3). 8. Předpokladem odpovědnosti zaměstnance za škodu je porušení právních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti, vznik škody, příčinná souvislost a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je potřeba, aby všechny uvedené předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok, a tedy ani povinnost k zaplacení, nevzniká. 9. V dané věci bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že žalovaný se dopustil porušení pracovních povinností tím, že nezajistil převážený náklad dostatečným způsobem, tím došlo k jeho sesunu a poškození. Je nepochybné, že žalovaný osobně nakládku a zajištění nákladu vykon