23 CO 287/2021-121 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou u Okresního soudu v Rakovníku na žalované domáhala zaplacení 348 325 Kč s úrokem z prodlení z titulu nedoplatku ceny díla dle Smlouvy o dílo, kterou žalovaná, jako objednatel, uzavřela s žalobkyní, coby zhotovitelem, kdy předmětem díla byla montáž ocelové konstrukce volně stojícího komínu s vložkou, včetně spalinových cest, s místem plnění [anonymizováno] [obec]. 2. Okresní soud v Rakovníku (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) uložil žalované zaplatit žalobkyni 348 325 Kč s a z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části o zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 348 325 Kč za dobu od [datum] do [datum], zamítl (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 88 580 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). 3. Soud prvního stupně vycházel ze skutkových zjištění, že účastnice uzavřely dne [datum] Smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dodávka volně stojící ocelové konstrukce vysoké 30 metrů, svislé spalinové cesty DN 800, vodorovný vstup do komína ve výšce 3 000 mm, DN 800; dílo mělo být dokončeno dne [datum]. Smluvená cena díla ve výši 1 161 081 Kč, bez DPH, měla být splacena ve třech částech, z toho první dvě faktury v celkové výši 70 % ceny díla žalovaná žalobci zaplatila, ale konečné vyúčtování obsažené ve třetí faktuře vystavené dne [datum], po předání a převzetí díla, kdy mělo být zaplaceno 30 % z celkové ceny díla, tj. částka 348 325 Kč, se splatností [datum], žalovaná neuhradila. Žalobkyni se sice nepodařilo prokázat, že předmětnou fakturu žalované odeslala, avšak prokázáno bylo, že dne [datum] zaslala žalobkyně žalované výzvu k zaplacení dlužné částky do [datum], a ta na ni prostřednictvím svého jednatele reagovala sdělením, že firma má finanční problémy, které vyřeší do 4 až 6 týdnů, a žádala, aby bylo o tuto dobu posečkáno. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaná předmět díla - stavbu, jejíž součástí byl i žalobkyní vyhotovený komín, předala dne [datum] [právnická osoba], kdy s předáním díla, ani s kolaudací dne [datum], nebyly žádné problémy a dílo bylo zkolaudováno s tím, že je schopno trvalého a bezpečného užívání. Soud prvního stupně uzavřel, že dílo pro žalovanou bylo žalobkyní provedeno řádně, žalovaná žádné vady díla neuplatnila a ačkoliv se žalobkyni nepodařilo prokázat, že fakturu [číslo] odeslala, tak výzvu k zaplacení v dodatečné lhůtě do [datum] žalovaná obdržela a„ tedy lze říci“, že počínaje dnem [datum] nastalo na straně žalované prodlení s plněním dluhu. 4. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně pouze proti výrokům I. a III. podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Uvedla, že nikdy nezpochybňovala vznik závazkového vztahu mezi účastníky, avšak vytýkala soudu prvního stupně, že se nevypořádal s její námitkou předčasnosti podané žaloby, kdy namítala jednak to, že jí faktura na částku 348 325 Kč se splatností [datum] dosud nebyla doručena a žalobkyně neprokázala ani její odeslání a dále, že žalobkyně dílo neprovedla, když podle uzavřené smlouvy s žalovanou se žalobkyně zavázala provést dílo v rozsahu uvedení zařízení do provozu a komplexního vyzkoušení, což se nastalo. Poukazovala na to, že žalovaná si musela provést po montáži závěrečné vyspárování keramickými hmotami sama a dále, že žalobkyně bez jakéhokoliv vyzkoušení nechala na stavbě svůj vyhotovený předávací protokol podepsat nezmocněné osobě. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání po upozornění na vstup žalované do likvidace uvedla, že s argumentací, kterou žalovaná vytváří právní fikci o nepředání díla, nedoručení faktury a předčasnosti žaloby, se soud prvního stupně vypořádal, kdy dle přesvědčení žalobkyně jde ze strany žalované pouze o účelová tvrzení s cílem nezaplatit. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu napadeném odvoláním, tedy ve výrocích I. a III., podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Výrok II. napadeného rozsudku samostatně nabyl právní moci. 7. Odvolací soud vyšel ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně shrnutých zejména v odstavci 14 odůvodnění napadeného rozsudku, s nimiž se ztotožňuje a pro zjednodušení na ně odkazuje. Soud prvního stupně správně zjistil podmínky účastníky uzavřené smlouvy o dílo ze dne [datum] a nepochybil v závěru, že dílo bylo žalované předáno bez vad v pondělí [datum] (tj. první pracovní den po sjednaném termínu dokončení díla). K tomu odvolací soud dodává, že dílo za žalovanou převzala a předávací protokol podepsala kompetentní osoba – [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], uvedený už ve smlouvě o dílo ze dne [datum] na straně objednatele, tj. žalované, jako„ oprávněný zástupce ve věcech technických“. Stejná osoba pak za žalovanou dne [datum] předávala celé dílo„ Rekuperace tepla a snížení emisí u výtopny x [právnická osoba]“, jehož součástí byla i subdodávka žalobkyně – stavba komína, hlavnímu zadavateli celé akce - [právnická osoba] Pokud žalovaná při převzetí díla od žalobkyně, ani následně, řádně nevytkla žádné vady díla, které posléze sama předala v rámci dokončení širší zakázky, a celé toto dílo bylo zkolaudováno, jsou v řízení uplatňované námitky žalované o neprovedení díla žalobkyní pouze účelovým pokusem o vyhnutí se plnění svého závazku ze smlouvy s žalobkyní. 8. Soud prvního stupně nepochybil ani v závěru o tom, že žalovaná byla nejpozději v srpnu 2019 žalobkyní vyzvána k zaplacení zbývajících 30 % celkové ceny díla ve výši žalované částky do [datum], když z odpovědi jednatele žalované je zřejmé, že žalovaná tuto výzvu obdržela. V této souvislosti k argumentaci žalované nedoručením faktury ze dne [datum] odvolací soud poukazuje na to, že ve smyslu ustanovení § 1963 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je faktura jen jednou z možných forem výzvy k úhradě vzájemného závazku podnikatelů, přičemž stejnou funkci plní i„ jiná výzva podobné povahy“. Byla-li tedy žalovaná žalobkyní prokazatelně vyzvána k zaplacení konkrétní částky ze zcela zřejmého konkrétního titulu, je námitka, že nebyla doručena konkrétní faktura týkající se téže pohledávky, a proto dosud nenastala splatnost pohledávky, nedůvodná. 9. Správné je i právní posouzení věci z hlediska ustanovení § 2586, § 2604, § 2605, § 2610 a § 2625 o. z., jež soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku ocitoval. Odvolací soud pro stručnost odkazuje v plném rozsahu na závěry rozsudku soudu prvního stupně, který se zcela dostatečným způsobem vypořádal i s námitkami žalované uplatněnými v odvolání, a které byly žalovanou namítány již v řízení před soudem prvního stupně. V tomto směru postupuje odvolací soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 (dostupné na webových stránkách /nsoud.cz), podle kterého, vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, který plní roli přezkumné instance a nevytváří svá rozhodnutí bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně. 10. Na základě všech výše uvedených skutečností a závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku III., o nákladech řízení. 11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 9 700 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“)), dvou paušálních náhrad hotových výloh po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), paušální náhrady za ztrátu času, a to deseti půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 AT), cestovného zástupce žalované při cestě ze sídla jeho kanceláře v [obec] k odvolacímu soudu a zpět, celkem 300 km osobním automobilem [registrační značka], s kombinovanou spotřebou motorové nafty 4,63 l /100 km, při sazbě základní náhrady v