23 CO 55/2022-226 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 113/2020 – 195, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 24 732,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Předmětem řízení bylo vrácení daru, který představují shora uvedené nemovitosti, respektive spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné poloviny k těmto nemovitostem. Spoluvlastnický podíl k uvedeným nemovitostem žalobkyně darovala žalovanému darovací smlouvou ze dne [datum] s účinky zápisu vkladu do katastru nemovitostí ke dni [datum]. Žalobkyně požadovala vrácení daru„ z důvodu majetkových rozporů, které začaly několik měsíců po svatbě s žalovaným, po vyčerpání finančních rezerv žalobkyně, které žalovaný použil na své podnikání, navrhl žalobkyni rozvod a po zahájení rozvodového řízení znepříjemňoval život žalobkyně drobnými naschvály při společném užívání nemovitosti, demontoval vybavení, což řešila Policie ČR, žalobkyni způsobil problémy odpojením sporáku promyšleným způsobem, v komunikaci žalobkyni hrubě urážel, ponižoval a zastrašoval“. Žalobkyně proto odvolala dar a žalovaného vyzvala k vrácení předmětné nemovitosti dopisem odeslaným dne [datum]. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by byly dány důvody pro odvolání daru pro nevděk žalovaného. Uzavřel, že jednání žalovaného, pro které žalobkyně odvolala dar, je třeba hodnotit v kontextu celého vztahu účastníků, který od počátku nebyl harmonický, provázely jej opakované rozchody, vzájemná majetková propojenost, ale zároveň i vzájemný pocit majetkových křivd. Soužití účastníků bylo oboustranně konfliktní, docházelo k vzájemnému obviňování, které vyústilo rozvodem manželství. V tomto kontextu soud prvního stupně tedy jednání žalovaného, pro které bylo žalobkyní dar odvolán, neposoudil jako porušení mravů značné intenzity nebo soustavné, když se jednalo o vzájemně vyvolané neshody plynoucí z rozchodu a rozvodu účastníků. Takové důvody dle soudu prvního stupně nejsou důvodem pro odvolání daru pro nevděk podle § 2072 občanského zákoníku. 2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, která soudu prvního stupně vytýkala nesprávné posouzení věci, kdy soud prvního stupně vycházel z terminologie předchozí, tj. neúčinné právní úpravy, když při posouzení jednání žalovaného vycházel z„ intenzity či soustavnosti porušování dobrých mravů“, ačkoliv podle konstrukce odvolání daru pro nevděk současně účinné právní úpravy (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, [účinnost]) je nevděkem jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Je tedy třeba vycházet i ze subjektivního kritéria ublížení dárci. V daném případě se žalovaný dopustil čtyř konkrétních protiprávních jednání, a to destrukce vybavení kuchyně, odpojení sporáku a internetu, uvolnění ventilku pneumatiky vozidla žalobkyně, dvou výhrůžných SMS zpráv, což v žalobkyni vyvolalo psychické útrapy, pocit strachu, bezmoci, ztížení užívání rodinného domu. Takové jednání, provázené násilnými projevy ze strany žalovaného, je nepřípustné i za stavu, kdy se účastníci rozvádějí. Vzhledem k tomu, že žalovaný vše činil s touhou mstít se, způsobit žalobkyni psychickou trýzeň jako odvetu za to, že žalobkyně nepřistoupila na žalovaného návrh ohledně majetkového vyrovnání, je nepochybně prokázán úmysl žalovaného. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že soud prvního stupně dle žalovaného správně posoudil intenzitu jednání žalovaného vůči žalobkyni. Jednalo se o oboustranné konflikty vyplývající z vyhrocených vztahů, rozchodu a následného rozvodu účastníků. Uvedl, že naopak žalobkyně neprokázala, že se žalovaný dopustil vůči ní jakéhokoliv chování v rozporu s dobrými mravy, neprokázala ani odmontování kuchyňské linky a sporáku a příčinnou souvislost vlivu jednání žalovaného na její zdravotní stav. 4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212, § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: účastníci jsou bývalí manželé, kdy manželství uzavřeli po pětileté známosti dne [datum], rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. V průběhu soužití žalobkyně kupovala nemovitosti, které žalovaný rekonstruoval. Dne [datum] uzavřeli účastníci darovací smlouvu, jejímž předmětem byl spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné ideální poloviny k pozemkům st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí], [územní celek]. Vklad vlastnického práva byl proveden s účinky ke dni [datum]. Krátkodobě žili účastníci v Anglii, kde rovněž pracovali. Vztah provázely opakovaně neshody a rozchody. V květnu 2019 pro majetkové neshody ukončili vztah, žalobkyně odjela do Anglie a mezi účastníky probíhala pouze písemná komunikace. Po návratu žalobkyně (září 2019) byly mezi účastníky neshody ohledně finančního zajištění provozu nemovitosti a domácnosti, probíhaly konflikty související s rozdělením bydlení a majetkového vypořádání. V důsledku hádky žalovaný poškodil kuchyň, následně ji uvedl do původního stavu. Účastníci se vzájemně obviňovali z poškození kol svých vozidel. Žalovaný se v důsledku neshod odstěhoval ze společného domu v [obec]. Podáním datovaným [datum] žalobkyně odstoupila od darovací smlouvy ze dne [datum] s výzvou k vrácení nemovitostí, které jsou předmětem této smlouvy. 6. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil. 7. Odvolací soud shledal na základě zjištěného skutkového stavu správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který věc posoudil v souladu s ustanovením § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). V daném případě bylo nesporné, že mezi účastníky došlo k uzavření darovací smlouvy ve smyslu ustanovení § 2055 o. z., dle kterého darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Odvolání daru je specifickým zánikem závazku, a je možné ze dvou zákonných důvodů, a to odvolání daru pro nouzi (upraveno ustanovením § 2068 o. z.) a pro nevděk (upraveno § 2072 o. z.). Účinky odvolání však nenastávají ze zákona, ale je potřebný projev vůle dárce. 8. V daném případě žalobkyně požadovala po žalovaném vydání darované nemovitosti písemnou výzvou, kterou zaslala žalovanému dne [datum], a která byla žalovanému doručena. V této výzvě uvedla důvody, pro které se vrácení daru po žalovaném domáhá. Je tedy třeba vycházet z obsahu takového podání žalobkyně, která poukazovala na jeho nevhodné chování spočívající v reakci na stav, kdy poté, kdy byly vyčerpány finanční rezervy žalobkyně, kterými umožnila podnikání žalovaného, navrhl žalovaný rozvod manželství a po zahájení rozvodového řízení žalobkyni znepříjemňoval život drobnými naschvály při společném užívání domu; demontáž části vybavení musela řešit i Policie ČR. Velké problémy jí způsobil odpojením sporáků od elektrické sítě, hrubě ji urážel a ponižoval a zastrašoval v jakékoliv komunikaci s ní. Odmítl žalobkyní navržené vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žádným způsobem nepřispíval na úhradu nákladů chodu domácnosti. Výslovně uvedla, že tímto podáním odstupuje od darovací smlouvy a žalovaného vyzvala k vydání všech nemovitých věcí, které předmětem smlouvy byly. 9. Je tedy třeba vycházet z obsahu tohoto podání, kdy žalobkyně nepožadovala vrácení daru pro nouzi ve smyslu ustanovení § 2068 o. z., ale z druhého, ustanovením § 2072 o. z. upraveného důvodu, dle kterého ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Odvolání daru je institut, který má chránit dárce, nicméně ne každé chování obdarovaného je v takovém rozporu s dobrými mravy, které odvolání daru odůvodňuje. Uvedené ustanovení tak neslouží jako nástroj, aby si dárce v podstatě vynucoval slušné chování od obdarovaného. Ublížení tedy musí mít formu zjevného porušení dobrých mravů. Dobré mravy jsou dle [název soudu]„ souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby ka