24 CO 244/2022-63 — Krajský soud v Praze

1. Ve shora označené věci soud prvního stupně svým rozsudkem (výrokem I.), shora označeným, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 39 479,53 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, výrokem II. tohoto rozsudku pak soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení 3 758 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem v [obec a číslo]. 2. V důvodech svého rozhodnutí, jde-li o nákladový výrok (II.), soud prvního stupně uvedl, že ve vztahu účastníků o nákladech řízení rozhodl podle § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., při plném úspěchu žalobce ve sporu. Náklady řízení žalobcem účelně vynaložené představují jednak náklady na jím zaplaceném soudním poplatku z návrhu na zahájení řízení (1 580 Kč) a jednak na nákladech právního zastoupení advokátem, který v řízení účelně vykonal tři úkony právní služby. S využitím § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. představuje odměna advokáta 500 Kč/jeden úkon právní služby. Celkem tedy odměna advokáta představuje částku 1 500 Kč Celkem tak náklady na právní zastoupení advokátem na straně žalobce představují částku 2 178 Kč (včetně DPH). 3. Včasné odvolání si proti tomuto rozhodnutí soudu prvního stupně, jde-li o samostatný výrok II., o nákladech řízení, prostřednictvím svého právního zástupce, podal žalobce. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnit tak, že výše nákladů řízení před soudem prvního stupně, kterou je žalovaný povinen žalobci zaplatit, činí 12 470 Kč. 4. V důvodech namítá, že v projednávané věci se nejednalo o formulářovou žalobu, není tedy důvod k využití § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., jde-li o náklady právního zastoupení advokátem. Při třech účelně vykonaných úkonech právní služby měla odměna advokáta plně úspěšného žalobce činit 8 100 Kč (3x2 700 Kč). Hotové výdaje asdvokáta v režijním paušálu pak měly představovat částku 900 Kč (3x300 Kč). Spolu s DPH tak náklady právního zastoupení žalobce v tomto řízení měly představovat částku 10 890 Kč a s připočtením soudního poplatku 1 580 Kč mělo jít celkem na nákladech řízení úspěšného žalobce o částku 12 470 Kč. 5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas oprávněnou osobou a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně (v samostatném výroku II., o nákladech řízení), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 6 o. s. ř., a odvolání odvolatele neshledal opodstatněným, s ohledem na odlišný výpočet výše nákladů právního zastoupení žalobce advokátem odvolacím soudem, oproti úvahám soudu prvního stupně, odvolací soud, s přiměřeným využitím § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přistoupil částečně ke změně výroku II. usnesení soudu prvního stupně v otázce výše těchto nákladů, jinak s využitím § 219 o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., jako věcně správný, potvrdil. Žalovaný si samostatně odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nepodal, předmětem přezkumu odvolacího soudu tak nebyl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I.; v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně nabylo samostatně právní moci. 7. Z obsahu spisu soudu prvního stupně se k otázce nákladů řízení podává (vzhledem k pravomocnému výroku I. rozsudku soudu prvního stupně), že účelné náklady řízení žalobce v této věci, který byl ve sporu s žalovaným o peněžité plnění plně úspěšný, představují jednak jím zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení 1 580 Kč, a jednak náklady na jeho právní zastoupení advokátem, kterému žalobce pro zastupování v tomto řízení udělil plnou moc. 8. Jde-li o výši nákladů právního zastoupení žalobce advokátem v řízení před soudem prvého stupně, tak i odvolací soud při svém rozhodování plně respektuje (ve shodě se soudem prvního stupně) stav, kdy, s ohledem na nález Ústavního soudu České republiky, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, není nadále aplikovatelná vyhláška č. 484/2000 Sb., v důsledku čehož nezbývá, než podpůrně při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky aplikovat svou povahou nejbližší zákonnou úpravu, jíž je vyhláška č. 177/1996 Sb., s přihlédnutím k tomu, že tento postup umožňuje ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř. 9. Z pohledu odvolacího soudu ovšem, na rozdíl od závěru soudu prvního stupně, právní zástupce žalobce provedl v řízení před soudem prvního stupně účelně dva úkony právní služby, a to přípravu a převzetí věci a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Odvolací soud totiž, na rozdíl od soudu prvního stupně, uzavírá, že k nákladům řízení na straně žalobce v souvislosti se svým právním zastoupením advokátem nepatří úkon předžalobní upomínky, tedy tento naposledy zmíněný náklad nepovažuje odvolací soud za účelně vynaložený. Soudní praxe se totiž v minulosti ustálila na tom výkladu, že náklady řízení nemusí být účastníkem vynaloženy vždy v době po zahájení řízení nebo do jeho pravomocného skončení, avšak musí být placeny v bezprostřední souvislosti s tímto řízením. Konstantně je také vykládáno, že k nákladům řízení, které jsou bezprostředně spojeny s řízením, nepatří náklady, spojené s předžalobními upomínkami (k tomuto srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. III Cz 69/83, Komentář k občanskému soudnímu řádu, vydaný v edici Velké komentáře, nakladatelství C. H. Beck, k § 137 o. s. ř.) Odvolací soud pak má za to, že ani po novele občanského soudního řádu, účinné od 1. ledna 2013, kterou byl do občanského soudního řádu tzv. vsunut § 142a o. s. ř., který zakotvuje, jako předpoklad přiznání práva na náhradu nákladů řízení, také předžalobní upomínku, není na této praxi třeba ničeho měnit. I když je předžalobní upomínka předpokladem pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, nemění to nic na povaze tohoto úkonu, který je činěn před zahájením soudního řízení právě proto, aby k němu dojít vůbec nemuselo. Za této situace tak náklad, vynaložený v souvislosti s předžalobní upomínkou, není nákladem soudního řízení. Takový náklad může být samozřejmě po dlužníku v souvislosti s vymáháním pohledávky rovněž k náhradě žalobcem požadován, nikoliv však jako náklad soudního řízení. 10. Dále pak, zde zcela ve shodě se soudem prvního stupně, při rozhodování v této věci o nákladech řízení odvolací soud vychází z předpokladu, že pro možnost podpůrného využití vyhlášky č. 177/1996 Sb. jsou v rozhodování Ústavního soudu České republiky nastaveny určité limity, a to zejména pro ty věci, o níž se jedná i v tomto řízení (tzv. formulářová žaloba v bagatelní věci), kdy příkladně lze zmínit rozhodnutí Ústavního soudu České republiky, sp. zn. I. ÚS 3923/2011. 11. V projednávané věci je pak i odvolací soud toho názoru, že zde existují takové okolnosti, které ospravedlňují alternativní způsob rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. Především i odvolací soud má za to, že v projednávané věci jde ze strany žalobce o takový typ návrhu, který se vymyká běžnému návrhu na zahájení řízení natolik, že je způsobilý ovlivnit přístup rozhodování soudu o právu na náhradu nákladů řízení již v jeho počátku. Jak Ústavní soud České republiky uzavřel, pro tento typ žaloby je typické, že náklady jsou, vzhledem ke všem okolnostem, výrazně nižší, než jak jejich náhradu paušálně stanoví vyhláška č. 177/1996 Sb. pro jeden úkon právní služby; od 1. 7. 2014 byla zavedena do vyhlášky č. 177/1996 Sb. právní úprava tzv. formulářových žalob (§ 14b). Soud prvního stupně tak i z pohledu odvolacího soudu při svém rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky v dané věci zcela správně vycházel z důvodnosti využití tohoto ustanovení výše uvedené vyhlášky, s poukazem na žaloby žalobce, které v obdobných (skutkově i právně) věcech žalobce vede u soudu prvního stupně. Podávání takovýchto žalob je nakonec i odvolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Pro tento alternativní postup při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky je tak i z pohledu odvolacího soudu důvod dán, je-li bez dalšího zřejmé, že toto řízení bylo zahájeno žalobcem na ustáleném vzoru, jímž je uplatňován nárok žalobce proti žalovanému ve skutkově i právně obdobné věci, jako v jiných věcech, projednávaných před soudem v souvisejícím období, u kterého jde o návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti fyzické osobě pro vymožení zaplacení peněžité částky do 50 000 Kč z uzavřené smlouvy o úvěru, a žalobci je přiznáváno právo na náhradu nákladů řízení. 12. Z hlediska těchto úvah odvolacího soudu činí náklady právního zastoupení žalobce advokátem v řízení před soudem prvního stupně, jde-li o odměnu advokáta, částku 1 000 Kč (2x500 Kč - § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb.). 13. S připočtením hotových výdajů advokáta při dvou režijních paušálech (§ 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. částky 600 K