24 CO 56/2022-176 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. rozhodl o tom, že se určuje, že žalobkyni svědčí dědické právo po zůstaviteli [jméno] [jméno], narozen [datum], posledně bytem [adresa], zemřel [datum], z holografní závěti zůstavitele ze dne [datum]. Výrokem II. tohoto rozsudku pak rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 37 057 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem v [obec a číslo]. 2. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v situaci, kdy žalovaní nakonec v řízení označili za nesporné, že projednávaná holografní závěť zůstavitele [jméno] [jméno] s datem [datum] je pravá, nezpochybnili duševní stav zůstavitele v době pořízení této závěti, namítli neplatnost této závěti jen ve vztahu k omezení pořizovací volnosti zůstavitele ve smyslu § 1493 z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ, bylo namístě v daném řízení po skutkové i právní stránce posoudit to, zda zůstavitel mohl žalobkyni posuzovanou holografní závětí povolat za svou dědičku, jde-li o konkrétní bytovou jednotku, veškeré movité věci a vybavení v této bytové jednotce a zůstatek na osobním účtu, vedeném na jeho jméno a rodné číslo u [právnická osoba], konkrétního čísla účtu, v závěti, jež nebyla sepsána ve formě veřejné listiny, z hlediska § 1493 OZ. K této otázce pak uvedl, že výsledky provedeného dokazování neumožňují přijmout závěr o tom, že by bylo možno omezení testovací volnosti zůstavitele ve smyslu § 1493 OZ vztáhnout na projednávaný případ jím pořízené holografní závěti s datem [datum], proto je tato závěť zůstavitele platná. V projednávané věci totiž nebylo žalovanými v řízení tvrzeno, nevyšlo to ani z výsledků provedeného dokazování najevo, že by v době pořízení zkoumané holografní závěti zůstavitel byl v péči zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby, nebo jinak přijímal služby takového zařízení, a ani to, že by žalobkyně byla zaměstnankyní takového zařízení. Ustanovení § 1493 OZ lze bezpochyb vztáhnout na nemocnice, domovy pro seniory, domovy s pečovatelskou službou, hospice a obdobná zařízení, ve kterých zůstavitel v době pořízení závěti se nachází, ale i na ty situace, kdy k poskytování služeb sociálními zařízeními, společnostmi a jejich zaměstnanci dochází v bytě zůstavitele, ve kterém žije, jakož i na situace, kdy je taková péče poskytována v takovém zařízení, kam zůstavitel denně či občas dochází a následně se vrací zpět do místa bydliště. V posuzované věci však bylo zjištěno a prokázáno to, že zůstavitel až do konce svého života byl ve vynikající psychické kondici, fyzicky však byl zcela závislý na pomoci dalších osob, tuto pomoc mu na denní bázi poskytovali ve vzájemné kooperaci žalobkyně, manželé [příjmení] a ošetřující lékař se sestrou. Zůstavitel, ač fyzicky limitován, byl až do své smrti zcela volně ve spojení s okolním světem, se kterým komunikoval jak telefonicky, tak prostřednictvím e-mailů, manželé [příjmení] pak mu zajišťovali možnost setkávání se s dalšími osobami i fyzicky, zůstavitel pak měl i potřebné kontakty, např. telefonický kontakt na notáře [anonymizováno] [příjmení]. Měl tak zůstavitel v rozhodné době pořízení zkoumané závěti reálnou možnost a prostředky k tomu, aby učinil případně své pořízení pro případ své smrti ve formě veřejné listiny, a to buď sám, nebo prostřednictvím někoho jiného, a přesto se rozhodl tak neučinit, čímž dal najevo, jaká je jeho skutečná vůle. Nelze-li v projednávané věci přijmout závěr o tom, že by v době, kdy zůstavitel o svém majetku pořídil pro případ své smrti zkoumanou holografní závětí, byl v péči zařízení, které by mu poskytovalo zdravotnické nebo sociální služby nebo by jinak přijímal tyto služby tohoto zařízení, je namístě námitku žalovaných odmítnout, jako nedůvodnou. Dále bylo v řízení argumentováno žalovanými tím, že mezi zůstavitelem a žalobkyní neexistoval natolik blízký vztah, aby ji zůstavitel povolal za svoji závětní dědičku. I tento jejich argument je třeba odmítnout, neboť zůstavitel mohl o svém majetku pro případ smrti pořídit závěť ve vztahu k jakékoliv osobě, dědická způsobilost není podmíněna existencí jakéhokoliv vztahu mezi osobou dědice a zůstavitele. Důvody dědické nezpůsobilosti na straně žalobkyně z hlediska § 1481 OZ zjištěny nebyly, nadto bylo v řízení provedeným dokazováním prokázáno, že žalobkyně byla se zůstavitelem po více než tři roky před jeho smrtí v denním kontaktu, zůstavitel si její péče velmi považoval, toto sděloval i třetím osobám. Žalobkyně tedy zůstaviteli na sklonku jeho života pomáhala, mezi žalobkyní a zůstavitelem vzniklo v této souvislosti přátelské pouto a vztah natolik blízký, aby měl zůstavitel, který zemřel jako bezdětný, důvod žalobkyni za svoji dědičku posuzovanou holografní závětí ve vztahu ke konkrétnímu majetku povolat. Uzavřel tedy o platnosti zkoumané holografní závěti zůstavitele s datem [datum], která ruší dřívější závěti v rozsahu, v jakém nemohou vedle sebe obstát. Za této situace je namístě přijmout závěr o tom, že žalobkyni svědčí dědické právo po zůstaviteli z titulu holografní závěti zůstavitele s datem [datum]. Výrok o nákladech řízení pak odpovídá § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, účelně jí vznikly náklady na zaplaceném soudním poplatku z návrhu na zahájení řízení a na právním zastoupení advokátem. 3. Včasné odvolání si, prostřednictvím svého zástupce, proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba žalobkyně se zamítá, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. V důvodech uvádějí, že zpochybňují skutkový závěr soudu prvního stupně, prezentovaný v odstavci 29. odůvodnění rozsudku, o tom, že by žalobkyně byla se zůstavitelem po více než tři roky v denním kontaktu, zůstavitel si její péče považoval, což sděloval i třetím osobám. Poukazují k tomuto na e-mailovou zprávu z [datum], kdy předchozího dne [datum] žalobkyně přivedla k zůstaviteli nedůvěryhodné svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří odsvědčili pořízení allografní závěti zůstavitele s datem [datum]. Nabízí se tak zcela logicky otázka, proč k tomuto úkonu žalobkyně nevyužila spřízněných osob manželů [příjmení]. Následující den zaslal zůstavitel žalovanému e-mailovou zprávu, ve které ho informuje o tom, že v závěti, sepsané notářským zápisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zůstávají jednotlivé body beze změny, kromě těch, které za svého života daroval jiným osobám. Dále jej informoval o tom, že [datum] došlo u žalobkyně k okamžité indispozici. Lze tak podle nich z tohoto usuzovat, že žalobkyně svým jednáním sepsání v pořadí třetí závěti zůstavitelem si na zůstaviteli tzv. vynutila tím, že v zůstaviteli vyvolala pocit tísně a bezmoci. Z obsahu další korespondence s daty [datum], [datum], [datum], [anonymizováno] - [datum], [anonymizováno] - [datum] zřetelně vyplývá snaha žalobkyně naléhat na zůstavitele, aby směnil sousedící byt, který patřil jejich synovi [jméno], za obrazy. Toto své přání však telefonicky odvolal, s tím, že již řešení našel. Tyto obrazy se podle vyjádření žalobkyně ke dni smrti zůstavitele v bytě již nenacházely. Z jejich pohledu tak soud prvního stupně opomenul zhodnotit, že po dobu více jak 8 let pečovali ve svém bytě v [obec] o matku [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], která byla postižená mozkovou mrtvicí, a to celodenně, přičemž tato zemřela ve stejném měsíci, jako zůstavitel. Pokud by tomu tak nebylo, zcela nepochybně by poskytovali potřebnou péči zůstaviteli sami. Nakonec činí prohlášení, že všichni svědci, navržení žalobkyní, kteří vypovídali před soudem, jsou podle jejich názoru nevěrohodní, všichni totiž čerpali peníze a majetek od zůstavitele a připravili zůstavitele do jeho smrti o veškeré finanční prostředky a cenný movitý majetek. Mají proto za to, že v projednávané věci jde o případ omezení dispozičního oprávnění zůstavitele při pořízení závěti z hlediska § 1493 OZ, kdy zůstavitel byl sice v dobré duševní kondici, fyzicky však byl zcela odkázán na žalobkyni, která mu poskytovala v době sepisu závěti zcela nezbytnou péči, byl na ni tedy bytostně odkázán, obzvláště v situaci, kdy mu tato osoba hrozila přerušením či dokonce ukončením své osobní péče o něj. Sama skutečnost dvou závětí v mimořádně krátkém období v čase nebyla uspokojivě vysvětlena. Citované ustanovení nemůže být odvislé od toho, zda pracovníci, či jiní dobrovolníci, kteří za zůstavitelem docházejí, jsou v pracovněprávním či obdobném vztahu k určitému zařízení nebo tuto činnost poskytují na zařízení nezávisle. Z e-mailové korespondence dovozují, že zůstavitel svoji vůli, jde-li o posuzovanou závěť nakonec i změnil, tedy ji odvolal. Považují tedy i nadále posuzovanou závěť zůstavitele s datem [datum] za neplatnou. 5. Žalobkyně se, prostřednictvím svého zástupce, k odvolání žalovaných vyjádřila tak, že odvolání žalova