26 CO 18/2022-591 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem rozhodl, že řízení se v části, ve které se žalobce domáhá určení, že je spoluvlastníkem s podílem o velikosti 13 % na domě [adresa], postaveném na pozemku parc. [číslo] stavbě bez čísla popisného postavené na pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], zastavuje (výrok I.), žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá určení, že je spoluvlastníkem s podílem o velikosti 50 % na domě [adresa], postaveném na pozemku parc. [číslo] stavbě bez č. p. postavené na pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], zamítá (výrok II.) a žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 189 247 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok III.). 2. Ve věci již bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 1. 12. 2016, č. j. 18 C 299/2015 – 223, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2017, č. j. 26 Co 97/2017 – 270. V tomto řízení soud prvního stupně dospěl k závěru, se kterým se odvolací soud plně ztotožnil, že výlučným vlastníkem sporných nemovitostí je žalovaná, která uskutečnila stavbu s úmyslem mít jí výlučně pro sebe. Mezi účastníky nebylo ujednání (ani výslovné, ani konkludentní), které by zakládalo spoluvlastnictví; účastníci se dohodli toliko na„ společném užívání“ domu. Stavba byla zřízena na pozemku, který žalovaná dostala darem a v právních vztazích si počínala jako jediný vlastník. Spolufinancování stavby žalobcem nevedlo k závěru, že by stavba měla být ve spoluvlastnictví, protože z žádného úkonu žalované taková vůle nevyplývala a finanční prostředky, které žalobce vynaložil, mu byly vráceny. Oba uvedené rozsudky zrušil k dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 24. 4. 2018, č. j. 22 Cdo 4127/2017 – 299, když poukázal zejména na ustálenou judikaturu, podle které provádělo-li stavbu více osob, které o vlastnictví k nové stavbě neuzavřeli žádnou dohodu, přičemž z okolností věcí není zřejmé, že mělo jít o stavbu ve vlastnictví jen některých z těchto osob, stavebníky jsou všechny tyto osoby, které se stávají podílovými spoluvlastníky stavby. Na dovolateli leželo důkazní břemeno o tom, že účastníci spolu zřizují stavbu, kterou hodlají společně užívat. To bylo v řízení prokázáno a tento závěr mohla žalovaná v dalším řízení zvrátit, pokud by prokázala, že žalovaný poskytoval peněžní plnění související se stavbou z jiného právního důvodu než spolufinancování stavby. 3. V dalším řízení soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 3. 2019, č. j. 18 C 299/2015 – 409, žalobě vyhověl a určil, že žalobce je spoluvlastníkem domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] stavby bez č. p., postavené na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], přičemž výše jeho spoluvlastnického podílu je 50 % Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 12. 2019, č. j. 26 Co 182/2019 – 447, rozhodnutí soud prvního stupně potvrdil, když se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním hodnocením věci v tom směru, že účastníci stavbu zhotovili společně, žalobce se na ní podílel finančně a zčásti osobní účastí a žalovaná neprokázala jiný právní důvod poskytování peněžního plnění žalobcem v souvislosti se stavbou a neprokázala tvrzení, že žalobcem poskytnutá částka byla půjčkou, která byla vrácena. Tvrzení žalované, že šlo o stavbu zřízenou dodavatelsky, považoval soud prvního stupně za nevýznamné, a nezabýval se jím ani odvolací soud Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 14. 8. 2020, č. j. 22 Cdo 1287/2020 – 502, oba rozsudky k dovolání žalované zrušil, označil právní posouzení věci za předčasné a tudíž nesprávné, protože soudy se nezabývaly otázkou, zda stavba byla zhotovená na základě smlouvy o dílo třetí osobou, protože v takovém případě je vlastníkem zhotovované stavby objednatel, a to od počátku výstavby. Nejvyšší soud odkázal na četnou judikaturu týkající se problematiky vzniku spoluvlastnického práva k nově zřizované stavbě a okamžiku posouzení vlastnického práva. 4. Soud prvního stupně při novém posouzení a hodnocení věci po doplnění dokazování uzavřel, že stavba domu [adresa] postavená na pozemku parc. [číslo] stavba bez č. p. postavená na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], byla zhotovena v souladu s ustanovením § 631 až 644 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), byly zhotoveny nikoliv svépomocí, ale na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo mezi [jméno] [příjmení], vystupujícím pod označením,,sdružení [anonymizováno]“ a žalovanou. Soud prvního stupně vyšel ze shodného tvrzení účastníků, že stavbu rodinného domu dovedl do fáze, kdy bylo patrné první nadzemní podlaží, [jméno] [příjmení], stavba probíhala podle jeho pokynů. Projekt na celý dům zpracován Ing. [příjmení] byl předložen [jméno] [příjmení] a ten na jeho základě sestavil hrubý rozpočet, obsahující veškeré činnosti výstavby, tedy kompletní zhotovení stavby. Rovněž svědek [jméno] [příjmení] tvrdil, že žalovaná poptávala zhotovitele celého domu a hrubý rozpočet představoval kompletní rozpočet pro celý dům. Pro závěry o totožnosti objednatele a zhotovitele díla vycházel soud prvního stupně zejména z listinných důkazů (stavební deník, projekt domu, vyjádření a rozhodnutí [územní celek]); výpovědi svědků ([příjmení] a Ing. [příjmení]) hodnotil s ohledem na časový odstup, na vztah k účastníkům a jejich kontaktování účastníky před výpovědí, za zkreslené. Podle soudu prvního stupně svědek [příjmení] sice rozlišoval mezi pojmy stavebník a investor, nicméně z jeho výpovědi ani z obsahu jeho e-mailu ze dne [datum] není zřejmé, k jaké osobě se vztahoval pojem stavebník. V e-mailu adresovaném žalované použil pojem stavebník ve vztahu k žalované, uváděl, že pouze pro žalovanou vykonával činnost stavbyvedoucího, je zřejmé, že žalovanou považoval za objednatele, a za investora považoval osobu, na kterou je vystavena faktura. Závěr o tom, že objednatelem byla žalovaná, plyne dále ze stavebního deníku, kde je specifikován rodinný dům žalované, rovněž projekt vyhotovený Ing. [příjmení] je označen jen jménem žalované. Žalovaná jednala s [územní celek] v souvislosti s povolením a kolaudací stavby. Tyto okolnosti ve svém souhrnu svědčí o závěru, že objednatelem stavby byla žalovaná a jen jí tak vzniklo vlastnické právo ke sporným nemovitým věcem. Žalobce neprokázal, že byl spolu s žalovanou objednatelem stavby, nevzniklo mu tak spoluvlastnické právo a soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1, za použití § 142 odst. 3 tak, že žalované přiznal nárok na plnou náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem; nepřiznal jí náhradu nákladů v podobě odměny a náhrady hotových výdajů za podání ze dne [datum] a [datum] a porady s klientem ve dnech [datum], [datum] a [datum]. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém vytýkal soudu prvního stupně, že své rozhodnutí zúžil na řešení otázky, zda byla uzavřena smlouva o dílo, a pokud ano, kdo byl objednatelem. Nezabýval se však přesnou povahou smluvních ujednání se svědkem [příjmení], nezjišťoval, zda ujednání naplní základní náležitosti smlouvy o dílo, tj. zda byla sjednána cena a zda svědek [příjmení] prováděl stavbu na vlastní nebezpečí. Podle žalobce se zdá pravděpodobné, že se svědkem [příjmení] byla uzavřena spíše smlouva příkazního typu, než smlouva o dílo. Při hodnocení rozhodujícího důkazu výpovědi svědka [příjmení] se soud prvního stupně neřídil zásadou volného hodnocení důkazů a odchýlil se i od názoru Nejvyššího soudu vysloveného v předchozím průběhu řízení. Na svědkovi při jeho osobním vystoupení u soudu nebyla znát sebemenší známka omezení kognitivních funkcí, přesto soud prvního stupně posoudil jeho výpověď jako ne zcela věrohodnou a přesnou, s ohledem na jeho [anonymizováno] stav. Soud zcela pominul výslovné tvrzení tohoto svědka, že objednatelem stavby byli oba účastníci a skutečnost, že svědek následně spontánně uvedl, že investorem byli oba dva. V odůvodnění rozsudku se soud nezabýval obsahem svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], zaměřil se pouze na e-mail z [datum], jehož text zkreslil. E-mail byl součástí neformální korespondence z roku 2015, zatímco svědek byl podrobně vyslechnut následně v červnu 2016 a důkazní síla e-mailu je tedy daleko nižší. Rozpory mezi výpovědí svědka a poslední účastnickou výpovědí žalované soud ani nekonstatoval (místo setkávání a sjednání dodacích podmínek). Soud opomenul hodnotit i řadu dalších provedených důkazů, např. písemná prohlášení žalované pro financující banku z roku 2000, doklady o kontrolách žalobce na stavbě nebo svědeckou výpověď Ing. [příjmení], která za objednatele projektové dokumentace označila oba účastníky. Z rozsudku není zřejmé, z jakých důkazů učinil soud skutková zjištění, že [jméno] [příjmení] náklady na stavební práce hrubé stavby domu a garáže fakturoval žalované a že žalovaná se rozhodla postavit na pozemku dům s garáží, altánem a bazénem, ačkoliv soud prvního stupně sám v odůvodnění rozsudku uvádí, že svěde