27 CO 235/2021-82 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 10.8.2021, č.j. 11 C 35/2021-57 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), rozhodl ve výroku I. o změně rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 27.2.2018, čj. 19 Nc 2251/2018-23, tak, že výživné uložené žalobci uvedeným rozsudkem k hrazení ve prospěch žalovaného, snížil„ počínaje od [datum] z částky 6 000 Kč měsíčně na částku 4 500 Kč měsíčně, kterou je povinen žalobce platit k rukám žalovaného vždy nejpozději do každého 15. dne v měsíci předem s tím, že žaloba na snížení výživného žalobce pro žalovaného počínaje dnem [datum] o dalších 1 500 Kč měsíčně se zamítá.“ Ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. 2. Soud vyšel ze zjištění, že naposledy bylo výživné k tehdy nezletilému (patnáctiletému) synovi [jméno] (žalovanému) stanoveno otci ve výši 6 000 Kč měsíčně rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 27.2.2018, čj. 19 Nc 2251/2018-23. Toto výživné si žalobce od [datum] sám ponížil a od uvedené doby žalovanému hradil pouze z části ve výši 3 000 Kč měsíčně. Snížení výživného v tomto řízení se pak žalobce domáhá právě na částku 3 000 Kč měsíčně od [datum]. Žalobce žalovanému přispívá finančně k svátku, narozeninám i Vánocům, poskytl mu osobní automobil, uhradil jeho opravy, hradí povinné ručení, případně přispěl žalovanému na naftu. 3. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobce je osobou samostatně výdělečně činnou v oboru autodoprava. Dle daňového přiznání za rok 2020 dílčí základ daně z příjmů vykázal ve výši 539 643 Kč. Žalobce i v době posledního rozhodnutí o výživném podnikal v autodopravě a tehdy soud vzhledem k jeho tehdejšímu základu daně z příjmů fyzických osob v částce 346 974 Kč dovodil měsíční příjem žalobce z podnikání v částce 25 000 Kč. Žalobce bydlí v rodinném domě, který je ve výlučném vlastnictví jeho matky a hradí celkové výdaje bydlení ve výši asi 10 000 Kč. V době dřívějšího rozhodnutí bydleli do března 2018 v rodinném domě s rodiči žalobce všichni, rodiče žalobce v přízemí, žalobce s rodinou v 1. patře, žalobce na nákladech bydlení tehdy hradil 5 766 Kč. Z účastnické výpovědi žalobce soud prvního stupně dále zjistil, že v době posledního stanovení výživného na žalovaného syna žalobce finančně podporoval rovněž tehdy zletilého ale ještě studujícího syna [jméno] a dále hradil výživné na nerozvedenou manželku, které měl uhradit 9 000 Kč, 18 měsíců (tuto částku) splácel po 500 Kč a splatil v září 2020. Osobní vůz, který poskytl žalovanému k užívání, je stále registrován na žalobce. 4. V době poslední úpravy poměrů k žalovanému jako tehdy nezletilému synovi, studoval žalovaný soukromou školu, kde roční školné činilo 13 000 Kč, bydlel na internátě, hrál fotbal. Žalobce v té době hradil veškeré náklady na bydlení (5 766 Kč) i náklady žalovaného syna, když matka žalovaného byla tehdy od roku 2010 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání bez výplaty podpory v nezaměstnanosti. Žalovaný stále studuje, od posledního rozhodnutí o výživném změnil školu, protože nezvládal matematiku, v době nynějšího rozhodování soudu prvního stupně byl ve druhém ročníku Středního odborného učiliště v [obec], je žákem denního studia. Přes týden pobývá na internátě. O prázdninách fakticky bydlel u své přítelkyně a v místě docházel na brigádu. Žalovaný navštěvoval žalobce asi jednou za 3 měsíce. 5. Matka žalovaného bydlí ve společné domácnosti s přítelem v jeho rodinném domě, partner matky je OSVČ v oboru pokrývač s příjmem asi 30 000 Kč čistého měsíčně. Matka žalovaného se rovněž podílí na hrazení nákladů na bydlení. Matka žalovaného pracuje na dohodu o provedení práce od [datum] a od [datum] a dosahuje průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 16 500 – 17 500 Kč. V době posledního rozhodování byla matka vedena od roku 2010 v evidenci nezaměstnaných bez výplaty podpory v nezaměstnanosti. Ze svědecké výpovědi matky žalovaného [jméno] [příjmení] soud dále zjistil, že matka synovi hradí z prostředků výživného (od žalobce) oblečení, vitamíny, školní pomůcky, hygienické potřeby, telefon, zubaře (za korunku 10 000 Kč a za opravu zlomeného zubu 2 800 Kč), platila synovi též řidičský kurz ve výši 12 000 Kč a následné opravné zkoušky 1 400 Kč a 800 Kč. 6. Za popsaného zjištěného stavu soud prvního stupně konstatoval, že došlo ke změně poměrů účastníků, a to jak na straně žalobce, jehož příjmy jsou nyní vyšší, a zůstávají vyšší i v porovnání s příjmy matky, tak na straně žalovaného, který ukončil na začátku 2. ročníku v roce 2019 studium na předchozí soukromé škole a přestoupil na odborné učiliště, obor automechanik. Náklady studia na soukromé škole 13 000 Kč ročně odpadly, nyní se žádná částka za školu nehradí, zůstaly platby za internát, nyní částkou 1 300 Kč měsíčně, předtím částkou 1 200 Kč měsíčně. Ke změně došlo též v poměrech matky žalovaného, která má na rozdíl od posledního rozhodnutí o výživném nyní pravidelný měsíční příjem, ke změně došlo též v tom, že matka žalovaného nyní žije ve společné domácnosti s partnerem (a jeho synem) v jeho rodinném domě. Soud prvního stupně dále konstatoval, že žalovaný má potřeby a nároky dospělého muže a náklady odpovídají jeho věku, nejedná se o náklady nadstandardní. 7. Po právní stránce soud na věc aplikoval ustanovení § 910 odst. 1, § 911, § 913 odst. 1, 2 a § 922 zákona č. 89/2021 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Soud prvního stupně zdůraznil, že vyživovací povinnost žalobce (i matky jakožto druhého rodiče) k dosud studujícímu žalovanému stále trvá. Upozornil, že výše této povinnosti u každého z rodičů je podle ustanovení § 914 o.z. poměrná a rozsah vyživovací povinnosti každého z nich odpovídá poměru majetkových poměrů, schopností a možností jednoho z rodičů k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem toho druhého. Ve vztahu k matce pak soud poznamenal, že neshledal důvod, aby žalovaný podával proti matce žalobu na určení výživného, jak požadoval žalobce, když nebylo zjištěno, že by matka svou část vyživovací povinnosti neplnila. 8. Na základě shora shrnutých skutkových zjištění a při použití uvedené právní úpravy soud prvního stupně uzavřel, že žalobě je na místě z části vyhovět, přičemž uvedl, že se mu jeví jako odpovídající částka 4 500 Kč měsíčně. Na tuto částku tedy posledně určené výživné 6 000 Kč měsíčně o 1 500 Kč snížil, ve zbývajícím rozsahu žalobcem navrhovaného snížení výživného (tj. o dalších 1 500 Kč měsíčně) žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn s odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), pouze částečným úspěchem obou stran sporu. 9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání. V něm namítal, že soud prvního stupně sice v rozsudku konstatoval, že došlo k nepochybnému navýšení příjmu otce (žalobce) od posledního rozhodnutí, nebylo však zohledněno, že toto navýšení je velmi výrazné. V době původního stanovení výživného činil příjem žalobce asi 25 000 Kč měsíčně, zatímco v roce 2020 z daňového přiznání otce vyplývá dílčí základ daně ve výši 539 643 Kč, čemuž odpovídá měsíční příjem ve výši asi 45 000 Kč. K tomuto významnému zvýšení životní úrovně žalobce soud prvního stupně vůbec nepřihlédl. Obdobně pak soud prvního stupně nezohlednil ani to, že v předchozím období měl žalobce vyživovací povinnost i vůči dalšímu synovi [jméno] [příjmení], který v té době ještě studoval, a dále, že žalobce plnil až do září 2020 z vyživovací povinnosti k (bývalé) manželce, matce žalovaného na tuto povinnost v celkové výši 9 000 Kč po měsíčních splátkách 500 Kč. Žalovaný dále namítal, že ze strany soudu nebylo zohledněno ani to, že od doby posledního rozhodnutí uplynuly více než tři roky, a že tak již i plynutím času došlo k navýšení potřeb oprávněného dítěte. Poukázal na orientační tabulku zpracovanou Ministerstvem spravedlnosti, z níž pak vyplývá, že v daném případě by se mělo výživné pohybovat v rozmezí 8 500 Kč až 11 250 Kč. K poukazům žalobce (i soudu prvního stupně v napadeném rozsudku) na to, že žalobce poskytl žalovanému osobní automobil, žalovaný připomněl, že tento vůz byl stále registrován na žalobce a žalovanému byl otcem pouze zapůjčen. Při jednání odvolacího soudu pak přítomná zástupkyně žalovaného doplnila, že po podání odvolání v reakci na něj žalobce požadoval okamžité vrácení auta, načež žalovaný auto žalobci vrátil. Žalovaný nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že by v řízení byla prokázána taková změna poměrů, která by byla důvodem pro navrhované snížení výživného. Poměry žalujícího otce se výrazně zlepšily, na straně žalovaného pak sice došlo ke změně školy, nicméně náklady na stravu, internát i dopravu se žalovanému zvýšily. Žalovaný se též od doby, kdy rozhodoval soud prvního stupně, rozešel se svou přítelkyní, žádný čas u ní již netráví a pokud není na internátě, bydlí se svou matkou v místě jejího současného bydliště. Navrhoval proto změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba o snížení výživného bude (i ve zbývající části