27 CO 253/2021-156 — Krajský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že se určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. 122, jehož součástí je budova [adresa], stojící na pozemku parc. č. st. 122 a pozemku parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro [územní celek], [stát. instituce] (výrok I.). Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 328 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.). 2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva žalobce k výše uvedeným nemovitým věcem (dále také jen„ předmětné nemovitosti“), protože se bez součinnosti žalované nemůže domoci zápisu svého vlastnického práva k nim do katastru nemovitostí a žalovaná mu tuto součinnost odmítá poskytnout (dokázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3703/2017). Takto může žalobce postupovat i za situace, kdy nenapadl rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na vklad jeho vlastnického práva k dosud společným nemovitým věcem do katastru nemovitostí z důvodu, že jejich označení ve smlouvě neodpovídalo tomu, jak byly zapsány v katastru nemovitostí (viz shodně i závěr Krajského soudu v Praze v rozsudku ze dne 6. 2. 2020, č.j. 28 Co 1/2020-169). V případě smlouvy o převodu nemovitých věcí vznikají účastníkům práva a povinnosti jejím uzavřením, avšak ke vzniku vlastnického práva podle samotné smlouvy nedochází, ten nastává až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Nicméně smlouva má účinek obligační, tedy zavazuje poskytovatele k tomu, aby vlastnictví věci na nabyvatele dalším jednáním, které je právně uznávaným způsobem převodu vlastnictví, převedl a druhou stranu, aby poskytla protiplnění, tedy vyplacení vypořádacího podílu v projednávané věci. I s touto námitkou se v předchozím rozhodnutí vypořádal Krajský soud v Praze ve svém rozsudku, když uvedl, že:„ Smlouva, kterou účastníci uzavřeli, je z pohledu určitosti a náležitostí dohody o vypořádání společného jmění platná a účinná a podle § 738 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) nabyla účinnosti ke dni zániku společného jmění manželů účastníků, tj. ke dne [datum], kdy bylo jejich manželství rozvedeno. Její věcněprávní účinky však nastanou až zápisem do veřejného seznamu, tedy do katastru nemovitostí. Do provedení zápisu do katastru nemovitostí jsou vlastníky společných nemovitých věcí v k.ú. [obec] oba účastníci v režimu kvazispolečného jmění manželů ve smyslu § 736, věta druhá, o.z. Smlouva má veškeré obecné náležitosti právních jednání i specifické náležitosti požadované pro dohody o vypořádání společného jmění manželů podle § 736 - § 739 o.z. a je i určitá a srozumitelná, pokud jde o označení nemovitých věcí v ní uvedených, byť jejich označení neodpovídá požadavkům zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon. Ohledně těchto společných nemovitých věcí byl také neúspěšně podán návrh na vklad smlouvy do katastru nemovitostí, a podle této smlouvy žalobce žalované plnil, když jí vyplatil vypořádací podíl částku 500 000 Kč. Neplatnost právního jednání účastníků obsaženého ve smlouvě nezpůsobuje ani skutečnost, že účastníci uzavřeli s datem [datum] ještě jednu smlouvu takřka shodného obsahu (až na výši vypořádacího podílu), kterou podepsali dříve, a to dne [datum] (smlouva byla podepsána až dne [datum]). Ve smlouvě navýšili vypořádací podíl o 50 000 Kč na částku 500 000 Kč, tato částka se následně objevuje ve všech dodatcích smlouvy (ze dne [datum], ze dne [datum]) a tuto částku žalobce žalované před posledně dojednaným termínem [datum] vyplatil a ona ji převzala. Je tedy nepochybné, že vůlí účastníků bylo řídit se smlouvou, podle které také postupovali, a která jako později podepsaná nahradila smlouvu předchozí.“ Námitku neplatnosti tohoto právního jednání z důvodu přinucení hrozbou [anonymizováno] násilí podle § 587 odst. 1 o.z. neshledal soud prvního stupně relevantní. Žalovaná nepředložila žádná tvrzení o tom, jakým konkrétním způsobem měla být ze strany žalobce k podpisu smluv nucena. Uvedla toliko, že období od počátku července 2017 do počátku března 2018 byla ze strany žalobce pod psychickým nátlakem, a že žalobce využil její tísně, nezkušenosti, rozrušení, [anonymizováno] potíží a psychického stavu (mj. žalované zemřel v únoru 2017 otec). Žalobkyně neprokázala, že by žalobce žalované něčím konkrétním hrozil pro případ, že nepřistoupí k podpisu dohody, vyjma toho, že jí měl hrozit tím, že pokud dohodu nepodepíše, nedostane z majetku nic, a dále že podá [anonymizováno] oznámení o tom, že mu otevřela poštu. Rovněž námitka žalované, že žalobce zneužil její tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení, lehkomyslnosti v daném případě nemá své opodstatnění. Další obrana žalované spočívala v tom, že částka vypořádání ve výši 500 000 Kč je zcela nepřiměřená hodnotě nemovitých věcí, neboť došlo k podstatné změně okolností, že tato změna založila v právech a povinnostech žalobce a žalované zvlášť hrubý nepoměr v podobě zvýhodnění žalobce, že tím vzniklo žalované právo domáhat se vůči žalobci obnovení jednání o smlouvě, resp. o výši finančního vypořádání ve smyslu ustanovení § 1765 o.z. S ohledem na okolnosti vypořádání, kdy žalobce měl převzít nedoplatek hypotéky a vyplatit žalované částku 500 000 Kč, se soudu ujednání nejeví zjevně nepřiměřené za situace, kdy žalovaná sama tvrdila, že hodnota domu činila v době uzavření smlouvy částku přes 2 000 000 Kč. K námitce žalované, že v případě částky 500 000 Kč byla uvedena v omyl, když ji nepovažovala za finální částku vypořádání, ale pouze za prvotní část vypořádání, a dále že tato jen představuje částku pro účely vyvázání žalované z hypotečního úvěru, tedy že o této částce bylo hovořeno jen ve vztahu k bance, soud prvního stupně nemohl přihlížet, neboť došlo ke koncentraci řízení, a kdy byla poučena o doplnění tvrzení o nátlaku ze strany žalobce a o nepřiměřenosti ujednání. Dohodu o majetkovém vypořádání účastníků, včetně jejich dodatků, proto neshledal v rozporu s dobrými mravy. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 328 Kč Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 3. Proti uvedenému rozhodnutí podala včasné odvolání žalovaná. Namítla, že účastníci dosud nebyli schopni vypořádat společné jmění manželů (dále také jen„ SJM“). Žaloba o určení vlastnického práva je pak pouze projevem tohoto sporu, kdy účastníci o tomto vypořádání měli a mají zcela odlišné představy. Je proto na místě se zaměřit na obsah těchto dohod, jakým způsobem byly uzavřeny, za jakých podmínek k jejích uzavření došlo a zda závazky z nich plynoucí byly splněny či nikoliv. V celém řízení se soud prvního stupně nevyrovnal, ani jiným způsobem nezjišťoval, zda byly žalobcem splněny závazky plynoucí ze smlouvy o uspořádání poměrů mezi manžely na dobu po rozvodu, zejména jestli došlo k převzetí závazku z hypoteční smlouvy ze dne [datum]. Tato společná hypotéka účastníků byla uzavřená za účelem pořízení nemovité věci, která je předmětem tohoto řízení, ale k jejímu převzetí žalobcem a vyvázání žalované nikdy nedošlo. Dále došlo k začlenění spotřebitelského úvěru žalobce ze dne [datum] do SJM. Žalovaná převzala závazek ve výši 265 000 Kč. Žalobce poskytl plnění ve výši 500 000 Kč a obdržel plnění ve výši 2 265 000 Kč. K samotnému převodu vlastnického práva k nemovité věci v katastru nemovitostí nedošlo pouze z důvodu nesprávného popisu nemovité věci, neboť by došlo k výzvě účastníku ze strany katastrálního úřadu k opravě nedostatků. K uzavření nové a bezvadné smlouvy již nedošlo. V tento moment muselo být žalované zřejmé, že žalobce nehodlá splnit závazky plynoucí z dohody o vypořádání SJM a že formulace o nedostatečném finančním vypořádání je konstatováním faktu ze strany žalobce, nikoliv příslibem dalšího plnění. Není tedy vůbec překvapivým rozhodnutím žalované, že s novým uzavřením smlouvy nesouhlasila a žádala obnovení jednání o vypořádání SJM. Hrubý nepoměr nastal neúměrným zvýšením nákladů plnění pro žalovanou (nepřevzetí hypotéky) a neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění. Příslib dalších finančních protiplnění za účelem získání majetkového prospěchu a nesplněním svých závazků ze smlouvy je zcela nepochybně nepoctivým jednáním a snahou těžit z tohoto nepoctivého činu. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Nedošlo k posouzení celkového obsahu uzavřené dohody o vypořádání SJM v kontextu sporu účastníku o vypořádání SJM resp., že tento spor o určení vlastnického práva má dosah a dopad na vypořádání vzájemného majetku a poměrů.