28 CO 12/2022-783 — Krajský soud v Praze

1. Právní předchůdce žalobců se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne [datum] domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních pozemků ve vlastnictví státu s tím, že je oprávněnou osobou dle zákona o půdě, a náleží mu tak náhrada dle § 11 zákona o půdě, a to dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 7. 2008, č. j. 24 C 97/2003-239, kterým bylo nahrazeno rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m [obec] ze dne 5. 10. 2001, [číslo jednací]. Nevydaný pozemek v katastrálním území Kobylisy měl rozlohu [výměra], restituční nárok byl ve výši [částka]. Nárok byl zaregistrován až v březnu 2010 O náhradní pozemky se právní předchůdce žalobců ucházel opakovaně ve veřejných nabídkách, podařilo se mu však získat jen pozemky za celkem [částka], z toho [částka] ve veřejných soutěžích, kterých se zúčastnil v 16 případech. Tvrdil, že do veřejných nabídek nejsou zařazovány pozemky, které by svým umístěním a rozlohou odpovídaly pozemku nevydanému, struktura nabídky žalovaného nemá dostatečné kvalitativní a kvantitativní parametry k uspokojení restitučních nároků dle zákona o půdě v přiměřené době, navíc žalovaný převádí na třetí osoby pozemky nikoli k uspokojení restitučních nároků dle zákona o půdě. Právní předchůdce žalobců se domáhal svého nároku i v jiných řízeních, v průběhu jednoho z nich žalovaný převedl dva ze žalovaných pozemků na soukromou obchodní společnost, v dalším žalovaný několik týdnů před vyhlášením rozsudku převedl 23 žalovaných pozemků na soukromé osoby nebo obce a v jiném sporu zase žalovaný pozemek o výměře 165 086 m2 svévolně v průběhu řízení rozdělil, přečísloval a rozprodal. Postup žalovaného při uspokojování restitučního nároku považuje za přinejmenším liknavý, ke stejnému závěru dospěl také Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3611/2018. K účasti ve veřejných nabídkách uvedl, že účastnit se mohl až po registraci nároku, která proběhla až 1,5 roku po právní moci rozsudku, tedy v březnu 2010, účastnil se přitom již veřejné nabídky roce 2010 a 2011 a poté, co v červenci 2011 podal žalobu na nahrazení projevu vůle, znemožnil mu žalovaný účast ve veřejných nabídkách po více než 2 roky. Následně se účastnil nabídek v roce 2013, 2014, 2015, 2016, 2018 a 2019. Poukazoval také na metodiku žalovaného k postupu v případě restituentů, kteří se uspokojení domáhají žalobou i účastí ve veřejných nabídkách, na to, že u nabídek dle zákona č. 95/1999 Sb. nelze celou kupní cenu hradit restitučními nároky, a na časovou a finančním náročnost sledování a vyhodnocování veřejných nabídek. V průběhu řízení právní zástupce žalobců zemřel, bylo rozhodnuto o pokračování v řízení se správcem jeho dědictví, [jméno] [příjmení]. V době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle o převodu pozemků p. [číslo] v [katastrální uzemí], p. [číslo] v [katastrální uzemí] a [parcelní číslo] v katastrálním území Psáry. 2. Žalovaný namítal, že výjimečné předpoklady umožňující získání náhradního pozemku mimo zákonný proces veřejných nabídek nejsou v dané věci splněny. Žalobci se dařilo svůj nárok uspokojovat prostřednictvím veřejných nabídek, měl tedy vyvinout takové míru aktivity při účasti ve veřejných nabídkách, aby byl jeho nárok uspokojen. Žalobce se ucházel o pozemky v hodnotě celkem [částka], je evidentní, že takovým postupem nemohl uspokojení celého nároku dosáhnout, navíc se po určitá období (dohromady více než 6 let) veřejných nabídek neúčastnil, bez jeho účasti proběhlo 32 kol veřejných nabídek dle zákona o půdě a 13 kol veřejných nabídek dle zákona č. 95/1999 Sb. Podle názoru žalovaného nelze volně kombinovat účast ve veřejných nabídkách s žalobami na nahrazení projevu vůle, zejména když žalobce nijak neprokázal, že by byl z veřejných nabídek neoprávněně vylučován. Připomněl také, že dobu, po kterou je restituční nárok na vydání náhradního pozemku neuspokojen, je třeba posuzovat až od okamžiku vzniku nároku na vydání náhradního pozemku, žalobce však mezi nárokem na vydání původního pozemku a nárokem na vydání pozemku náhradního nerozlišuje. Požadavek žalobce na náhradní pozemky v centrální části [obec] označil žalovaný za nelegitimní, neboť [část obce] v době prodeje nevydaného pozemku státu v roce 1969 centrální část [obec] netvořily, a dodal, že souhrnná cena náhradních pozemků zařazených do veřejných nabídek převyšuje souhrnnou cenu nároků na převod náhradních pozemků, je tedy dostatečná, do veřejné nabídky jsou zařazovány i pozemky na území [obec] a pozemky o větších výměrách. K pozemkům p. [číslo] v [katastrální uzemí] žalovaný namítal, že k těmto pozemkům mají lepší právo jiné oprávněné osoby, a to [jméno] [příjmení], který bezúplatného převodu stejných pozemků domáhá žalobou z [datum], a [jméno] [příjmení], která se bezúplatného převodu stejných pozemků domáhá žalobou z [datum]. 3. Shora označeným rozsudkem nahradil soud prvního stupně výrokem I.„ vůli žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků k částečnému uspokojení restitučního nároku žalobce, o němž rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 pod č. j. 24 C 97/2003-239 ze 7. 7. 2008, jímž nahradil rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] z 5. 10. 2001, [číslo jednací], a v jejichž důsledku stát nevydal žalobci původně odňatý pozemek dle PK [parcelní číslo] – zahradu o výměře 37 383 m2“, vyslovil, že„ žalovaný převádí na žalobce tyto náhradní pozemky: a) parc. [číslo] v katastrálním území a v obci [obec] v ceně [částka], b) parc. [číslo] v katastrálním území a v obci [obec] v ceně [částka]“ (výrok II.) a že„ v rozsahu hodnoty převáděných pozemků se ponižuje restituční nárok žalobce označený ve výroku I.“ (výrok III.). V části týkající se pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] žalobu zamítl (výrok IV.), v části týkající se pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] řízení zastavil (výrok V.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.). 4. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění. Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl rozsudkem ze 7. 7. 2008, č. j. 24 C 97/2003-239, o tom, že se původnímu žalobci nevydávají pozemky o výměře [výměra] v [katastrální uzemí], neboť tomu brání jejich zastavěnost, a že mu za nevydané pozemky přísluší náhradní pozemek dle zákona o půdě, rozsudek nabyl právní moci [datum]. Pozemkový fond ČR žalobci dopisem ze [datum] sdělil, že jeho nárok ocenil na [částka] a zaregistroval jej, v listopadu 2013 žalobci sdělil, že si může vybrat pozemky z veřejných nabídek podle § 12 zákona o státním pozemkovém úřadu nebo podle § 11a zákona o půdě. Žalobce se k uspokojení restitučního nároku účastnil veřejných nabídek už od roku 2010, do roku 2021 se účastnil [číslo] veřejných nabídek, ve kterých se jen za dobu do [datum] ucházel o 40 pozemků za celkem [částka]. [příjmení] jiné v březnu 2019 žádal o celkem 8 pozemků v nabídkové ceně [částka], z nich za cenu celkem [částka] získal 6 z nich, v listopadu 2018 vysoutěžil za cenu celkem [částka] 3 pozemky nabízené za celkem [částka], v září 2015 žádal o 4 pozemky v nabídkové ceně celkem [částka], získal tři z nich, a to za cenu celkem [částka], v lednu 2014 žádal o celkem 9 pozemků v nabídkové ceně celkem [částka], získal za cenu celkem [částka] jen 6 z nich a při účasti na nabídce 5 pozemků za cenu [částka] tyto pozemky za nabídkovou cenu získal. Žalovaný převedl na žalovaného k uspokojení jeho restitučního nároku pozemek v hodnotě [částka] smlouvou z [datum], pozemky v hodnotě [částka] smlouvou z [datum] a pozemky v hodnotě [částka] smlouvou z [datum]. K [datum] evidoval žalovaný neuspokojený restituční nárok žalobce ve výši [částka]. Žalovaný a jeho právní předchůdce vyhlásili za dobu od roku 1998 do [datum] celkem 93 veřejných nabídek dle zákona o půdě a 72 nabídek dle § 12 zákona o státním pozemkovém úřadu. Do veřejných nabídek dle zákona o půdě byly opakovaně zařazovány pozemky v ceně nad [částka] (desítky až stovky), o větší část z těchto pozemků obvykle nikdo nepožádal. Stát v letech 2014 - 2016 převedl celkem 15 182 pozemků, z toho 6 335 pozemků nikoli na restituenty, žalovaný uzavíral smlouvy o převodu rozličných pozemků s fyzickými i právnickými osobami, např. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], [právnická osoba] a.s., obcí [jméno] [příjmení], obcí [obec], společností [právnická osoba] a [právnická osoba] s.r.o. Objem neuspokojených restitučních nároků činí 8,1 miliardy korun. Žalobě stejného žalobce na nahrazení projevu vůle k uspokojení nároku dle zákona o půdě bylo již vyhověno rozsudky, které nabyly právní moci v únoru 2016, v říjnu 2016 a v červenci 2018, s jejich závěry se ztotožnil i dovolací soud, a to v řízení vedeném pod sp. zn. 28 Cdo 3611/2018 nebo pod sp. zn. 28 Cdo 2430/2016. Rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byla žaloba stejného žalobce na nahrazení projevu vůle zamítnuta, zrušil Nejvyšší soud rozhodnutím vyda