28 CO 233/2022-108 — Krajský soud v Praze

1. Žalobci se domáhali určení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Malá Bělá. Tvrdili, že kupní smlouvou z [datum] zakoupili s právními účinky k [datum] dům [adresa] na pozemku p. č. st. 303, pozemek st. 303 a pozemek [parcelní číslo]. Před prodejem si prohlédli dům i přilehlé pozemky, které byly oploceny, nebyli upozorněni, že by dům nebo oplocení zasahovalo na jiné pozemky. Rozsah sice v katastru nemovitostí neověřovali, ale vycházeli ze stavu, ve kterém jim byly nemovitosti předány a jak je jejich právní předchůdce užíval a obhospodařoval. Po zakoupení dokončili rekonstrukci domu, neměnili však půdorys domu ani umístění oplocení. Na základě sdělení žalovaného, který je dopisem z [datum] uvědomil o tom, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo], srovnali katastrální mapy a zjistili, že od roku 1999 užívají i pozemek [parcelní číslo], který je zčásti zastavěn domem [adresa] (v rozsahu 25 m2) a ve zbytku celý oplocen tak, že s jejich pozemky tvoří (a již před nabytím žalobci nepochybně tvořil) jeden funkční celek. Dům existoval už nejméně od roku 1952, z tohoto roku je také poslední geometrický plán, který se žalobcům podařilo dohledat. Pozemek [parcelní číslo] od [datum] drží, užívají a na své náklady udržují jako jeden zaplocený celek s pozemky st. 303 a 499, o tom, že v rámci oplocení užívají i pozemek 498 se dozvěděli až z dopisu doručeného [datum], který zaslal žalovaný, jež měl pozemek nabýt jako dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelé [datum], a to rozhodnutím z [datum] vydaném po dodatečném projednání dědictví. Dovolávali se mimořádného vydržení. 2. Žalovaný namítal, že v katastru nemovitostí je zapsán jako vlastník pozemku, neznalost tohoto údaje tedy nikoho neomlouvá, pozemek nabyl v dědickém řízení a řádně také platí daň z nemovitosti. Dodal, že držba žalovaných se ani nezakládala na právním důvodu, navíc jde o pozemek zcela pravidelného tvaru, není výrazně svažitý ani nedostupný a jeho výměra je o 79 % větší než výměra pozemků žalobců. Pozemek byl ve vlastnictví jeho rodiny od roku [číslo], jeho matka jej získala děděním v roce 1957, předmětem dědění by měla být i polovina domu nacházející se na pozemku 498. Byl připraven řešit záležitost smírně, navrhl uzavření nájemní smlouvy, a to s účinností až ode dne nabytí pozemku žalovaným, navrhoval i směnu pozemků, avšak bez odezvy. [obec] toho následovala žaloba, což považuje za rozporné s dobrými mravy. 3. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem určil, že pozemek [parcelní číslo] v katastrálním území Malá Bělá patří do společného jmění žalobců (výrok I.) a žalovanému uložil zaplatit žalobcům do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.). 4. Při svém rozhodnutí vycházel z následujících skutkových zjištění učiněných po provedeném dokazování. Žalobci jsou vedeni v katastru nemovitostí jako vlastníci ve společném jmění pozemku st. 303 o výměře 333 m2 a pozemku [parcelní číslo] o výměře 155 m2 v katastrálním území Malá Bělá. Žalobci drží od [datum] vedlejší pozemek [parcelní číslo] o výměře 498 m2 v katastrálním území Malá Bělá, faktické držby se chopili na základě kupní smlouvy ze dne [datum] spolu s domem [adresa] a pozemky převedeným kupní smlouvou, pozemek obhospodařovali jen oni, žalovaný se o vlastnictví pozemku dozvěděl až v roce 2020, nárok na pozemek si předtím nečinil on ani jeho právní předchůdci. Pozemek [parcelní číslo] nabyla jako dědictví po babičce žalovaného matka žalovaného až rozhodnutím z [datum], rozhodnutím z [datum] bylo potvrzeno nabytí tohoto pozemku jako dědictví žalovanému, který žalobce v říjnu 2021 žalobce vyzval o kontaktování s návrhem řešení, nabídku na odkup za [částka] odmítl. V roce 2002 a 2005 byla žalobcům vydána stavební povolení ke stavebním úpravám na domě [adresa], v jejich odůvodnění bylo uvedeno, že bylo zkoumáno, zda mohou být přímo dotčena vlastnická nebo jiná práva vlastníků pozemku a na základě toho stanoven okruh účastníků, za účastníky byli kromě žalobců považováni také Ing. [příjmení] aj. [jméno]. Půdorys stavby zůstal od koupě v roce 1999 nezměněn. [adresa] zasahuje 25 m2 na pozemek [parcelní číslo], celý pozemek [parcelní číslo] je spolu s pozemky p. č. st. 303 a 499 oplocen. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně zejména dle § 994, § [číslo], § 1095 a § 3066 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že žalobci nabyli vlastnictví k pozemku mimořádným vydržením, neboť jen drželi po dobu více než 20 let, a to až do výzvy žalovaného v přesvědčení, že jim náleží vlastnické právo, v době vydržení rovněž uplynula 5letá lhůta stanovená § 3066 o. z. Nezkoumal proto ani užívání ze strany jejich právního předchůdce. Soud prvního stupně dodal, že nepoctivý úmysl žalobců nebyl tvrzen a ze zjištěných skutečností ani neplyne, pro mimořádné vydržení se nevyžaduje držba řádná, tedy založená na právním důvodu. Další zákonné domněnky dle § 994 o. z. (poctivost a pravost držby) žalovaný dle soudu prvního stupně nevyvrátil. K namítané rozloze pozemků soudu prvního stupně uvedl, že judikatura k omluvitelnému omylu držitele se vztahuje k vydržení, avšak nikoli k vydržení mimořádnému, a není proto přiléhavá. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení dovodil soud prvního stupně z potřeby změny zápisu v katastru nemovitostí. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně procesním úspěchem žalobců a výší nákladů, které vynaložili na soudní poplatek, právní zastoupení advokátem, pořízení geometrického plánu, náklady na zaměření a na poplatky katastrálnímu úřadu). 5. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Namítal, že přestože nebyl v řízení zastoupen, neposkytl mu soud poučení o tom, které skutečnosti na obranu jsou v případě mimořádného vydržení právně rozhodné, ani o potřebě navrhnout důkazy k prokázání sporných tvrzení ohledně vydržení. Při výkladu pojmu nepoctivý úmysl nepřihlédl dle žalovaného k principu poctivosti dle § 6 o. z., který vyjadřuje standard chování v právních vztazích, vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájem druhé strany. Ani možnost mimořádného vydržení není bezbřehá. Vzhledem k rozloze pozemků si žalobci museli být vědomi toho, že jich držba někomu působí újmu, a jejich jednání tak nebylo úmyslně poctivé. Nesoulad právního a faktického stavu byl u nabytého majetku naprosto očividný už vzhledem k výměrám nabytého (uvedeným v kupní smlouvě) a užívaného pozemku a k tomu, že v katastru nemovitostí byl jako vlastník veden jiný subjekt (i když neaktuální); muselo také proběhnout nějaké daňové řízení a ocenění pozemku v souvislosti se zřízením zástavního práva. O tom, že žalobci věděli, že užívají i cizí pozemek, svědčí i to, že postavili pergolu bez žádosti o stavební povolení, žalovaný poukazoval také na to, že žalobce mají oplocenu i část pozemku dalšího vlastníka, [jméno] [příjmení] [jméno] povolení týkající se domu pak bylo zcela zřejmě vadné a vlastnickými právy se nezabývalo. Rozhodnutí soudu bez poučení žalovaného a neprovedení důkazů k otázce nepoctivého úmyslu žalobců při výkonu držby považuje žalovaný za nepředvídatelné. Rozhodnutí o nákladech řízení považuje žalovaný za zcela absurdní, neboť k účasti na doprojednání dědictví (sporného pozemku) byl vyzván soudem a vlastnické právo žalovaného bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě soudního rozhodnutí o projednání dědictví. Žalovaný proto o vlastnictví pozemku 498 nemohl mít jakoukoli pochybnost, začal hradit daň z nemovitosti a měl zájem s pozemkem nakládat, v čemž mu však oplocení ze strany žalobců brání. Měl rovněž zájem o smírné vyřešení věci, nabízených [částka] je však absolutně nepřijatelná náhrada, neboť pozemek má hodnotu v řádech milionů korun. Na doprojednání dědictví vynaložil nemalé prostředky, zatímco žalobci získali majetek vysoké hodnoty bezplatně, je proto odůvodněn postup dle § 150 o. s. ř. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne, nebo aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalobci navrhovali potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Uvedli, že žalobci byla doručena žaloba, ve které bylo jasně uvedeno, že se domáhají mimořádného vydržení, na to byl upozorněn znovu při přednesu žaloby a rovněž soudem při sdělení právního názoru i v průběhu řízení. Soud prvního stupně sdělil, že žalovaný netvrdí ani neprokazuje nepoctivý úmysl žalobců při držbě pozemku, žalobce netvrdil svémocnou držbu, lest nebo snahu o zneužití výprosy. Ke stavbě pergoly dodali, že o stavební povolení žádali dvakrát a dvakrát kolaudovali stavbu, a to v roce 2005 a 2008, na to, že je stavba z části na cizím pozemku, upozorněni nebyli. O tom, že užívají pozemek, který jim nebyl kupní smlouvou převeden, se dozvěděli až z dopisu žalovaného, do té doby užívali zaplocení pozemek v rozsahu, v jakém jim byl prodávajícím předán, ve stejném rozsahu byly pozemky užívány i jejich předchůdci. Do roku 2021 neprojevil o pozemek zájem žalobce a