28 CO 235/2020-376 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 17. 6. 2020, č. j. 8 C 189/2018-142, že se ze zaniklého společného jmění manželů účastníků přikazuje do vlastnictví žalovaného motocykl [anonymizováno], nákladní přívěs [registrační značka], osobní automobil r. z. [anonymizováno] [číslo] (výrok I.), že se do vlastnictví žalobkyně přikazuje osobní automobil Volkswagen Golf, r. z. [anonymizováno] [číslo] (výrok II.), že je žalobkyně povinna doplatit úvěr [číslo] u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ve výši 177 195 Kč ke dni [datum] (dále jen„ závazek“, výrok III.), že se nařizuje prodej pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., a pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitosti“) a že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem (výrok IV.), že je žalovaný povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Praha-západ na náhradě nákladů řízení státu 2 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.). Doplňujícím rozsudkem ze dne 14. 4. 2021, č. j. 8 C 192/2018-161, soud prvního stupně doplnil rozsudek o výrok VII., kterým zamítl návrh žalovaného na vypořádání jeho vnosů ve výši 571 816 Kč. 2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů a požadovala, aby do vypořádání byl zahrnut motocykl [anonymizováno], nákladní přívěs [registrační značka], osobní automobil r. z. [anonymizováno] [číslo] a automobil Volkswagen Golf r. z. [anonymizováno] [číslo] s tím, aby posledně uvedená věc byla přikázána do jejího vlastnictví, ty ostatní žalovanému. Dále zahrnula do vypořádání nemovitosti, přičemž navrhovala jejich prodej a rozdělení výtěžku, rovněž zahrnula k vypořádání závazek a požadovala, aby byl přikázán jí. Žalovaný nejprve souhlasil s prodejem nemovitostí, posléze nikoliv a tvrdil, že byly pořízeny a zrekonstruovány za jeho výlučné prostředky a jeho celkový vnos se rovná jejich ceně. Uplatnil vnos ve výši 171 816 Kč s tím, že kupní cena za nemovitosti v této výši byla zaplacena z jeho výlučných prostředků získaných z prodeje nemovitostí v [katastrální uzemí], které získal na základě vypořádání majetku z jeho předchozího manželství, a ve výši 400 000 Kč, které vynaložil na rekonstrukci nemovitostí poté, co částku 400 000 Kč získal za postoupení nájemního práva bytu v [obec] a prodej jeho vybavení. 3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci uzavřeli manželství [datum], rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu Praha-západ č. j. 8 C 351/2016-56, který nabyl právní moci [datum]. Hodnota ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství motocyklu [anonymizováno] činí 15 000 Kč, nákladního přívěsu 23 000 Kč, osobního automobilu Nissan 70 000 Kč a osobního automobilu Volkswagen 285 000 Kč. Nesplacená výše závazku k [datum] činila 177 195 Kč. Nemovitosti jsou v katastru nemovitostí vedeny jakožto předmět společného jmění manželů účastníků, jejich cena je 9 800 000 Kč. Nemovitosti byly pořízeny na základě kupní smlouvy sepsané ve formě notářského zápisu notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] dne 5. 12. 1990 pod sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo], a to mezi účastníky jako kupujícími a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími za kupní cenu 171 816 Kč zaplacenou v hotovosti před podpisem kupní smlouvy. Oba účastníci také podávali v roce 2003 žádosti o zápis stavby na pozemku st. [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a zápis vyznačení změny vnějšího obvodu budovy na st. [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] do katastru nemovitostí jako stavebníci a vlastníci. Vůči oběma účastníkům byla také vydávána rozhodnutí správních úřadů ohledně povolení užívání přízemí domu jakožto vinárny. Předchozí manželství žalovaného s [jméno] [příjmení] bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, který nabyl právní moci [datum]. Žalovaný následně převedl kupní smlouvou sepsanou formou notářského zápisu notářem JUDr. [jméno] [příjmení] dne 16. 11. 1990 pod sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo], jako prodávající na [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako kupující vlastnické právo k nemovitostem v [katastrální uzemí] za kupní cenu 182 194 Kč zaplacenou v hotovosti před podpisem smlouvy, [jméno] [příjmení] potvrdila, že prodávaná nemovitost je ve výlučném vlastnictví žalovaného. V roce 1987 měla žalobkyně hrubý výdělek 22 996 Kč, v roce 1988 19 019 Kč, v roce 1989 1 116 Kč, v roce 1990 4 558 Kč. Žalobce měl v roce 1987 hrubý výdělek ve výši 58 856 Kč, v roce 1988 ve výši 50 645 Kč, v roce 1989 55 711 Kč a v roce 1990 68 017 Kč. Žalovaný nemá k dispozici finanční prostředky ve výši jedné poloviny hodnoty nemovitostí. 4. Soud prvního stupně naproti tomu neměl za prokázanou existenci žalovaným tvrzeného vnosu ve výši 400 000 Kč, stejně tak neměl za prokázané, že by kupní cena za nemovitosti byla hrazena z výlučných prostředků žalovaného, neboť nebylo vyloučeno smísení prostředků žalovaného s prostředky v tehdy bezpodílovém spoluvlastnictví manželů účastníků. 5. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti věc podle občanského zákoníku č 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“), vypořádání provedl podle pravidel obsažených v § 742 o. z., otázku nabytí vlastnického práva k nemovitostem hodnotil podle § 143 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., (dále jen „obč. zák.“). 6. Soud prvního stupně uzavřel, že předmět zaniklého společného jmění účastníků tvoří movité věci uvedené ve výroku I. a II. jeho rozsudku v obvyklých cenách, na nichž se účastníci shodli, přičemž je (vyjma automobilu Volkswagen) přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, uvedený automobil žalobkyni. Aktiva zaniklého společného jmění dále tvoří nemovitosti, o které žalobkyně neměla zájem, žalovaný pak nebyl solventní k úhradě odpovídající částky na vyrovnání podílů, proto soud prvního stupně nařídil jejich prodej. Za pasivum zaniklého společného jmění manželů účastníků považoval soud prvního stupně dluh ze závazku z úvěrové smlouvy, a to ve výši ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků, která činila 177 195 Kč. Ve výsledku kalkuloval soud prvního stupně podíly účastníků podle hodnot a způsobu jejich rozdělení podle bodu 5. a 8. odůvodnění tohoto rozsudku s tím, že žalobkyně obdrží po odečtu pasiv od aktiv hodnotu 107 805 Kč, žalovaný obdrží movité věci v hodnotě 108 000 Kč, proto není na místě stanovit jakoukoliv částku na vyrovnání podílů. Nákladové výroky odůvodnil soud prvního stupně částečným úspěchem obou účastníků a tím, že stát vynaložil na znalečné ve výši 4 850 Kč částku 2 350 Kč, zbytek byl kryt zálohou složenou žalobkyní. 7. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Namítal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku vlastnického režimu nemovitostí, neboť pominul zásadu surogace, podle níž je-li věc ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů (zde žalovaného) nahrazena jinou věcí, tak tato nová věc se podle tehdy platných právních předpisů nestala součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Nemovitosti jsou proto ve výlučném vlastnictví žalovaného, neboť byly zakoupeny výhradně za jeho finanční prostředky získané prodejem nemovitostí v [katastrální uzemí]. Kupní cenu za ně obdržel v hotovosti, stejně tak byla placena v hotovosti kupní cena za nemovitosti. Mezi transakcemi je odstup pouhých 19 dnů, což je zcela minimální doba. Poukazoval také na to, že z prodeje nemovitostí v [obec] obdržel vyšší částku, než za jakou byly koupeny nemovitosti v [obec], když i tento fakt by měl vést k závěru o tom, že byly pořízeny z jeho výlučných zdrojů. Účastníci jiné finanční prostředky neměli a nemovitosti zakoupili výhradně za ty, které obdržel z prodeje svého majetku žalovaný. Žalovaný považoval požadavek soudu prvního stupně na další prokazování existence jeho tvrzení za již přehnaný s tím, že pro velký odstup času od transakce je vše obtížněji prokazatelné. Ve výsledku měl za to, že nemovitosti je na místě přikázat do jeho vlastnictví bez uložení povinnosti platit žalobkyni cokoliv na vyrovnání podílů. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v souladu s jeho požadavkem změnil. V průběhu odvolacího řízení tvrdil, že do bytu v [obec] se s rodiči přestěhoval v roce 1961, původně šlo o podnikový byt, poté obecní, někdy v roce 1984 bylo nájemní právo převedeno z jeho rodičů na něj, žalovaný v bytě bydlel s žalobkyní. K vozidlu [anonymizováno] žalobkyni řekl, ať si ho pořídí sama, on v něm nikdy neseděl. Žlutý vůz [anonymizováno] byl v březnu 1990 prodán otci žalobkyně za 40 000 Kč, za tuto částku byl v dubnu 1990 pořízen další vůz [anonymizováno] žluté barvy a až [datum] byla zaevidována změna vlastníka. 8. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalovaného tak, že byla účastnicí kupní smlouvy týkající se pořízení nemovitostí na straně kup