28 CO 34/2022-189 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným usnesením odmítl soud prvního stupně návrh na přezkum evropského platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Kolíně dne 18. 3. 2020, č. j. 15 EVC 1/2020-35. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že k návrhu žalobkyně rozhodl uvedeným platebním rozkazem, který spolu s návrhem, formulářem odporu a formulářem pro možnost odmítnutí přijetí písemnosti z důvodu jazyka vyhotovení (v češtině a němčině) doručil na adresu sídla žalované, doručení je na mezinárodní doručence potvrzeno dnem [datum]. Žalovaná podala dne [datum] odpor proti evropskému platebnímu rozkazu současně se žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání odporu a s námitkou mezinárodní nepříslušnosti českých soudů, žádala také o přezkum evropského platebního rozkazu. Soud prvního stupně měl za to, že evropský platební rozkaz byl platně doručen, důvody pro vyhovění návrhu na přezkum však neshledal. K doručení uvedl, že je prováděno dle procesních předpisů doručujícího státu, ust. § 174b je proto třeba aplikovat jen na případy doručování na území České republiky. V dané věci bylo dle názoru soudu prvního stupně doručeno v souladu s pravidly v čl. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne [datum], kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (dále jen nařízení o evropském platebním rozkazu), tedy vyšším standardem a s dokladem o doručení. Odkázal na německý občanský soudní řád, podle kterého se doručení písemnosti zaznamená do formuláře obsahujícího všechny zákonem požadované údaje, vyžadován není ani podpis osoby, které je doručováno, nýbrž podpis doručovatele, popřípadě údaje o pověřené společnosti nebo dožádaném orgánu. Dodejka je dostatečný doklad o doručení, a to v případě doručování do zahraničí, mezinárodní dodejka obsahující datum doručení a podpis potvrzující tento údaj je tak dostatečným dokladem o doručení evropského platebního rozkazu příjemci. Za dostatečný doklad považuje soud prvního stupně také výstup z informačního systému pošty obsahující stejné údaje a výslovně potvrzující, že adresát zásilku obdržel, tedy osobně a žádným z náhradních způsobů doručení či jinak. Připomněl také, že standardy doručení stanovené nařízením umožňují i doručení bez průkazu doručení, což není tento případ. Lhůtu pro podání odporu dle Nařízení označil soud prvního stupně za velkorysou a připomněl, že při žádosti o přezkum je třeba vždy jednat neprodleně. Návrh podaný po více než dvou měsících od doručení rozhodnutí za úkon provedený bezodkladně nepovažuje, za nedostatečné označil také pouhé konstatování o omezení fungování společnosti v důsledku šíření koronaviru. Bylo na žalované, jak za takové situace reorganizuje svou výrobu a jinou činnost, pokud však své fungování zcela vyloučil, tedy nezajistila ani nejzákladnější administrativu, například příjem zásilek, nejde o důvod, kterého by se mohla dovolávat. Poukázal také na skutečnost, že žalovaná neučinila včasný úkon v žádné formě a že její sídlo se nachází asi 20 km od hlavního města, tedy v dosahu jiných pošt. Důvody pro přezkum proto neshledal. 2. Proti tomuto usnesení podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně aplikoval německé právo, aniž uvedl, jaká konkrétní ustanovení německého občanského soudního řádu aplikoval a jaké závěry lze v poměrech této věci s ohledem na znění aplikovaných ustanovení vyvodit. Namítané vady dodejky ignoroval a spokojil se s výstupem z informačního systému pošty, které jako neověřený printscreen předložil žalobce. Opakovaná dožádání k německému soudu byla bezvýsledná, dožádání přitom musel soud prvního stupně provádět proto, že dosud shromážděné doklady za dostatečné nepovažoval. Dodejka údaj o řádném doručení neobsahuje, není uvedeno ani jméno osoby, která měla zásilku převzít, z nečitelného podpisu nelze identifikovat osobu, která dodejku podepsala, ani zda šlo o osobu přebírající zásilku za žalovanou nebo o podpis doručovatele či jiné osoby. Nejde tedy o doručení dle požadavků nejvyššího standardu. Z uvedených důvodů má žalovaná za to, že lhůta k podání odporu nezačala nikdy běžet. O evropském platebním rozkazu se žalovaná dozvěděla až [datum] od protistrany. V době, kdy měl být platební rozkaz doručován, se žalovaná snažila pokrýt enormní poptávku obyvatelstva, a to i přesto, že fungování podniků a společenský kontakt byl totálně nuceně omezen, fungování poštovních služeb bylo velice problematické, malé pobočky byly uzavřeny, otevřené pobočky neměly kapacitu, aby řádně jejich fungování nahradily. Odpor proti platebnímu rozkazu podala žalovaná neprodlení, již [datum], dodala, že evropský platební rozkaz nebyl nai vyhotoven v jazyce, o němž se má za to, že mu žalovaná rozumí, a nebyl vydán spolu s kopií formuláře návrhu. V tom spatřuje žalovaná neodstranitelnou procesní vadu, pro kterou není možné, aby byl evropský platební rozkaz prohlášen za vykonatelný. Namítala také mezinárodní nepříslušnost českých soudů. Navrhovala, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212 věta první o. s. ř., přezkoumal dále i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5 a 6 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné. 5. Podle čl. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne [datum], kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (dále jen nařízení o evropském platebním rozkazu) Evropský platební rozkaz může být žalovanému doručen v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu, v němž je doručován, některým z těchto způsobů: a) osobní doručení, při němž žalovaný podepíše potvrzení o přijetí s uvedením data přijetí; b) osobní doručení, při němž příslušná osoba, která doručení uskutečnila, podepíše dokument, v němž uvede, že žalovaný dokument přijal nebo odepřel přijetí bez jakéhokoli oprávněného důvodu, a datum doručení; c) doručení poštou, při němž žalovaný podepíše a odešle zpět potvrzení o přijetí s uvedením data přijetí, d) doručení elektronickými prostředky, jako je fax nebo elektronická pošta, při němž žalovaný podepíše a odešle zpět potvrzení o přijetí s uvedením data přijetí 6. Podle čl. 14 nařízení o evropském platebním rozkazu evropský platební rozkaz může být také doručen žalovanému v souladu s vnitrostátními právními předpisy státu, v němž je doručován, některým z těchto způsobů: 7. Podle § 16 odst. 1 nařízení o evropském platebním rozkazu proti evropskému platebnímu rozkazu může žalovaný podat odpor u soudu původu za použití vzorového formuláře F uvedeného v příloze VI, který obdrží spolu s evropským platebním rozkazem. Odpor musí být odeslán do 30 dnů od doručení rozkazu žalovanému (čl. 16 odst. 2 nařízení o evropském platebním rozkazu). 8. Podle čl. 20 odst. 1 nařízení o evropském platebním rozkazu po uplynutí lhůty stanovené v čl. 16 odst. 2 má žalovaný právo požádat o přezkum evropského platebního rozkazu u příslušného soudu v členském státě původu, pokud a) byl platební rozkaz doručen některým ze způsobů uvedených v článku 14 a doručení nebylo provedeno dostatečně včas, aby bylo žalovanému umožněno připravit si obhajobu, a to bez jakéhokoli zavinění z jeho strany, nebo b) žalovaný nemohl popřít nárok z důvodu vyšší moci nebo mimořádných okolností, které nezavinil, pokud v obou případech jedná neprodleně. Po uplynutí lhůty stanovené v čl. 16 odst. 2 má žalovaný rovněž právo požádat o přezkum evropského platebního rozkazu u příslušného soudu v členském státě původu, pokud byl platební rozkaz s ohledem na požadavky stanovené tímto nařízením zjevně vydán chybně nebo z důvodu jiných výjimečných okolností (čl. 20 odst. 2 nařízení o evropském platebním rozkazu). 9. Podle čl. 26 nařízení o evropském platebním rozkazu veškeré procesní otázky, jež nejsou konkrétně upraveny tímto nařízením, se řídí vnitrostátním právem. 10. Minimální standardy doručování evropského platebního rozkazu stanovené v čl. 13 či 14 nařízení je pro účinné doručení evropského platebního rozkazu třeba dodržet. Nařízení o evropském platebním rozkazu v bodě 19 preambule zdůrazňuje, že nelze považovat za dostatečný jakýkoli způsob doručení evropského platebního rozkazu, který se opírá o právní domněnku. Všechny způsoby doručování uvedené v článcích 13 a 14 jsou charakterizovány buď naprostou jistotou (článek 13) nebo velmi vysokým stupněm pravděpodobnosti (článek 14), že se doručovaný dokument dostal ke svému adresátovi (bod 20 preambule) osobní doručení určitým osobám jiným než samotnému žalovanému podle čl. 14 odst. 1 písm. a) a b) by mělo být považováno za splňující požadavky