30 CO 149/2021-1155 — Krajský soud v Praze

1. Právní předchůdci žalobkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se žalobou podanou proti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] domáhali určení, že [jméno] [příjmení] je vlastníkem domu [adresa] na parcele č. st. [anonymizováno], pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí]. Tvrdili, že mají za [jméno] [příjmení] pohledávky – [jméno] [příjmení] z titulu neuhrazené kupní ceny za nemovitosti, které mu prodal kupní smlouvou ze dne [datum] v celkové částce 1 800 000 Kč, a dále z titulu náhrady škody ve výši 4 500 000 Kč v trestním řízení vedeném pro podezření z trestného činu podvodu, [jméno] [příjmení] ve výši 505 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, jehož vydání se domáhá u Okresního soudu Praha-východ v řízení pod sp. zn. 11 C 511/2005, a [jméno] [příjmení] pohledávku ve výši 4 000 000 Kč z titulu náhrady škody, jíž se domáhá žalobou u Okresního soudu Praha-východ, vedenou pod sp. zn. 3 C 52/2005. Žalobci tvrdili, že v katastru nemovitostí je na základě neplatné kupní smlouvy ze dne [datum] jako vlastnice předmětných nemovitých věcí zapsána [jméno] [příjmení], manželka [jméno] [příjmení], která následně dne [datum] uzavřela kupní smlouvu s [jméno] [příjmení] (nynějším žalovaným), jíž na něho předmětné nemovité věci převedla. Kupní smlouvy jsou podle jejich názoru absolutně neplatné, neboť je manželé [příjmení] uzavřeli se záměrem znemožnit uspokojení pohledávek věřitelů [jméno] [příjmení], jenž nemá jiný hodnotnější majetek. 2. V důsledku procesních úkonů účastníků, o nichž bylo rozhodováno již pravomocnými usneseními, vystupuje v současné době na straně žalobce společnost [právnická osoba] (postupník pohledávky [jméno] [příjmení]) a na straně žalovaného [příjmení] [příjmení] (současný zapsaný vlastník nemovitých věcí, který vstoupil do řízení namísto [jméno] [příjmení]). Vůči [jméno] [příjmení] vzala žalobkyně žalobu zpět, o zastavení pro zpětvzetí bylo rozhodnuto soudem prvního stupně usnesením č. j. 4 C 266/2006-1050 ze dne 4. 1. 2021, jež nabylo právní moci dne [datum]. 3. Žalovaný namítal, že je řádným vlastníkem nemovitostí, disponuje nabývacím titulem, nabyl nemovité věci v dobré víře, v souladu se zápisem v katastru nemovitostí a řádně zaplatil kupní cenu. Uvedl, že platností jeho nabývacího titulu se zabýval soud v jiném řízení, a uzavřel, že smlouva je platná. Jeho jednání bylo čitelné, na rozdíl od jednání žalobce, který má nejasného vlastníka, jedná se o společnost bez historie, u níž není zřejmá majetková struktura, ovládá ji pouze pan [příjmení], který je nedůvěryhodný, své závazky dlouhodobě neplní, čelí insolvenčnímu řízení. 4. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 47 492,50 Kč (výrok II.) a nahradit České republice ve stejné lhůtě náklady řízení ve výši 11 090 Kč (výrok III.). 5. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění. Dne [datum] byla uzavřena kupní smlouva mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným, jejímž předmětem byly nemovité věci - stavební parcela parcelní [číslo] budova [adresa] (rodinný dům), pozemková parcela parcelní [číslo] vše v [katastrální uzemí], v obci [obec]. Katastrální úřad na návrh podaný dne [datum] povolil dne [datum] vklad vlastnického práva na základě této kupní smlouvy, žalovaný je nadále zapsán jako vlastník uvedených nemovitých věcí. 6. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 80 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že žalobkyně na požadovaném určení právní zájem má, neboť se nedomáhá určení neplatnosti právního jednání a současně se nemůže domáhat svého nároku žalobou na plnění, avšak uvedl, že od existence naléhavého právního zájmu je třeba odlišit věcnou legitimaci účastníků řízení. Doplnil, že předmětem sporu je i přes aktuální okruh účastníků určení, že vlastníkem předmětných nemovitých věcí je [jméno] [příjmení], jenž však účastníkem řízení není. Vyhověním návrhu by bylo zásadním způsobem zasaženo do jeho právní sféry. Pokud je rozhodováno o vlastnictví k nemovitosti, musí být účastníkem řízení všichni, do jejichž právní sféry rozhodnutí zasáhne, což splněno není. Není tak splněna zásadní podmínka pro to, aby žalobnímu návrhu mohlo být vyhověno, což zakládá neúspěch žalobkyně ve sporu. Současně se soud prvního stupně zabýval i existencí dobré víry na straně žalovaného, a odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2219/2012, dle něhož dobrou víru nabyvatele nelze presumovat pouze z toho, že vycházel ze stavu zápisu v katastru nemovitostí, ale je zapotřebí důsledně posuzovat všechny okolnosti případy, tedy že je nutné posoudit, zda dobrověrný nabyvatel nemohl ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze požadovat, seznat, že stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný mohl seznat, že stav zapsaný v katastru nemovitostí skutečnosti neodpovídá, neboť vzhledem ke svým kontaktům s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] informace o stavu věci získal. Nákladový výrok II. soud prvního stupně odůvodnil plným úspěchem žalovaného ve sporu, a uvedl, že nelze učinit spolehlivý závěr o ceně nemovitých věcí, vycházel tak z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3141/2011. Výrok o nákladech České republiky v souvislosti s náklady opatrovníka, jmenovaného [jméno] [příjmení], odůvodnil aplikací § 148 odst. 1 o. s. ř. 7. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Uvedla, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud zastavil řízení ve vztahu k [jméno] [příjmení], neboť takovému rozhodnutí brání ustanovení § 96 odst. 6 o. s. ř. Neúspěch žalobkyně v důsledku nedostatku pasivní legitimace žalovaného zapříčinil právě postup soudu prvního stupně, jenž se nezabýval účelovostí částečného zpětvzetí žaloby, a poskytl tak svým postupem právní ochranu jednání, kterému ze zákona ochrana nenáleží. Soud prvního stupně dle žalobkyně nedostál své poučovací povinnosti podle § 6 (zřejmě míněno § 5) o. s. ř., neboť žalobkyni nepoučil o následcích, které bude mít zpětvzetí žaloby vůči [jméno] [příjmení], jímž je neúspěch ve věci. Má za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně je překvapivé. Dále se žalobkyně v odvolání zabývala existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a absencí dobré víry žalovaného a vytýkala soudu prvního stupně neprovedení navržených důkazů. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. 8. Žalovaný k odvolání uvedl, že není povinností soudu poučovat žalobkyni, nadto zastoupenou advokátem, o hmotném právu. Soud je současně dispozičními úkony žalobkyně v civilním řízení vázán. Usnesení o zastavení řízení ve vztahu k [jméno] [příjmení] je v právní moci, žalobkyně ani proti usnesení nebrojila. Všechny navržené důkazy nebyly soudem prvního stupně provedeny pouze v důsledku jednání žalobkyně. Soudu prvního stupně nelze vytýkat nepředvídatelnost rozhodnutí, neboť soud tak pouze reagoval na situaci, kterou žalobkyně sama způsobila. Žalovaný dále zopakoval svoji dosavadní argumentaci, a navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, je zde však důvod pro změnu výroku III. 10. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 11. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. 12. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. 13. Podle § 96 odst. 6 o. s. ř. byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí odvolacího soudu, případně též soudu prvního stupně, o věci bylo dovolacím soudem zrušeno, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, jestliže důvodem pro zpětvzetí návrhu byla skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušeného rozhodnutí. 14. Podle § 5 o. s. ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. 15. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně na věc aplikoval § 80 o. s. ř. a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, není však správný jeho dílčí závěr o existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, neboť ani ten není dán. Naléhavý právní zájem lze spatřovat p