79 C 47/2021-53 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se návrhem doručeným zdejšímu soudu [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky celkem [částka] s odůvodněním, že žalobce je na základě [anonymizováno] [stát. instituce] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] oprávněn k výkonu kolektivní správy práv výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů podle § 95 a násl. autorského zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaný provozoval předměty ochrany žalobce prostřednictvím užití hudebních děl k tanci v rámci pravidelných diskoték v datech [datum], [datum], [datum], [datum] [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] v provozovně [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] na adrese [adresa], bezdůvodně se obohatil na úkor nositelů shora uvedených práv. Žalobce proto požadoval bezdůvodné obohacení dle § 40 odst. 4 autorského zákona za veřejnou produkci prostřednictvím zvukového přístroje. Při výpočtu vycházel z obvyklé odměny dle sazebníku kolektivního správce, která je stanovena podle výše obsazenosti pokojů z roku předcházejícího období. 2. Soudem vydaný platební rozkaz ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl zrušen, jelikož se ho žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Na základě důkazů provedených má soud za prokázané následující skutečnosti. Žalobce je na základě rozhodnutí [stát. instituce] [číslo jednací] oprávněn k výkonu kolektivní správy práv výkonných umělců a výrobců zvukově-obrazových záznamů, a je tedy ve sporu aktivně legitimován. Žalovaný provozoval předměty ochrany žalobce prostřednictvím užití hudebních děl k tanci v rámci pravidelných diskoték v datech [datum], [datum], [datum], [datum] [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] v provozovně [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] na adrese [adresa]. Obsahem výzvy žalobce adresované žalovanému ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že výzvou k vydání bezdůvodného obohacení za veřejnou produkci děl chráněných autorským zákonem bez uzavření licenční smlouvy v daných termínech byl žalovaný vyzván k zaplacení bezdůvodného obohacení v celkové výši [částka] na účet žalobce do do tří dnů od obdržení výzvy. Žalovaný dosud ničeho neuhradil. 4. Soud ohledně výše bezdůvodného obohacení vycházel z výše obvyklé autorské odměny, na kterou by měl žalobce nárok v roce 2020. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1759/2011 se běžně aplikovaná sazebníková odměna kolektivního správce považuje za odměnu obvyklou. Obsahem sazebníků odměn vydaného žalobcem pro rok 2020 v souladu s ust. § § 100 odst. 1 písm. j) autorského zákona považuje soud za prokázané, že za provozování děl výše uvedeným způsobem za veřejnou produkci se při výpočtu výše odměny vychází ze sazby [částka] ([anonymizováno] x [částka]) – po slevě 15 % s přihlédnutím k počtu obyvatel. 5. Při právním posouzení vycházel soud z ustanovení § 95 a násl. zákona č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen autorský zákon) ve znění platném v roce 2011. Žalobce je kolektivním správcem, který má oprávnění k výkonu kolektivní správy dle § 97 odst. 1 § 98 odst. 1 autorského zákona. Je oprávněn k výkonu kolektivní správy práv výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů podle § 95 a násl. autorského zákona. Podle § 100 odst. 1 písm. i) autorského zákona povinen s péčí řádného hospodáře, odborně a v rozsahu uděleného oprávnění domáhat se vlastním jménem na účet zastupovaných nositelů práv nároku na náhradu škody, nároku na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněného výkonu kolektivně spravovaného práva a nároku na zdržení se neoprávněného výkonu kolektivně spravovaného práva, je tedy ve sporu aktivně legitimován. Žalovaný zasáhl do práva výkonných umělců, vykonávaného žalobcem, neboť užil umělecký výkon zaznamenaný na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům vysíláním televizí, přenosem televizního vysílání a před užitím neuzavřel s příslušným kolektivním správcem smlouvu, kterou se stanoví výše odměny za takové užití a způsob jejího placení (§ 72, § 78 a § 82, § 100 odst. 1 autorského zákona). 6. Dle ustanovení § 23 autorského zákona platí, že provozováním rozhlasového či televizního vysílání díla se rozumí zpřístupňování díla vysílaného rozhlasem či televizí pomocí přístroje technicky způsobilého přímo rozhlasového a televizního vysílání. 7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném od [datum], kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Z § 40 odst. 4 autorského zákona vyplývá, že právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštních právních předpisů zůstává nedotčeno; místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. 9. Žalovaný ve výše uvedených termínech provozoval předměty ochrany žalobce prostřednictvím hudebních děl k tanci v rámci pravidelných diskoték, aniž by měl licenční oprávnění udělené žalobcem, resp. neměl uzavřenu smlouvu podle ustanovení § 100 odst. 1 písm. h), § 101 autorského zákona. Žalobci proto vzniklo právo požadovat po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení podle § 40 odst. 4 autorského zákona, přičemž jednání žalovaného je třeba posoudit v rozsahu jeho neoprávněného nakládání s autorskými díly jako skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. 10. Soud při posouzení uplatněného nároku žalobce však vyšel ze shora uvedených skutkových zjištění a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky dané § 142a odst. 1 o. s. ř., podle něhož byla úspěšnému žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu Náklady řízení představují odměnu za 3 úkony, přičemž celková výše nákladů vzniklých v řízení odpovídá odměně advokáta za 3 úkony po [částka], a třem paušálním náhradám po [částka] a DPH ve výši 21%, tj. [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalovaného v řízení zastupoval.