22 Co 88/2024-647 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 9 597,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 597,02 Kč od 13. 8. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu co do částky 9 232,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 232,94 Kč od 13. 8. 2017 do zaplacení. Výrokem III. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 52 531,94 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného a výroky IV. a V. uložil účastníkům povinnost poměrně zaplatit náhradu nákladů řízení státu.2. Proti tomuto rozsudku, do výroku II. a závislých nákladových výroků, podal žalobce odvolání. Má za to, že soud prvního stupně při posuzování nároku vycházel z nesprávného výpočtu, když vzal v úvahu jen příjem z nájemného a nikoli i výši nákladů. Výpočet vycházel z předpokladu, že všichni spoluvlastníci se v rámci hospodaření se společnou věcí chovali stejně, že se všichni podíleli na úhradě nákladů na údržbu a opravy. Tak tomu ale nebylo, když z přehledu vyúčtování 2014-2017 vyplynulo, že náklady na opravy a údržbu hradili jen někteří spoluvlastníci, a to žalobce, , jméno FO, a , jméno FO, , kteří je hradili zčásti z vybraného nájemného a zčásti je hradil žalobce ze svých prostředků. Žalovaný se na úhradě nákladů nepodílel. Dále soud prvního stupně při výpočtu nevzal v potaz, že některými nájemci byla část nájemného hrazena formou nepeněžitého plnění – provádění prací při údržbě a opravách domu, např. , jméno FO, , , jméno FO, . Pokud by byt užívaný žalovaným byl pronajat, získali by spoluvlastníci na nájemném minimálně částku obvyklého nájemného 130 000 Kč. Při podílu žalobce by tato částka činila za tři roky 56 333 Kč. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok II. změnil a žalobci přiznal nárokovanou částku v celém rozsahu.3. Včasné odvolání podal i žalovaný, do výroku I. a závislých nákladových výroků. I dle něj soud prvního stupně pochybil, pokud při úvaze o výši náhrady vzal v úvahu pouze příjmy ze společné věci a nehodnotil další skutečnosti. Přitom vzal v úvahu vyúčtování předložené žalobcem, které není důkazem, ale samotným tvrzením žalobce, navíc soudem hodnoceným jako chaotické. Soud nepřihlédl například k tomu, že byty si spoluvlastníci rozdělili, každý si spravoval svoje byty a šlo na jejich vrub, pokud některý z jejich bytů nebyl pronajat. Žalobce si také sám snižoval nájem podle své libovůle. Soud prvního stupně dále nehodnotil kvalitu užívaných bytů, ani že dům se nesestává jen z bytů, ale i dalších ploch (suterén, půda) a nebylo přihlédnuto ani k tomu, že žalovaný po celou dobu, co v domě žil, vykonával domovnickou činnost (správa energií, ovládání plynového kotle aj.). Soud nevzal v úvahu námitku započtení pohledávky žalovaného spočívající v náhradě za vykonávanou domovnickou činnost s odůvodněním, že jde o pohledávku nejistou s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu (dále též jen „NS“) sp. zn. 31 Cdo 684/2020. S tímto posouzením však žalovaný nesouhlasí. V době kompenzačního projevu byla žalovaná pohledávka stejně věcně nejistá jako pohledávka žalovaného, přesto soud doplnil dokazování pouze k pohledávce žalobce, i když mu nic nebránilo doplnit dokazování rovněž k výši odměny za domovnickou činnost. Zjištění a prokázání obou pohledávek tedy vyžadovalo obdobné nároky. Pohledávka na odměnu za domovnickou činnost vznikala každý den, kdy byla tato činnost vykonávána; šlo-li o bezdůvodné obohacení pak byla pohledávka splatná na výzvu, která byla obsažena v procesním podání, v němž byla námitka započtení vznesena. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok I. změnil a žalobu v této části zamítl.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pro jeho částečnou změnu.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 13. 8. 2017 po žalovaném domáhal zaplacení peněžitých částek, které v průběhu řízení různě upravoval (žalobu bral zpět a různě rozšiřoval). Nakonec předmětem řízení zůstala celkově částka 49 262,67 Kč s příslušenstvím týkající se hospodaření se společnou věcí, a to pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen „dům“). Žalovaná částka se skládala ze zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím (nárok na vrácení částky 14 000 Kč poskytnuté jako záloha na plyn a částky 4 000 Kč poskytnuté na nákup stavebního materiálu na opravu plotu), částky 18 829,96 Kč s příslušenstvím (nárok na zaplacení náhrady za nadužívání spoluvlastnického podílu od srpna 2014 do července 2017 při užívání bytu č. , hodnota, v domě) a částky 12 432,71 Kč s příslušenstvím (nárok na zaplacení nákladů na údržbu, opravu a správu společné věci).6. Ve věci bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 17. 12. 2021, č. j. 5 C 60/2018-346 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 22. 9. 2022, č. j. 28 Co 95/2022-394, kterým bylo pravomocně rozhodnuto o části nároku. Nárok na zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím přiznán nebyl. Z nárokované částky 12 432,71 Kč byla částka 2 857,06 Kč přiznána a částka 9 575,65 Kč nikoliv. Rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení ohledně nároku na zaplacení částky 18 829,96 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud poukázal na to, že pokud byt č. , hodnota, byl žalovaným užíván na základě dohody spoluvlastníků, nejde o bezdůvodné obohacení. Připomněl však ustálenou judikaturu, že užíval-li žalovaný společnou věc nad rámec svého podílu, byť se souhlasem spoluvlastníků, náleží jim (nedohodli-li se jinak) náhrada za omezení spoluvlastnického práva. Žalovaný pak ani přes výzvu a poučení poskytnuté odvolacím soudem nenavrhl žádný důkaz k prokázání svého tvrzení, že užívání bytu č. , hodnota, bylo sjednáno jako bezplatné. Dále odvolací soud konstatoval, že pro posouzení výše náhrady pro vyloučeného spoluvlastníka pak není rozhodující to, co spoluvlastník užívající věc nad rámec podílu získává (oč se obohatí), ale podstatná je újma vznikající vyloučenému spoluvlastníku. Tu musí soud stanovit na základě úvahy vycházející ze skutkových zjištění ohledně toho, co by spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získal. Soud prvního stupně měl vzít do úvahy, jak byly užívány ostatní části nemovitosti, zda a jaké částky byly za uvedené období získány na nájmech, jak byly mezi spoluvlastníky rozděleny a jaké částky za předmětné období inkasoval žalobce.7. Předmětem řízení zůstala částka 18 829,96 Kč představující náhradu za omezení spoluvlastnického práva vzniklou tím, že žalovaný užíváním bytu č. , hodnota, v domě nadužíval svůj podíl v době od srpna 2014 do července 2017.8. V podání datovaném 5. 4. 2022, doručeném soudu prvního stupně dne 6. 4. 2023, žalovaný upozornil na svoji pohledávku spočívající v tom, že v rozhodné době, tj. od srpna 2014 do července 2017, vykonával činnost správce domu a domovníka (zajišťoval drobné opravy, topení v domě, čerpání vody ze sklepa, obstarával smlouvy s dodavateli elektřiny do společných prostor a platby dodavateli plynu), za kterou nebyl odměňován, ale za kterou by mu příslušela odměna 3 000 Kč měsíčně, tj. 108 000 Kč za tři roky, z čehož na žalobce dle podílu připadá částka 46 764 Kč. V podání žalobce učinil kompenzační projev a svoji pohledávku započetl vůči projednávané pohledávce žalobce ve výši 18 829,96 Kč. Podání bylo žalobci doručeno prostřednictvím jeho zástupce dne 17. 4. 2023. K prokázání své pohledávky žalovaný navrhl výslech svědků o jeho činnosti v domě a k výši náhrady navrhl vypracování znaleckého posudku. Žalobce ve vztahu k aktivně započítávané pohledávce žalovaného vznesl námitku promlčení při jednání dne 24. 4. 2023. Ke splatnosti pohledávky žalovaný uvedl, že pohledávka na odměnu za domovnickou činnost vznikala vždy ke dni vykonávané práce a mělo-li by jít o bezdůvodné obohacení, pak se stala splatnou na výzvu žalovaného, která byla učiněna v jeho podání, v němž byla učiněna námitka započtení.9. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami, výpověďmi svědků , jméno FO, a , jméno FO, a znaleckým posudkem a učinil z nich následující skutková zjištění.10. Pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. stavba č. p. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, , obec , adresa, , byl od srpna 2014 do července 2017 ve spoluvlastnictví žalobce, žalovaného a dalších osob - , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobce vlastnil podíl ve výši 26/60 a žalovaný ve výši 4/30 (nesporné tvrzení, LV č. , hodnota, dle stavu k 27. 6. 2017, 15. 11. 2018).11. V domě se nachází šest bytů o různé velikosti podlahových ploch, v každém podlaží jsou samostatně přístupné tři byty. Byt č. , hodnota, ve výměře