23 Co 11/2024-86 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 10. 2023, č. j. 10 C 37/2023 – 59 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 534 496 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.) a stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 39 587,30 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok II.). Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky, která představuje výdaje žalobkyně vynaložené na zajištění náhradního odběru pitné vody v obci , obec, v období od , datum, do , datum, . V uvedeném období byla přerušena v obci , obec, dodávka pitné vody z důvodu investiční akce , právnická osoba, , obec, – , právnická osoba, (dále jen„ Vodárny“), která na základě kupní smlouvy uzavřené s obcí , obec, zásobuje tuto obec pitnou vodou. Provozovatelkou vodovodu (a související vodárenské infrastruktury) provozně souvisejícího s vodovodem v obci , obec, , jehož vlastníkem je tato obec a provozovatelkou žalobkyně, je žalovaná. Vzhledem k tomu, že po , právnická osoba, oznámeném přerušení dodávky pitné vody, žalovaná náhradní zdroj pitné vody na své náklady zajistit odmítla, zajistila náhradní dodávku vody žalobkyně, která je však přesvědčena, že náklady, které jí v souvislosti s tím vznikly, by měla nést žalovaná, neboť zajištění náhradního zdroje pitné vody bylo její povinností. Soud prvního stupně uzavřel, že v daném případě, kdy jsou obě účastnice provozovatelkami vodovodu, je výklad ustanovení § 9 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (dále jen ZVK), který povinnosti provozovatele vodovodu upravuje, z pohledu jazykového výkladu nedostatečný, neboť oběma účastnicím svědčí postavení provozovatele ve smyslu uvedeného zákona. Žalobkyně byla v předmětném období provozovatelkou vodovodu ve vlastnictví obce Dobrovíz, žalovaná provozovatelkou vodovodu ve vlastnictví , anonymizováno, , provozně souvisejícího s vodovodem ve vlastnictví obce Dobrovíz. Soud prvního stupně tedy vyšel z obsahu dohody uzavřené mezi obcí , obec, a , anonymizováno, dne , datum, , ve které se smluvní strany dohodly, že budou plnit všechny povinnosti vlastníka svého vodovodu, přičemž každá ze smluvních stran se zavázala zajistit, že obsah uvedené dohody bude závazný i pro jejího provozovatele, tedy v daném případě pro účastnice daného řízení, které na základě shora uvedené dohody měly uzavřít mezi sebou dohodu, ve které by byly podrobněji dohodnuty všechny další provozní povinnosti, které jsou s dodávkami pitné vody spojené, a které nejsou dohodou upraveny. K uzavření takové dohody však nedošlo. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za stavu, kdy předmětná dohoda nestanoví žalované žádnou povinnost k zajištění náhradního zásobování pitnou vodou s náklady s tím spojenými (a tato povinnost pro žalovanou nevyplývá ani z žádných jiných v řízení před soudem prvního stupně provedených důkazů), a naopak žalobkyně je povinna zajistit náhradní zásobování pitnou vodou v obci , obec, dle smlouvy o provozování vodovodu uzavřené mezi žalobkyní a obcí , obec, dne , datum, , nevzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši nákladů vynaložených žalobkyní na zajištění náhradního zdroje pitné vody a žalobu jako nedůvodnou zamítl.2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včas odvolání žalobkyně, která soudu prvního stupně vytýkala nesprávné právní posouzení věci. Setrvala na svých tvrzeních uvedených v řízení před soudem prvního stupně, že plnění v podobě náhradních dodávek vody, které by jinak měla zajišťovat či hradit žalovaná jako subjekt, v jehož zájmu došlo k přerušení dodávek vody, poskytla žalobkyně a z tohoto důvodu, tedy na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši žalobkyní vynaložených nákladů. Znovu zdůraznila, že k přerušení dodávky nedošlo z důvodu na straně žalobkyně, ale z důvodu na straně žalované. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný potvrzen, kdy vznik povinnosti zajistit náhradní zásobování pitnou vodou v souladu s ustanovením § 9 odst. 8 ZVK v případě nemožnosti své smluvní povinnosti dodávky pitné vody vyplývá dle žalované z logického a systematického výkladu § 9 odst. 6-9 ZVK za stavu, kdy žalobkyně má dle tohoto zákonného ustanovení povinnost informovat odběratele o přerušení dodávky vody. Znovu zdůraznila, že žalovaná není ve smluvním vztahu s odběrateli připojenými na vodovod obce Dobrovíz a nemá tedy vůči nim povinnost zajištění dodávky pitné vody ani povinnost zajištění náhradního zásobování pitné vody v případě, že by dodávka pitné vody vodovodem nemohla být realizována. Namítala opožděnost žalobkyní podaného odvolání.4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), a to v souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a obě účastnice s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily. Odvolací soud neshledal odvolání žalobkyně důvodným.5. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalované o opožděnosti žalobkyní podaného odvolání. I když lze souhlasit s tím, že doplněné a odůvodněné odvolání bylo žalobkyní podáno k soudu prvního stupně dne7. 12. 2023, tedy po uplynutí patnáctidenní lhůty k jeho podání (rozsudek byl doručen dne20. 11. 2023), je třeba vycházet z blanketního odvolání, které žalobkyně podala k soudu prvního stupně dne , datum, , tedy včas.6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobkyně je provozovatelkou vodovodu (a související vodárenské infrastruktury) v obci , obec, (dále jen„ Vodovod“), jehož vlastníkem je tato obec, a to na základě smlouvy o provozování uzavřené mezi nimi dne , datum, . Žalovaná je provozovatelkou vodovodu (a související vodárenské infrastruktury), jehož vlastníkem je , právnická osoba, , obec, – , právnická osoba, , , IČO, , a který provozně souvisí s Vodovodem. Obec Dobrovíz je zásobována pitnou vodou na základě kupní smlouvy uzavřené s , anonymizováno, dne , datum, , a to z přivaděče , ulice, – , obec, , který je součástí provozně související vodárenské infrastruktury vodáren; vládkyní za odebranou vodu obcí , obec, je žalobkyně. Obec Dobrovíz uzavřela dne , datum, s , anonymizováno, dohodu o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků , anonymizováno, souvisejících vodovodů, ve které je deklarováno, že vodovody smluvních stran jsou vzájemně propojeny a tvoří spolu provozně související soubor staveb a zařízení s tím, že z vodovodu vodáren je předávána pitná voda do vodovodu prostřednictvím vodoměrné šachty ve vlastnictví obce Dobrovíz. Obě smluvní strany se dohodly, že práva a povinnosti vyplývající z dohody a vztahující se k provozování vodovodu, budou vykonávány prostřednictvím provozovatelů, a ti uzavřou dohodu, ve které budou dohodnuty všechny další provozní povinnosti spojené s dodávkami pitné vody. Žalovaná k předmětné dohodě vydala souhlasné stanovisko. Mezi žalobkyní a žalovanou (tedy provozovateli obou částí vodovodu) nebyla žádná vzájemná dohoda o úpravě vzájemných práv a povinností provozovatelů provozně souvisejících vodovodu uzavřená. V období od , datum, do , datum, byla v obci , obec, přerušena dodávka pitné vody z důvodu investiční akce , anonymizováno, , což bylo žalovanou dne , datum, žalobkyni i obci , obec, písemně oznámeno. Náhradní zásobování pitnou vodou objednala žalobkyně u žalované dne , datum, poté, kdy žalovaná požadavek žalobkyně na zajištění náhradního zásobování pitnou vodou odmítla a rovněž žalobkyně první cenovou nabídku žalované ze dne , datum, na nouzové zásobování vodou obce Dobrovíz odmítla. Žalobkyně uhradila žalované vyfakturovanou částku 534 496 Kč (splátkami ze dne , datum, a , datum, ).7. S takto zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud ztotožnil. Správným shledal i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.) a zákona , číslo, Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (dále jen ZVK).8. Podle ustanovení § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud prvního stupně se v souladu s citovaným zákonným ustanovením zabýval tím, zda finanční částka, kterou žalobkyně uhradila za zajištění náhradního zdroje pitné vody pro obec