23 Co 113/2024-301 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 7. 2022 domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané jí žalovanou dne 28. 4. 2022 z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. g) a písm. h) zákoníku práce, z nichž, podle žalobkyně, ani jeden nebyl naplněn a výpověď je tedy neplatná.2. Okresní soud Praha - východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni žalovanou dne 28. 4. 2022 je neplatná, zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení 42 800 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalované (výrok II.) a v téže lhůtě uložil „žalované“ zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku 1 102 Kč na účet Okresního soudu Praha - východ (výrok III.).3. Soud prvního stupně předně konstatoval, jednak že žaloba byla podána včas před uplynutím dvouměsíční prekluzivní lhůty a dále, že výpověď z pracovního poměru doručená žalobkyni sice obsahovala odkaz i na ustanovení § 52 písm. h) zákoníku práce, k němuž však ve výpovědi chybělo skutkové vymezení. Pokud jde o skutky, v nichž byl ve výpovědi žalovanou spatřován výpovědní důvod dle § 52 písm. g) zákoníku práce, dospěl soud prvního stupně po provedeném dokazování k závěru, že „každé z žalobkyni prokázaných jednání, ať již to bylo vědomě nesprávné zadávání údajů o schůzkách, které neproběhly, opakované vyplňování smyšlených adres zákazníků do systému žalované vedoucí k zařazení takového zákazníka v rozporu s dodržovanými zásadami teritoriality do teritoria žalobkyně (a v posledku i k vyšší, byť minimálně, odměně žalobkyně), či dlouhodobě přes výzvy žalované neprojevená součinnost při předání služebního vozidla, by bylo způsobilé naplnit důvody výpovědi pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci dle § 52 písm. g) zák. práce“. Podle soudu prvního stupně „vzhledem k povaze jednání žalobkyně a k intenzitě porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci došlo k narušení nezbytné vzájemné důvěry ve vztazích mezi žalobkyní a žalovaným a ke zpochybnění spolehlivosti žalobkyně, která úmyslně opakovaně porušovala své povinnosti“.4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně chybná zjištění a závěry. Bylo-li žalobkyni ve výpovědi vytýkáno nepravdivé zadávání informace o kontaktní adrese zákazníka a porušování pravidel pro teritoria zavedených žalovanou, soud prvního stupně nesprávně zjistil, že u žalované nějaká konkrétní pravidla pro teritoria byla zavedena. Poukazovala na to, že žalovaná nebyla schopna po celou dobu řízení dodat jediný dokument, kterým by taková pravidla byla zavedena, přičemž jejich údajné porušení bylo navíc sankcionováno výpovědí bez předchozího upozornění. Vytýkala soudu prvního stupně, že závěr o existenci pravidel pro teritoriální rozdělení a seznámení žalobkyně s těmito údajnými pravidly je v přímém rozporu s provedenými důkazy, z nichž naopak vyplynulo, že žádná pravidla pro teritoria neexistují, nebyla nikdy vydána, nejsou zaměstnancům k dispozici a žalobkyně s těmito pravidly nebyla nikdy seznámena. Dále uvedla, že „i za předpokladu, že by se jednalo o pravý a závazný dokument, kterým by se žalobkyně byla povinna řídit“, „tak tento dokument neobsahuje žádná pravidla pro zadávání kontaktní adresy“. V této souvislosti poukazovala na to, že zatímco adresa sídla a fakturační adresa jsou jasně dané pojmy, tak kontaktní adresa, jejíž údajně nesprávné zadávání žalovaná považovala za závažné porušení pracovních povinností, je naprosto neurčitý pojem, který si každý může vyložit jinak. Obdobné výtky žalobkyně se týkaly i závěrů soudu týkajících se zadávání údajů o provedených kontaktech žalobkyně se zákazníky žalované, kdy žalobkyně namítala, že s klienty žalované jednala, poskytovala jim dokumenty a informace „vždy dle potřeb daného klienta a ve prospěch žalované“. Rovněž soudu prvního stupně vytýkala, nesprávné závěry o tom, že žalobkyně nereagovala na e-mailové urgence žalované k přistavení služebního automobilu k instalaci GPS a výměně pneumatik, aniž by bylo prokázáno skutečné doručení tvrzených e-mailů. Poukazovala na svou pracovní neschopnost a okolnost, že k dodatečnému přistavení vozidla nakonec došlo, aniž by žalované v této souvislosti vznikla škoda či jakákoliv újma. Dále žalobkyně namítala, že i případné pochybení spočívající v nesprávném zadání několika kontaktních adres či nesprávném zadání několika provedených kontaktů se zákazníky, pro jejichž zadávání neexistovala u žalované žádná závazná pravidla nebo instrukce, nepřistavením automobilu k instalaci GPS v době pracovní neschopnosti (resp. neposkytnutím asistence při odvozu automobilu), popř. nereagování na emaily žalované, jejichž doručení nadto nebylo prokázáno, v době pracovní neschopnosti nemůže dosahovat intenzity závažného porušení pracovních povinností, a nesplňuje tak předpoklady pro dání výpovědi z pracovního poměru. Poukazovala na to, že upozornění na jednotlivé skutky, které jí byly ve výpovědi vytýkány, ze strany žalované obdržela až krátce před výpovědí, nebyl jí dán prostor k nápravě a nemohla se tak v případě jednotlivých jednání dopustit ani opakovaného méně závažného porušení pracovních povinností, aby to mohl být důvod k výpovědi z pracovního poměru. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení.5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Žalobkyni byla dne 28. 4. 2022 doručena listina nazvaná „Výpověď z pracovního poměru pro závažné porušování pracovních povinností“, v níž byla pod označením písmeny A), B), C) a D) popsána čtyři různá porušení pracovních povinností:A) žalobkyně v době od 20. 1. 2022 do 28. 3. 2022 do karet jednotlivých zákazníků v CRM (interní systém DPD pro správu zákazníků) připojila záznam o průběhu osobní schůzky včetně jejích detailů, při následné kontrole ze strany žalované však bylo zjištěno, že k osobní schůzce nedošlo.B) v době od 7. 1. 2022 do 20. 2. 2022 žalobkyně do karet CRM záměrně udávala nepravdivé informace o kontaktní adrese zákazníka s cílem zařadit takového zákazníka do svého teritoria a čerpat tak výhody s tím spojené, čímž žalobkyně jednak uváděla žalovanou v omyl o plnění pracovních úkolů a výsledcích z nich vyplývajících, ale i neoprávněně přebírala zákazníky svým kolegům, do jejichž teritoria by zákazník jinak spadal, kdyby byla adresa do systému zavedena správně.C) ač byl mezi žalobkyní a odpovědným pracovníkem žalované na den 1. 4. 2022 dohodnut termín pro instalaci GPS u služebního vozidla užívaného žalobkyní, žalobkyně se k instalaci bez omluvy nedostavila, čímž vznikl žalované náklad ve výši 484 Kč za výjezd externího technika. Následně, když byla žalobkyně dne 7. 4. 2022 při kontrole pracovní neschopnosti vyzvána k předání vozidla, tomuto pokynu nevyhověla a neposkytla přes výzvu ze strany žalované do 11. 4. 2022 informaci, kde je možné si klíče od vozidla a vozidlo převzít. Požadovanou součinnost žalobkyně neposkytla a nereagovala ani na další výzvy, přestože byla upozorněna na skutečnost, že společnost , právnická osoba, . požaduje provést prohlídku vozidla a její neprovedení může společnosti DPD způsobit značnou újmu v podobě možného ukončení smlouvy. Ve výzvě bylo uvedeno, že není třeba vozidlo na prohlídku odvézt, bylo pouze potřeba sdělit, kde se nachází, aby mohlo být žalovanou s náhradními klíči vyzvednuto. Ani na tuto výzvu nebylo dle žalované reagováno, přičemž všechny výzvy byly zasílány na e-mailovou adresu žalobkyně , e-mail, , ze které v dané době žalobkyně s žalovanou komunikovala.D) žalobkyně se dne 25. 4. 2022 bez omluvy nedostavila na pracoviště7. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 19. 8. 2022, tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 511/2021 Sb. (dále jen „zákoník práce“).8. Podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozo