25 Co 234/2024-1329 — Krajský soud v Praze

1. Usnesením ze dne 30. 7. 2024, č. j. 9 C 135/2006-1306, rozhodl Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. 22 Co 104/2021-1134, a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 10. 2020, č. j. 9 C 135/2006-1074, podaná žalovaným dne 23. 2. 2022. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 4 356 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Soud prvního stupně dovodil, že žaloba pro zmatečnost není důvodná, když není dán žádný zmatečnostní důvod, a to ani žalovaným namítaný důvod dle § 229 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.2. Proti tomuto usnesení podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že za důvod zmatečnosti považuje existenci dřívějšího pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu, konkrétně rozhodnutí , právnická osoba, v Hostivici ze dne 10. 6. 2001, č. j. SÚ-0496/01-Ga, které nabylo právní moci dne 16. 7. 2001, a kterým bylo společnosti , právnická osoba, . nařízeno odstranit stavbu – deponii inertního materiálu navršenou bez povolení na pozemku PK 365 v k. ú. Hostivice. Jedná se o totožnou deponii, která se nachází také na pozemku p. č. 1219/1 v k. ú. Hostivice, který je žalovaný povinen podle rozhodnutí, jejichž zrušení se žalovaný žalobou pro zmatečnost domáhá, vyklidit, tj. fakticky ve smyslu odůvodnění těchto rozhodnutí z tohoto pozemku odstranit uvedenou deponii materiálu. Soud prvního stupně žalobu zamítl a ve svém rozhodnutí citoval usnesení Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1212/2021. Uvedenou judikaturu však překonává nález Ústavního soudu (dále jen „ÚS“) ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. III. ÚS 3567/14, podle něhož stejnou věcí ve smyslu ust. § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř., je ta věc, kterou rozhodoval správní orgán jako orgán veřejné moci. ÚS vyjádřil, že „mezi základní atributy právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) náleží respekt k principu právní jistoty, s nímž je zjevně neslučitelné, aby bylo o téže věci rozhodnuto dvakrát, neboť orgán veřejné moci může autoritativně rozhodnout „v tomtéž případě“ podle čl. 2 odst. 2 Listiny, popř. čl. 2 odst. 3 Ústavy jen jednou. Z porovnání obsahu uvedeného správního rozhodnutí i obou soudních rozhodnutí je přitom zjevné, že zde fakticky co do sledovaného účinku jde o splnění identické povinnosti, tj. odstranění deponie, přičemž uvedená rozhodnutí existují vedle sebe, což je rozdílný stav oproti stavu dle soudem prvního stupně citovaného judikátu. Účastníky správního řízení byli také žalovaný (vlastník pozemku PK 365 v k. ú. Hostivice) a právní předchůdce žalobce (tehdejší vlastník pozemku p. č. 1219/1 v k. ú. Hostivice). V důsledku jde tedy o stejnou věc, jak má na mysli ÚS. Proto je dán důvod zmatečnosti. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že pokud žalovaný odkazuje na nález ÚS ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. III. ÚS 3567/14, je třeba se seznámit s celým skutkovým stavem této věci. V této věci se jednalo o střet pravomoci obecného soudu a správního orgánu v podobě pozitivního kompetenčního konfliktu dle zákona č. 131/2002 Sb. Uvedené rozhodnutí tak nelze v žádném případě aplikovat na projednávanou věc, neboť zde o žádný kompetenční konflikt nejde. Rozhodnutí Městského úřadu v , adresa, ze dne 10. 6. 2001, č. j. SÚ-0496/01-Ga, nemůže představovat překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k civilnímu řízení o vyklizení nemovité věci. Městský úřad v , adresa, nařídil odstranit deponii ve smyslu § 88 odst. 1 písm. b) tehdejšího stavebního zákona z důvodu, že byla provedena bez povolení správního orgánu. Rozhodnutím je tak chráněn veřejný zájem, resp. veřejný pořádek, nebylo jím rozhodováno o jakýchkoliv právech žalobkyně. Naproti tomu civilní soudy se v řízení zabývaly jinými otázkami, a to vlastnickým právem k deponii a tím, zda tato deponie neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobkyně. Právní důvod obou rozhodnutí tak byl diametrálně odlišný. Navíc je zde právně významná skutková totožnost věci a navrhovatelů. Obě věci nebyly totožné prakticky v ničem, a to ani v pozemku, ze kterého měla být deponie odstraněna. Rozhodnutí správního orgánu směřovalo pouze proti společnosti , právnická osoba, . Není tak naplněna ani jedna podmínka pro překážku rei iudicatae i ve smyslu citovaného nálezu ÚS, neboť se nejednalo o totožnou skutkovou podstatu ani totožnost účastníků. Žalobkyně souhlasí se soudem prvního stupně včetně jím citovaného usnesení ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1212/2021, které považuje za přiléhavé na projednávanou věc. Rozhodnutí správního orgánu nemá vůči žalobkyni naprosto žádné účinky. Té nezbývalo než v rámci ochrany svého vlastnického práva podat žalobu k civilnímu soudu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a § 212a o. s. ř., a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Ze spisu soudu prvního stupně odvolací soud zjistil, že Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 27. 10. 2020, č. j. 9 C 135/2006-1074, uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, do 6 měsíců od právní moci rozsudku. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. 22 Co 104/2021-1134, a nabyl právní moci dne 27. 12. 2021. Následné dovolání žalovaného odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 7. 2023, č. j. 22 Cdo 1718/2022-1251. Uvedené rozsudky Okresního soudu Praha-západ a Krajského soudu v Praze napadl žalovaný žalobou pro zmatečnost. Tvrdil, že trpí zmatečnostní vadou, spočívající v tom, že v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto (§ 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř.). Soudy mu byla fakticky uložena povinnost odstranit deponii zeminy, která se kromě uvedeného pozemku nachází i na dalších pozemcích a tvoří jeden celek. Vedle toho však rozhodnutím , právnická osoba, v , adresa, ze dne 10. 6. 2001, č. j. , Anonymizováno, , které nabylo právní moci dne 16. 7. 2001, bylo společnosti , právnická osoba, . nařízeno odstranit stavbu – deponii inertního materiálu z pozemku PK , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Jedná se o totožnou deponii zeminy, která se nachází také na pozemku parc. č. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, a od počátku má povahu stavby (terénní úpravy provedené bez povolení), proto stavební úřad nařídil její odstranění. Protože se vyklizení pozemku podle soudních rozhodnutí má dít v podobě odstranění deponie materiálu nacházejícího se na pozemku, platí, že o odstranění této homogenní věci již bylo pravomocně rozhodnuto stavebním úřadem ještě před podáním žaloby. Není navíc možné, aby totožná povinnost byla uložena dvěma různým subjektům (žalovanému a společnosti , právnická osoba, .). S ohledem na povahu věci, kterou správní orgán i znalecký posudek kvalifikoval jako stavbu, ji ani nelze z pozemku vyklidit. Žalobkyně ve svém vyjádření k žalobě o zmatečnost navrhla, aby ji soud zamítl. Tvrdila, že způsob, jakým žalovaný přistupuje k překážce věci pravomocně rozhodnuté, se příčí právnímu řádu a tomu, jak je chápána právními řády kontinentálního práva. Pravomocným rozhodnutím je třeba chápat předchozí pravomocné soudní rozhodnutí, přičemž tato zásada se uplatňuje v intencích civilního procesu. Překážku proto netvoří jakékoli rozhodnutí. Městský úřad v , adresa, rozhodoval jako správní orgán a správní řád obsahuje samostatnou úpravu zásady rei iudicatae. Za nesmyslné považuje i tvrzení žalovaného, podle kterého je deponie stavbou. Právní povaha haldy nemůže vyplývat z úkonu správního orgánu ani ze znaleckého posudku. Žalovaný tuto argumentaci uplatnil i v jiných řízeních, kde soud učinil správný závěr, že se správní orgán vůbec nezabýval soukromoprávními otázkami a haldu považoval za terénní úpravu pouze pro účely jejího odstranění stavebníkem.6. Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že rozhodnutím , právnická osoba, v , adresa, ze dne 10. 6. 2001, č. j. , Anonymizováno, , bylo společnosti , právnická osoba, . nařízeno odstranit deponii inertního materiálu z pozemku PK , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 27. 10. 2020, č. j. 9 C 135/2006-1074, uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemek parc. č. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, do 6 měsíců od právní moci rozsudku. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. 22 Co 104/2021-1134, který byl žalovanému doručen dne 27. 12. 2021 a nabyl právní moc téhož dne. Následné dovolání žalovaného odmítl NS usnesením ze dne 27. 7. 2023, č. j.