26 Co 223/2024-163 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu, aby bylo určeno, že na výše specifikovaných nemovitostech (dále případně jen „Nemovitosti“) nevázne věcné břemeno pro žalovaného spočívající v právu Nemovitosti včetně jejich příslušenství doživotně a bezplatně užívat. Ve výroku II. uložil žalobcům zaplatit žalovanému společné a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů o právní moci rozsudku.2. Žalobci se domáhali požadovaného určení s odůvodněním, že uzavřením darovací smlouvy ze dne , datum, , kterou žalovaný daroval svému synovi , jméno FO, Nemovitosti, došlo k porušení jejich věcného předkupního práva k Nemovitostem a smlouva o zřízení služebnosti - věcného břemene pro žalovaného spočívající v právu výše uvedené nemovitosti doživotně a bezplatně užívat (dále případně jen „Smlouva o zřízení služebnosti“), která byla v rámci této darovací smlouvy uzavřena, nemůže požívat právní ochrany pro rozpor s § 6 odst. 2 zák. č. 87/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“). Žalobcům, kteří se v mezidobí soudně domohli vůči synu žalovaného , jméno FO, realizace práva tzv. retraktu, by tak zůstalo pouze holé vlastnické právo k Nemovitostem.3. Z notářského zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, , notářky se sídlem v Kladně, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , N , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále případně jen „první notářský zápis“), soud I. stupně zjistil, že mezi žalovaným a jeho manželkou , jméno FO, jako budoucími prodávajícími a žalobci jako budoucími kupujícími byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní (dále případně jen „SSBK“) a smlouva o zřízení věcného předkupního práva k Nemovitostem. Notářským zápisem téže notářky ze dne , datum, (dále případně jen „druhý notářský zápis) došlo mezi týmiž účastníky, v rámci sjednaného dodatku č. , hodnota, ke SSBK a smlouvě o zřízení věcného předkupního práva obsažených v prvním notářském zápisu, ke změně původní SSBK a smlouvy o zřízení věcného předkupního práva k Nemovitostem. Při sjednání věcného předkupního práva přitom nedošlo ke sjednání zákazu zatížení Nemovitostí. V části třetí, v bodě „za deváté“, odstavci druhém, druhého notářského zápisu si účastníci sjednali, že pro případ, že Nemovitosti budou v době uzavření kupní smlouvy na základě uvedeného věcného předkupního práva zatíženy jakýmkoliv omezením (tj. zejména zástavním právem nebo exekučním řízením) budou z kupní ceny Nemovitostí nejprve hrazeny závazky zajištěné takovými právními omezeními.4. Z darovací smlouvy se zřízením práva služebnosti ze dne , datum, (dále případně jen „Darovací smlouva“) soud I. stupně zjistil, že ji uzavřel žalovaný jako dárce a jeho syn , jméno FO, jako obdarovaný; předmětem darování byly Nemovitosti. V článku VII. Darovací smlouvy si její účastníci dohodli zřízení služebnosti k Nemovitostem dle § 1257 o. z. ve prospěch dárce – žalovaného, a to bezplatné doživotní užívání Nemovitostí.5. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud I. stupně zjistil, že Darovací smlouvou došlo k porušení věcného předkupního práva sjednaného v prvním a druhém notářském zápisu a , jméno FO, proto bylo ve výrokové části uloženo převést Nemovitosti ve prospěch žalobců za úplatu ve výši , částka, . Dovolání, jakož i následná ústavní stížnost, byly Nejvyšším soudem a Ústavním soudem odmítnuty.6. Soud I. stupně předně uzavřel, že žalobci po stránce procesní prokázali naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,o. s. ř.), když jen na základě soudního rozhodnutí může dojít ke změně zápisu práva v katastru nemovitostí.7. Z hlediska věcného pak soud I. stupně uzavřel, že za situace, kdy byla jako platná shledána Darovací smlouva (tuto otázku posuzoval soud jako otázku předběžnou v řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , spisová značka, , o splnění povinnosti z předkupního práva), byla platně sjednána i Smlouva o zřízení služebnosti, která byla spolu s Darovací smlouvou mezi žalovaným a jeho synem , jméno FO, uzavřena. V době, kdy žalobci soudně uplatnili právo retraktu k Nemovitostem, museli si být vědomi v katastru nemovitostí zapsaného zatížení Nemovitostí zmíněným věcným břemenem. Bylo pak otázkou ceny, za jakou takto zatížené Nemovitosti nabydou. V druhém notářském zápisu nebyl v rámci sjednání předkupního práva sjednán zákaz pro žalovaného a jeho manželku nemovitosti zatěžovat. Žalovaný tak přijetím věcného břemene žádnou svou povinnost neporušil, nehledě na to, že Nemovitosti věcným břemenem nezatížil žalovaný, ale jeho syn , jméno FO, ; žalovaný věcné břemeno pouze přijal. Nepoctivost jednání žalovaného nebyla soudem zjištěna, protože žalovaný nijak nezastíral (jak zjistil soud z jeho výpovědi v soudním řízení o realizaci retraktu), že motivem pro sjednání služebnosti doživotního bezplatného užívání Nemovitostí spolu s Darovací smlouvou byl jeho zájem, aby Nemovitosti zůstaly v rodině a on měl možnost na Nemovitostech dožít. Pokud by Nemovitosti synovi nedaroval a ponechal by si je ve svém vlastnictví, také by na Nemovitostech dále žil, měl právo je užívat a žalobci by neměli možnost uplatnit své předkupní právo. Z jednání žalovaného tak dle soudu I. stupně nelze dovodit kalkul v podobě získání prospěchu na úkor žalobců, když bylo na nich, zda právo retraktu uplatní, či nikoli. Z pouhého faktu porušení předkupního práva darováním a současným zřízením věcného břemene nelze dle soudu I. stupně vyvozovat nepoctivost jednání nejen na straně žalovaného, ale ani na straně jeho syna , jméno FO, , které by bylo v rozporu s dobrými mravy, případně veřejným pořádkem. Z podaných důvodů proto soud I. stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přiznal vůči žalobcům plnou náhradu nákladů řízení.8. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání žalobci i žalovaný.9. Žalobci ve svém odvolání směřujícím vůči celé výrokové části rozsudku soudu I. stupně, zejména uvedli, že oproti soudu I. stupně, zastávají názor, že posuzované věcné břemeno žalovanému nesvědčí, protože bylo zřizováno v souvislosti s právním jednáním, kterým žalovaný vědomě porušil překupní právo žalobců, čímž v rozporu s § 6 odst. 2 o. z. těžil ze svého protiprávního a nepoctivého činu. Dle žalobců soud I. stupně nesprávně neprovedl jimi navrhované důkazy k prokázání rozsahu, v jakém jsou Nemovitosti vyžívány k zemědělskému podnikání, čímž chtěli prokázat, že jejich podstatná část je užívána jinou osobou, zemědělským podnikatelem , jméno FO, , takže žalovaný sám Nemovitosti ani neužívá v souladu se sjednaným věcným břemenem. Žalobci nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, podle něhož, pokud by neuplatnili své právo retraktu, nebyly by pochybnosti o platném sjednání posuzovaného věcného řemene. Soud zcela opomíjí, že následky jakéhokoli protiprávního jednání fakticky a někdy i právně trvají vždy minimálně do té doby, než na toto protiprávní jednání někdo upozorní. Dále namítli, že právně posuzované věcné břemeno zřizoval sice syn žalovaného, ale vzhledem k tomu, že smlouva o jeho zřízení byla obsažena na jedné listině s Darovací smlouvou, je evidentní, že žalovaný i jeho syn jednali ve vzájemné shodě. Je neobvyklé, že bylo zřízeno věcné břemeno osobního doživotního užívání ke všem Nemovitostem, tedy nejenom k budově a přilehlé zahradě, ale i k polnostem, které žalovaný navíc komerčně pronajímá. Skutečnost, že žalovaný uvedl, že Nemovitosti převedl darovací smlouvou na syna spolu se zřízením věcného břemene pro jeho osobu, nemůže obstát vzhledem ke všem okolnostem, jako poctivé jednání ve smyslu právním. Vlastník nemovitosti zatížené věcným předkupním právem musí vždy počítat s tím, že pokud své vlastnictví bude chtít převést, bude v okamžiku převodu vždy omezen obsahem předkupního práva. Z pouhého očekávání žalovaného, že si žalobci vědomého porušení předkupního práva nevšimnou, nelze dovozovat, že se jedná o postup, který je v souladu s právem a je veden poctivými úmysly. Naopak, v tom lze shledávat nepoctivost jednání žalovaného, že spoléhal, že si žalobci převodu vlastnictví k Nemovitostem nevšimnou, a pokud ano, pro ten případ si užívání Nemovitostí pojistil zřízením posuzovaného věcného břemene tak, že žalobcům při realizaci retraktu by zbylo pouze holé vlastnictví. Nepoctivost jednání žalovaného žalobci spatřují i v tom, že došlo k zatížení veškerých Nemovitostí, tedy i těch, které žalovaný nepotřebuje a zjevně je není schopen ani sám užívat. Jednáním žalovaného dle žalobců došlo k porušení zásady, že z bezpráví právo vzejít nemůže, jakož i zásady, že nikdo nemůže mít prospěch ze svého protiprávního a nepoctivého jednání. V takovém případě je namístě konstatovat neplatnost takového jednání. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsud