105 Co 14/2025-266 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 21. 5. 2025, č. j. 4 C 192/2024-240 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byla zamítnuta žaloba na snížení výživného z 8 000 Kč na 2 500 Kč měsíčně stanoveného rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2020, č. j. 41 P a Nc 274/2019, s účinností od 1. 10. 2024 (výrok I.). Výrokem II. byla dále zamítnuta vzájemná žaloba na zvýšení výživného stanoveného rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2020, č. j. 41 P a Nc 274/2019, s účinností od 1. 10. 2024 v rozsahu částky 13 000 Kč měsíčně. Výrokem III. soud prvního stupně uložil žalobci povinnost přispívat na výživu žalované s účinností od 1. 10. 2024 částkou 12 000 Kč měsíčně k rukám žalované vždy k prvnímu dni měsíce. Výrokem IV. uložil žalobci povinnost doplatit žalované na dlužném výživném částku 32 000 Kč k rukám žalované ve lhůtě 15 dní od právní moci rozsudku. Dále výrokem V. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že v době rozsudku soudu prvního stupně ze dne 27. 1. 2020, č. j. 41 P a Nc 274/2019 (dále jen „předchozí rozhodnutí“), byla žalovaná studentkou střední školy s tím, že přes týden bydlela na internátě a na víkendy se vracela domů. Její tehdejší výdaje se pohybovali měsíčně mezi 3 500 Kč – 4 000 Kč. V době vyhlášení předchozího rozhodnutí již bydlela společně s partnerem. V současné době je žalovaná studentkou vysoké školy – prvního ročníku navazujícího magisterského studia a bydlí u svého partnera. Na domácnost přispívá partnerovi částkou 3 000 – 5 000 Kč měsíčně, a to prostřednictvím různých nákupů. Náklady na dojíždění na vysokou školu do , adresa, činí přibližně měsíčně 3 000 Kč. Žalovaná vlastní automobil rok výroby 2000, který si pořídila v prvním ročníku vysoké školy za účelem dojíždění do školy. Žalovaná má stavební spoření v částce přibližně 300 000 Kč. Partner žalované hradí fixní náklady na bydlení - hypotéku, energie, internet. Jeho měsíční mzda činí 33 000 Kč. Příjem žalované je výživné od otce ve výši 8 000 Kč, od matky 3 000 – 4 000 Kč a stipendium 600 Kč. Významnější výdaje spojené se zdravotním stavem žalovaná nemá. Žalobce byl v době předchozího rozhodnutí společníkem a jednatelem , právnická osoba, (dále jen „společnost“). Byl tam i zaměstnán s výdělkem 16 000 Kč. Jeho další příjem se skládal z pronájmu nákladního automobilu, který činil přibližně 8 000 Kč měsíčně. Společnost prosperovala, ale žalobce uvedl, že veškerý zisk je investován zpět do společnosti. Vlastnil v rozsahu jedné poloviny byt se svou manželkou , jméno FO, . Dále rovněž vlastnil pozemek v Holici u Olomouce, který koupil s podnikatelským záměrem, ale neměl z něj žádný výnos. Náklady na bydlení žalobce činili přibližně 5 000 Kč. V současné době bylo zjištěno, že žalobce byl zaměstnán v pracovním úvazku 20 hodin týdně na pozici administrativy s hrubou mzdou 15 200 Kč měsíčně, a to od 1. 5. 2021 do 31. 3. 2025. V roce 2023 bylo žalovanému vyplaceno pojistné plnění 720 161 Kč a 295 362 Kč. Z lékařských práv bylo zjištěno, že od září 2024 byl žalobce opakovaně ošetřen i hospitalizován v souvislosti se zhoršením zdravotního stavu s diagnózou nestabilní anginy pectoris. Byl dvakrát v pracovní neschopnosti. V srpnu 2024 ukončil svou účast ve společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, a v souvislosti s ukončením prodal podíly za částky 2 700 000 Kč a 50 000 Kč. Z dokazování soud prvního stupně dále zjistil, že pozemek v , Anonymizováno, žalobce prodal v březnu 2021 za částku 16 175 600 Kč. Z této částky žalobce poskytl přibližně 9 000 000 Kč jako bezúročné zápůjčky blízkým osobám. Dále zakoupil automobil v hodnotě 1 800 000 Kč a vynaložil částky 1 200 000 Kč na rekonstrukci bytu, přičemž svůj spoluvlastnický podíl ve výši ½ převedl na manželku, a 1 800 000 Kč na rekonstrukci nemovitosti ve vlastnictví manželky. Dále zaplatil rodičům manželky žalobce zápůjčku 3 000 000 Kč, která byla poskytnuta na pořízení nemovitostí ve vlastnictví manželky. Ke dni 31. 3. 2025 žalobce ukončil dohodou pracovní poměr s odstupným odpovídajícím třem měsíčním mzdám. Žádná specifická omezení z běžného režimu žalobce v souvislosti s jeho zdravotním stavem nemá. Žalobce s žalovanou neudržují kontakt od předchozího rozhodnutí o výživném, když složité rodinné vztahy v minulosti (za dobu ještě nezletilosti žalované) výrazně ovlivňují jejich vztah i v současné době, kdy ani jeden z účastníků kontakt s druhým aktivně nevyhledává. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že podmínky snížení výživného na žalovanou nebyly splněny. Žalobce svůj majetek přeměnil nebo jej daroval. Oproti předchozímu rozhodnutí obdržel žalobce pojistné plnění v částce přes 1 000 000 Kč. Ačkoliv byla prokázána diagnóza žalobce, bylo zároveň lékaři konstatováno, že zdravotní stav žalobce neomezuje. Žalobce by mohl vykonávat obdobnou činnost jako doposud jako administrativní pracovník za obdobný výdělek, byť na snížený úvazek. Proto žalobu na snížení výživného zamítl. Soud prvního stupně naopak dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zvýšení výživného, a to na částku 12 000 Kč měsíčně se zpětnou účinností od 1. 10. 2024, a to z důvodu zvýšení fixních výdajů žalované na školu a dojíždění oproti předchozímu rozhodnutí, žalovaná rovněž přispívá vyšší částkou na domácnost oproti předchozímu rozhodnutí, a to částkou 3 000 – 5 000 Kč. S rostoucí inflací se zvyšují rovněž i výdaje na běžné potřeby jako je jídlo, drogerie, ošacení. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že životní úroveň dítěte má být shodná s životní úrovní rodiče a zohlednil skutečnost, že žalobce poskytuje bezúročné půjčky blízkým osobám v řádech miliónů a sám sobě a manželce kupuje automobil v hodnotě 1 800 000 Kč. Ve zbývajícím žalovaném rozsahu žalobu na zvýšení výživného soud zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s ohledem na neúspěch žalobce a částečný úspěch žalované tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.3. Proti výroku I., III., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. Namítá, že v rozsudku soudu prvního stupně zcela absentuje úvaha, která soud vedla k rozhodnutí o právě takové výši výživného. Uvádí, že pro stanovení výše výživného zákon poskytuje několik kritérií, přičemž základní podmínkou pro přiznání výživného je neschopnost oprávněného sám se živit, dále má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů, odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Konkrétní odůvodnění, jak je které z těchto kritérií naplněno a jak se projeví v konkrétních poměrech účastníků v rozsudku soudu prvního stupně, absentuje. Poukazuje na to, že soud prvního stupně své závěry založil na skutkovém stavu, který nebyl dostatečně zjištěn, a že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neplyne, že by soud při stanovení výživného vycházel z potencionality příjmů, současně však nezjistil, jakým objemem prostředků žalobce v současné době disponuje a zda měl v době rozhodování nějaký pravidelný příjem. Dále namítá, že soud prvního stupně dostatečně nezjistil, jakou životní úroveň má žalobce, a rovněž je nesprávné zjištění, že s ohledem na jeho zdravotní stav není nikterak pracovně omezen. Další námitka žalobce spočívá v tom, že soud prvního stupně nesprávně posoudil, zda a do jaké míry je žalovaná schopna se sama živit. Konstatuje, že s ohledem na to, že dojíždí do školy nanejvýš 3x týdně, je schopna jako ostatní studenti si brigádně přivydělat, což nečiní. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., III., IV. a V. zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, event. pokud by důvod pro zrušení rozsudku neshledal, aby žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalobu žalované v celém rozsahu zamítl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.4. Proti výroku II. a V. rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání. Uvádí, že odvolání směruje pouze proti úvaze soudu, že přiměřeným výživným je částka 12 000 Kč měsíčně, když tato úvaha je podstatou zamítavého výroku II. Namítá, že soud při rozhodování o výši výživného nenaplnil zákonná kritéria, tzn. že životní úroveň dítěte má být shodná s životní úrovní rodičů a skutečnost, že při určení výživného musí soud zohlednit odůvodněné potřeby oprávněného a možnosti a majetkové poměry povinného. Životní úroveň žalobce je dána jednak majetkem, který vlastní a jednak se odvíjí od majetku, který převedl na svou manželku. Jedná se o majetek v hodnotě nižších desítek milionů korun, čímž jsou vyjádřeny i možnosti a majetkové poměry žalobce jako rodiče. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobce je povinen přispívat na výživu žalované od 1. 10. 2024 částkou 25 000 Kč měsíčně. Dále samostatným výrokem doměřil dlužné výživné za dobu od 1. 10. 2024 a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupn