106 Co 14/2025-86 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 13 297,73 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 297, 73 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 4 999,79 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 249 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 325 Kč, úrokem ve výši 30 % ročně z částky 15 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 600 Kč od 28. 9. 2023 do 11. 11. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 302,27 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, výrokem III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti výroku II. rozsudku, co do částky 866,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 866,20 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání. Namítá, že smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou o revolvingovém úvěru, tedy že žalovaný měl ve smlouvě stanoven celkový limit 15 000 Kč, avšak pokud v průběhu čerpání také hradil, pak mohl čerpat do celkového limitu 15 000 Kč opakovaně. Poukazuje na to, že z denní historie, která byla zaslána soudu již jako příloha žaloby, jednoznačně vyplývá, že žalovaný čerpal celkem částku 15 866,20 Kč. Uvádí, že z denní historie rovněž jednoznačně vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 1 702,27 Kč. Konstatuje, že žalovaný po postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil ve výroku II. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 866,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 866,20 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a dále vyslovil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.4. Výrok I. nebyl odvoláním dotčen a samostatně tak nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 věta prvá o. s. ř.)5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v odvoláním napadené části zamítavého výroku II. a souvisejícího nákladového výroku III. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je nedůvodné.6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně dne 30. 4. 2025 podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalovanému na zaplacení částky 18 297,52 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 5. 2022, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovaným. Pohledávka ze smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni.7. Soud prvního stupně vyšel z tvrzení žalobkyně, které uvedla v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a z důkazů k prokázání tvrzení žalobkyně vyplývající z listin založených žalobkyní do spisu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne 13. 5. 2022 č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno právo , právnická osoba, zesplatnit úvěr v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení a dluh po splatnosti neuhradí v dodatečné lhůtě 30 dnů. Žalovanému byla dne 13. 5. 2022 připsána na účet částka 15 000 Kč od společnosti , právnická osoba, Dne 16. 6. 2022 žalovaný splatil 1 702,27 Kč. Protože dluhy po splatnosti žalovaný ani po výzvě neuhradil, dluh byl zesplatněn včetně příslušenství. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, které žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil. Právní předchůdce žalobkyně vycházel při posouzení úvěruschopnosti ze seznamu transakcí, podle kterých žalovaný pobíral mzdu 26 045 Kč, v době mezi 31. 10. 2021 do 11. 5. 2022, prováděl i desítky transakcí denně mezi bankovním účtem a účty u sázkových kanceláří, dále prováděl transakce mezi jinými bankovními účty. Na účet prováděl pravidelně vklady peněz i v řádech desítek tisíc Kč. Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Soud prvního stupně uzavřel, že předmětná dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná. Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil 1 702,27 Kč. Soud prvního stupně proto přiznal žalobkyni nárok na úhradu rozdílu mezi těmito částkami jako bezdůvodné obohacení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.8. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud prvního stupně správně posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Žalobkyně sice na výzvu soudu vznesla tvrzení týkající se toho, jak byla úvěruschopnost posouzena, nicméně jako podklad tohoto posouzení předložila pouze transakci plateb, ze které ani jednoznačně není zřejmé, kdo je činil a z jakého účtu. Důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost právního jednání (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 o. z., rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18), přičemž žalobkyně v odvolání tento právní závěr ani nezpochybňovala. Soud prvního stupně postupoval správně, když poskytnutou částku posoudil jako bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.) s tím, že přiznal žalobkyni nárok na úhradu rozdílu mezi částkami žalovanému poskytnutými a žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně zaplacenými.12. S ohledem na odvolací námitku odvolací soud přezkoumal skutková tvrzení žalobkyně, které uvedla v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a přezkoumal přiložené důkazy k těmto tvrzením. Žalobkyně tvrdí v návrhu na vydání platebního rozkazu, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, poskytl možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 15 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Naopak, žalobkyně ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nikde netvrdí, že poskytnutý úvěr je úvěr revolvingový, tzn. že žalovaný za podmínek, že řádně hradí, může čerpat úvěr do limitu 15 000 Kč opakovaně. Odvolací soud dospěl k závěru, že v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu chybí tvrzení žalobkyně o tom, že poskytnutý úvěr je úvěrem revolvingovým a především v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu absentuje tvrzení ohledně další zapůjčené částky 866,20 Kč. Ačkoliv byla jako důkaz k návrhu na vydání platebního rozkazu přiložena denní historie, ze které vyplývá předmětné tvrzení, nelze v souladu s ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. důkazem nahradit netvrzené skutečnosti.13. Na základě shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. jako věcně správný podle ustanovením § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného závislého nákladového výroku (výrok III.).14. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s ustanovení § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla v odv