22 Co 159/2025-56 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem pro zmeškání uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 57 978,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 978,36 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 506,30 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se žalobou podanou dne 8. 10. 2024 u soudu prvního stupně domáhala po žalované zaplacení částky 57 978,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě odsouhlasené objednávky žalované ze dne 19. 1. 2024 žalobkyně dne 23. 1. 2024 dodala žalované materiál za kupní cenu ve výši 57 978,36 Kč. Následně vystavila žalované fakturu č. , hodnota, se splatností 30. 1. 2024. Dne 17. 5. 2024 žalobkyně zaslala žalované upomínku. Žalovaná žalobkyni sdělila, že svůj závazek z ústní kupní smlouvy vyúčtovaný fakturou č. , hodnota, uznává, jak co do dodaného zboží, tak vystaveného daňového dokladu, a přislíbila žalovanou částku uhradit do 13. 9. 2024. Ničeho však neuhradila. Svá tvrzení žalobkyně doložila listinami (emailem označeným jako poptávka dřeva včetně nabídkové tabulky, fakturou, emailem obsahujícím uznáním dluhu, předžalobní upomínkou).3. Dne 14. 10. 2024 soud prvního stupně vydal elektronický platební rozkaz č. j. EPR 257775/2024-6, který byl spolu s žalobou žalované doručen dne 24. 10. 2024. Žalovaná podala dne 7. 11. 2024 proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor a následně dne 5. 12. 2024 se k věci vyjádřila obecně jednou větou tak, že dlužnou částku eviduje rozdílně, aniž by cokoli dál konkretizovala a navrhla nějaké důkazy.4. Ve věci bylo soudem prvního stupně nařízeno první jednání na den 5. 3. 2025 v 9:30 hodin, přičemž k jednání byla žalovaná předvolána vzorem 18 o. s. ř. obsahujícím poučení o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, pokud se k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostaví a žalobkyně to navrhne. Žalovaná, které bylo předvolání doručeno do datové schránky dne 22. 1. 2025, požádala podáním doručeným soudu dne 3. 3. 2025 o odročení jednání pro akutní zdravotní důvody statutárního orgánu. Soud prvního stupně žádosti vyhověl a první jednání odročil na 26. 3. 2025 v 15:00 hodin, o čemž byli oba účastníci vyrozuměni. Žalované bylo vyrozumění o odročení prvního jednání, spolu s žádostí o doložení důvodu odročení, doručeno do datové schránky fikcí (po uplynutí 10 dnů od dodání) dne 13. 3. 2025. Na žádost soudu o doložení důvodu odročení nebylo žalovanou nijak reflektováno.5. Dne 26. 3. 2025 proběhlo první jednání ve věci, k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila a zástupkyně žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. i kritéria přijatá judikaturou Ústavního soudu pro aplikaci tohoto procesního institutu, podle nichž je třeba zohledňovat i procesní aktivitu žalovaného a rozsudek pro zmeškání vydat pouze tehdy je-li žalovaný nečinný, odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně soudní řízení protahuje (nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04, ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05). Pasivita může spočívat v tom, že žalovaný nečiní žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, a lze tak předpokládat, že ve skutečnosti argumenty ani důkazy proti správnosti skutkových tvrzení žalobce nemá (nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 329/08).7. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně rozhodl na základě neúplně zjištěného stavu věci, neprovedl důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro zmeškání, a proto odvolání je možné podat pouze z důvodů stanovených v § 205b o. s. ř. Žádný z těchto důvodů však žalovaná neuplatňovala. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací při jednání dne 14. 10. 2025, z něhož se žalovaná omluvila z důvodu plánované pracovní cesty do zahraničí (o odročení jednání nežádala), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu podle § 212a odst. 4 a § 205b o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné.10. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).11. Z tohoto ustanovení vyplývá, že přezkoumání rozsudku pro zmeškání je možné (vedle vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které nebyly žalovanou namítány a ani odvolacím soudem shledány) jen z hlediska toho, zda byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř.12. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení kupní ceny za objednaný materiál a rozhodnutí o tomto nároku je rozhodnutím deklaratorní povahy, neboť tímto rozhodnutím se práva a povinnosti mezi účastníky nezakládají (nekonstituují), ale soudem je pouze deklarováno, zda žalovaný nárok mezi účastníky na základě jejich závazkového vztahu vznikl či nikoliv. V souzeném případě tedy nebylo rozsudkem pro zmeškání rozhodováno o vzniku, změně či zániku právního poměru mezi účastníky a jelikož současně šlo o věc, která svojí povahou umožňovala skončení sporu soudním smírem, výluka uvedená v ustanovení § 153b odst. 3 o. s. ř. naplněna nebyla.13. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.14. Splněny byly pozitivní formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, když žalované byly řádně (do vlastních rukou) doručeny žaloba i předvolání k prvnímu jednání alespoň 10 dnů před tímto jednáním a když se žalovaná bez důvodné a včasné omluvy k prvnímu jednání nedostavila, ačkoliv byla o následcích nedostavení se řádně poučena, přičemž zástupkyně žalobkyně, která se k prvnímu jednání dostavila, vydání rozsudku pro zmeškání navrhla.15. Dalším z předpokladů vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř. je to, zda podle žalobních tvrzení o skutkových okolnostech věci, jež se v důsledku fikce považují za nesporná, lze výrokem rozsudku pro zmeškání přiznat právě to plnění, kterého se žalobce domáhá, tedy zda z nich vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 33 Odo 1677/2005). I tento předpoklad pro vydání rozsudku pro zmeškání má odvolací soud za naplněný, když žalobní tvrzení o skutkových okolnostech věci odůvodňují aplikaci § 2079, § 2118, § 1970, § 1972 o. z. Neobstojí námitka žalované, že bylo rozhodnuto na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci z důvodu neprovedení důkazů potřebných k prokázání rozhodných skutečností, když při vydání rozsudku pro zmeškání soud prvního stupně dokazování vůbec neprovádí, neboť v souladu s § 153b odst. 1 o. s. ř. se žalobní tvrzení o skutkových okolnostech pokládají za nesporná.16. Judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu se pak ustálila na závěru, že dalším z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání uvedených v ustanovení § 153b o. s. ř. je i vhodnost jeho vydání. K vydání rozsudku pro zmeškání by měl soud přistupovat uvážlivě a zdrženlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je skutečně nečinný a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně soudní řízení protahuje; ve sporných a hraničních případech není vydání rozsudku pro zmeškání namístě (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 49/2010 nebo ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3143/15 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2979/2013 nebo ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3971/2019 aj.). Tento závěr vychází z účelu institutu rozsudku pro zmeškání, jehož funkcí není urychlit řízení jakkoliv, ale urychlit řízení za pomoci uplatnění skutkové domněnky, podle níž lze s vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou považovat za pravdivá rozhodná skutková tvrzení procesní s