23 Co 157/2025-369 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že do spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných náleží pozemky (číselné označení pozemků podle připojeného geometrického plánu) parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , a to včetně stavby bez č. p./č. e. (garáž), která je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (dále společně jen „pozemky“) s tím, že každý z účastníků je vlastníkem podílu o velikosti 1/3. Dále se domáhala určení, že do jejich spoluvlastnictví náleží samostatná stavba domu č. p. 300 stojící na pozemku parc. č. , hodnota, (dále jen „rodinný dům“), samostatná stavba přístřešku pro osobní automobil s kójí pro motocykl stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, (dále jen „přístřešek“), samostatná stavba pergoly s částečným zastřešením venkovní kuchyně stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, (dále jen „pergola“) a samostatná stavba skladu zahradní techniky a nářadí s dřevníkem stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, (dále jen „sklad zahradní techniky“) vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (rodinný dům, přístřešek, pergola a sklad zahradní techniky dále dohromady jen „stavby“) s tím, že žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti 4/6 a každý ze žalovaných podílu o velikosti 1/6. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že její manžel (otec žalovaných) nabyl pozemky parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, před uzavřením manželství kupní smlouvou ze dne , datum, (do katastru nemovitostí zapsáno dne , datum, ). Stavby však na nich byly postaveny až po svatbě, která se konala dne 12. 3. 2005, a proto se nestaly součástí pozemků a zůstaly samostatnými věcmi. Manžel žalobkyně , tituly před jménem, , Jméno žalované A, (dále jen „zůstavitel“) zemřel dne , datum, . Veškeré uvedené nemovité věci zůstaly po celé pozůstalostní řízení sporné a nebyly vypořádány. Žalobkyni proto nezbylo než se nároku domáhat určovací žalobou. Na takovém určení má naléhavý právní zájem. Veškeré stavby byly financovány z peněz ze společného jmění manželů. Na výstavbu rodinného domu si vzali společný úvěr od společnosti , právnická osoba, ., dne , datum, . Ze společných peněz byly financovány nejen práce do prvního nadzemního podlaží rodinného domu, ale i ostatní stavby. Pokud by po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že stavby nebyly ke dni smrti zůstavitele ve společném jmění, nýbrž v jeho výlučném vlastnictví, navrhla žalobkyně určit, že každý z účastníků vlastní podíl na nich ve výši 1/3 a zároveň požadovala, aby jí každý ze žalovaných uhradil částku 966 700 Kč. Tvrdila, že se jedná o vnosy, které byly ze společného jmění vynaloženy do výlučného majetku zůstavitele.2. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) určil, že žalobkyně a žalovaní jsou spoluvlastníky všech pozemků vymezených geometrickým plánem číslo , hodnota, , vyhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, , který je nedílnou součástí rozsudku, přičemž žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti 1/3, 1. žalovaný je vlastníkem podílu o velikosti 1/3 a 2. žalovaný je vlastníkem podílu o velikosti 1/3 na těchto pozemcích (výrok I.), dále určil, že žalobkyně a žalovaní jsou spoluvlastníky rodinného domu, přístřešku, pergoly a skladu zahradní techniky, přičemž žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti 4/6, 1. žalovaný je vlastníkem podílu o velikosti 1/6 a 2. žalovaný je vlastníkem podílu o velikosti 1/6 na těchto stavbách (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení částky 966 700 Kč 1. žalovaným žalobkyni (výrok III.), zamítl žalobu o zaplacení částky 966 700 Kč 2. žalovaným žalobkyni (výrok IV.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.) a žalobkyni uložil zaplatit soudní poplatek za rozšíření žaloby ve výši 96 670 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.).3. Napadený rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobkyně měla na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť pozůstalostní řízení již bylo pravomocně skončeno. Nebyly v něm však vyřešeny sporné pozemky a stavby. Žalobkyně (manželka zůstavitele) a žalovaní (synové zůstavitele) byli dědici zůstavitele. Všichni dědili rovným dílem v první dědické třídě. Ve vztahu k pozemkům nebyl mezi účastníky žádný spor o jejich vlastnickém režimu. Žalobkyně i žalovaní byli od počátku ve shodě, že pozemky byly ve výlučném vlastnictví manžela, a to včetně garáže, která byla postavena již v roce 1976. Pozemky byly vymezeny dle geometrického plánu, který byl vypracován v návaznosti na postavení sporných staveb. Dosud však podle něho nebyly v katastru nemovitostí provedeny změny. Podle tohoto geometrického plánu z roku 2010 lze i v současnosti změnu v katastru nemovitostí provést. Naopak ve vztahu ke stavbám byli účastníci ve sporu. Rodinný dům byl zhotoven na základě smlouvy o dílo, kterou uzavřel zůstavitel se společností , právnická osoba, . dne , datum, . Nebyl postaven svépomocí. Vlastníkem takového rodinného domu se tak stal objednatel, a to od počátku výstavby. Jelikož však smlouva o dílo byla uzavírána za trvání manželství, uplatnilo se kogentní zákonné pravidlo, dle kterého i tento rodinný dům byl součástí společného jmění. Výjimku z tohoto pravidla představuje situace, kdy by byl rodinný dům nabyt za výlučný majetek zůstavitele, což v řízení namítali žalovaní. Stavba vzniká v právním smyslu v okamžiku, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrné alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. V případě rodinného domu se tak stalo dne 28. 7. 2006. Původní dům byl zbourán, čímž přestal být věcí, a byl postaven od základů nový. V tomto směru však soud prvního stupně uzavřel, že i kdyby bylo prokázáno, že na výstavbu rodinného domu do okamžiku, kdy bylo patrné první nadzemní podlaží, byly použity pouze výlučné prostředky zůstavitele, nevedlo by to k závěru, že rodinný dům byl v jeho výlučném vlastnictví. Při nabývání věcí za trvání manželství je totiž rozhodující i vůle manželů. Je-li dům, i kdyby byl stavěn pouze z peněz jednoho z manželů, budován při normálním průběhu manželství s úmyslem společného užívání, k uspokojování svých potřeb, pak nejde o nabytí majetku jedním z manželů, ale oběma společně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a zůstavitel rodinný dům vybudovali s úmyslem jej společně užívat a postavit ho pro sebe. Společně v něm žili až do smrti zůstavitele. Tato skutečnost vyplývá mj. ze způsobu financování rodinného domu. Žalobkyně a zůstavitel si na úhradu rodinného domu vzali dva úvěry u , Anonymizováno, první úvěr si vzali ještě před započetím se stavbou) a půjčku od , tituly před jménem, , jméno FO, . Není tak rozhodný původ peněz, z nichž byly hrazeny práce na hrubé stavbě. Rodinný dům byl ve společném jmění žalobkyně a zůstavitele. Stejný vlastnický režim byl uzavřen i v případě vedlejších staveb. Stavby měly rozdílný vlastnický režim oproti pozemkům, na kterých byly postaveny. Nestaly se tak k 1. 1. 2014 součástí pozemků, ale zůstaly samostatnými věcmi. Na tomto závěru nic nemění, že zůstavitel vystupoval jako stavebník. Tato skutečnost nemá vliv na režim vlastnického práva. Jelikož zůstavitel vlastnil pouze polovinu staveb, které byly předmětem pozůstalosti, určil soud prvního stupně, že žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti 4/6 a každý ze žalovaných o velikosti 1/6. S ohledem na tyto závěry byl zamítnut návrh žalobkyně na zaplacení vnosů ze společných prostředků na výlučný majetek zůstavitele. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť řízení se svou povahou blíží sporům o vypořádání společného jmění manželů a podílového spoluvlastnictví. Žalobkyni soud prvního stupně uložil zaplatit soudní poplatek za rozšíření žaloby (představující zaplacení vnosů).4. Proti výroku II. a V. napadeného rozsudku podali žalovaní včasné odvolání, v němž navrhli napadený rozsudek zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popř. změnit a určit, že každý z účastníků vlastní podíl na předmětných stavbách o velikosti 1/3 a přiznat žalovaným náhradu nákladů řízení. V řízení nebylo tvrzeno a prokázáno, že by byla společná vůle žalobkyně a zůstavitele postavit rodinný dům pro sebe. Naopak úmyslem zůstavitele bylo postavit rodinný dům pro něj a pro jeho děti. V době, kdy pozemky zakoupil, nežil se žalobkyní. Všechny žádosti o stavební povolení podával pouze zůstavitel na své jméno. Původní plány i se žalobkyní byly pouze na opravu domu, který již na pozemcích stál. Následně však bylo zjištěno, že nebude možné dům opravit, a proto se přistoupilo ke zbourání původního domu a výstavbě nového. Již z této skutečnosti je zřejmá vůle zůstavitele. Žalobkyně za života zůstavitele nikdy vlastnictví nezpochybnila a neučinila k tomu žádné právní kroky. K prokázání vůle žalovaní navrhovali výslechy svědků. Tyto důkazy však soud prvního