23 Co 288/2025-47 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 7. 2025, č. j. 6 C 131/2025 – 23, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 832,84 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti , právnická osoba, . dne , datum, , a na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 849 Kč vždy k dvanáctému dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 20,5 % ročně a měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 45 Kč a dalšími poplatky dle smluvních a obchodních podmínek. Žalovaný neplnil řádně povinnosti splátek a v souladu se smluvními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně uvedený úvěr ke dni 11. 7. 2024 zesplatnila. Sloučením společností , právnická osoba, . s , právnická osoba, . přešla pohledávka z předmětné smlouvy na společnost , právnická osoba, . (14. 9. 2021), která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 10. 2024 postoupila pohledávku žalovaným na společnost , Anonymizováno, , která pohledávku následně postoupila na žalobkyni. Žalovaný uhradil celkem částku 12 008,56 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala uzavření jí tvrzené smlouvy o repůjčce, která měla být uzavřena elektronicky, když pro zachování písemné formy by dle závěru soudu prvního stupně musela být listina opatřena elektronicky uznávaným podpisem, což v daném případě splněno nebylo. I pro případ, že by byla existence úvěrové smlouvy prokázána, dospěl soud prvního stupně k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalovaný obdržel finanční prostředky v tvrzené výši 30 000 Kč. Konečně soud prvního stupně neshledal za prokázané, že by došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, která je předmětem daného řízení na žalobkyni ze společností , Anonymizováno, že by žalovaný byl o tomto postoupení ze společností , Anonymizováno, vyrozuměn. Za tohoto stavu byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, která nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno poskytnutí finančních prostředků ve výši 30 000 Kč žalovanému. Zdůraznila, že žalovaný návrhem na uzavření smlouvy o repůjčce požádal o úvěr ve výši 30 000 Kč, jejíž účelová část měla být použita na úhradu dvou předchozích závazků žalovaného u poskytovatele úvěru, jejichž původní výše činila 20 000 Kč a 10 000 Kč (tak jak bylo sjednáno v čl. 4 z návrhu na uzavření smlouvy (tzv. převáděné závazky). Vzhledem k tomu, že v době akceptace návrhu činila dlužná částka na převáděných závazcích částku nižší, právní předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost reflektovala a na jejich úhradu použila odpovídající část repůjčky, konkrétně částku 29 024,82 Kč. Ve zbývající části byly žalovanému finanční prostředky (975,18 Kč) poskytnuty bezúčelově, převodem na jeho bankovní účet pod variabilním symbolem odpovídající číslu smlouvy. Součet účelové části půjčky (29 024,82 Kč) a části, která byla převedena na běžný účet žalovaného (975,18 Kč) tedy tvoří celkově poskytnuté prostředky žalovanému ve výši 30 000 Kč. Za stavu, kdy žalovaný na dluh uhradil celkem 12 008,56 Kč, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu vzájemně poskytnutého plnění, tedy 17 991,44 Kč. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalovanému bude stanovena povinnost zaplatit žalobkyni 17 991,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 12. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku a dále bude žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení.3. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze skutkových zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ., následně sloučena se společností , právnická osoba, .) evidovala smlouvu o , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které měla být žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 30 000 Kč, a půjčka měla být splacena v 60 měsíčních splátkách. Na listině označené „návrh na uzavření smlouvy o repůjčce č. , hodnota, “ je na místě podpisu žalovaného uveden potvrzovací kód SMS , Anonymizováno, a číslo mobilního telefonu , tel. číslo, . Na listině označené „akceptace návrhu na uzavření smlouvy o repůjčce č. , hodnota, “ není uveden žádný vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení úplaty ze dne 18. 10. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena společností , právnická osoba, . na společnost , Anonymizováno5. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil, správným shledal i právní posouzení věci soudem prvního stupně. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalobkyně neprokázala uzavření úvěrové smlouvy mezi právní předchůdkyni žalobkyně s žalovaným v jí tvrzeném znění. Žalobkyně v odvolání proti tomuto závěru nic nenamítala, předmětem odvolacích námitek byla skutečnost, že soud prvního stupně nevzal za prokázané poskytnutí finančních prostředků v tvrzené výši žalovanému. Odvolací soud se však především ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala aktivní legitimaci v dané věci, tedy skutečnost, že na ni byla pohledávka za žalovaným s právní předchůdkyní společnosti I-xon, a. s. postoupena. Žalobkyně tvrdila, že k postoupení pohledávky došlo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 11. 2024, avšak uvedená smlouva nebyla ze strany žalobkyně předložena k důkazu, rovněž, že ani skutečnost, že by žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni, ať již je samotnou žalobkyní, nebo právní předchůdkyni žalobkyně (tvrzeným postupitelem) vyrozuměn. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání před soudem prvního stupně omluvila, nemohla být soudem prvního stupně v tomto směru poučena ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. Žalobkyně k této skutečnosti neuvedla ani žádné námitky v odvolání.6. Odvolací soud proto z uvedeného důvodu shledal rozsudek soudu prvního stupně jako správný, aniž by se zabýval odvolacími námitkami žalobkyně, tedy zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byly žalovanému finanční prostředky v tvrzené výši poskytnuty a došlo tedy na jeho straně k bezdůvodnému obohacení v tvrzené výši.7. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku II., kdy v řízení před soudem prvního stupně byl v plném rozsahu úspěšný žalovaný, kterému žádné náklady nevznikly.8. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení bylo v plném rozsahu úspěšný žalovaný, kterému v této fázi řízení náklady nevznikly.