23 Co 73/2024-294 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 12. 2023, č. j. 18 C 317/2022 - 185, ve spojení s usnesením ze dne 29. 2. 2024, č. j. 18 C 317/2022 - 204 rozhodl, že žalovaní jsou povinni do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně zaplatit žalobci 52 061 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 20. 9. 2022 do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení 77 989 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 20. 9. 2022 do zaplacení. Výrokem III. stanovil žalovaným povinnost zaplatit žalobci náklady řízení 42 148 Kč k rukám jeho zástupkyně. Výroky IV. a V. ve spojení s usnesením ze dne 29. 2. 2024, č. j. 18 C 317/2022 – 204, stanovil účastníkům povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu, a to žalobci ve výši 988 Kč a žalovaným ve výši 1 544,62 Kč. Předmětem řízení byl nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v tom, že žalovaní užívali celou nemovitost: pozemek parc. č. , Anonymizováno, jehož součástí je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , a zahrada parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, v obci , adresa, (dále jen „nemovitosti“) v období od 25. 2. 2021 do 6. 6. 2022. Vlastníkem nemovitosti byl žalobce v rozsahu ¼ spoluvlastnického podílu a , jméno FO, (jako druhá spoluvlastnice) v rozsahu ¾. Požadoval bezdůvodné obohacení za dobu uvedené období ve výši obvyklého nájemného odpovídající pronájmu ¼ předmětných nemovitostí 8 500 Kč měsíčně (dle odporného určení společností Dražby- Reality Pintner z 28. 7. 2022). Soud prvního stupně shledal nárok žalobce důvodným za období od 20. 8. 2021, kdy odpadl právní důvod užívání nemovitostí, do 2. 6. 2022 (kdy byla uzavřena nová kupní smlouva s prohlášením, že žalovaní nemovitost převzali před uzavřením smlouvy). Žalobci náleží právo na bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájmu, což činilo celkem částku 52 061 Kč dle výše stanovené znaleckým posudkem. Svůj závěr odůvodnil tím, že ujednání účastníků o přenechání nemovitostí žalovaným k bezplatnému užívání v (pořadí) první kupní smlouvě lze podřadit pod smlouvu o výpůjčce dle ustanovení § 2193 o. z., kdy doba, na kterou byla sjednána, nebyla výslovně stanovena, ale předpokladem bylo, že to bude do doby, než dojde k zápisu vlastnického práva žalovaných k nemovitostem. Účastníci si nesjednali žádný postup pro případ, že by ke vkladu jejich vlastnického práva nedošlo, ale v první smlouvě o úschově byla sjednána povinnost vrátit složenou kupní cenu po uplynutí šesti měsíců ode dne uzavření smlouvy, pokud nebudou složeny podmínky pro její výplatu. Po dni 19. 8. 2021 musela tak být kupní cena vrácena z úschovy žalovaným, čehož si žalovaní museli být vědomi, a téhož dne se stala první kupní smlouva materiálně nevykonatelnou, neboť bez uzavření dodatku podle ní již nešlo nadále postupovat, pokud šlo o sjednaný způsob úhrady kupní ceny. Dle závěru soudu prvního stupně nelze dovodit, že by mezi účastníky došlo k ujednání, na základě kterého by mohli žalovaní nemovitosti i nadále užívat, a při nečinnosti účastníků měl soud prvního stupně za to, že dlužník se chtěl zavázat spíše méně než více, tedy nepřenechat nemovitosti do užívání po dobu delší, než bylo vkladové řízení, resp. šesti měsíců, v rámci kterých mohlo ke vkladu vlastnického práva dojít. Žalovaní měli počínaje dnem 20. 8. 2021 zpět k dispozici kupní cenu, čehož si museli být vědomi, včetně skutečnosti, že odpadl důvod pro bezplatné užívání nemovitostí. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobce byl spoluvlastníkem o velikosti ¼ nemovitostí společně se , jméno FO, , Anonymizováno, (dále též jen „druhá spoluvlastnice“), která vlastnila ¾ nemovitostí. Oba spoluvlastníci uzavřeli každý samostatně se žalovanými kupní smlouvu, jejímž předmětem byl jejich podíl na nemovitostech. Žalobce uzavřel se žalovanými kupní smlouvu dne 19. 2. 2021(dále jen „první kupní smlouva“) a zavázal se vyklidit nemovitost a předat ji žalovaným do 21. 2. 2021, což nastalo. Druhá spoluvlastnice uzavřela kupní smlouvu se žalovanými a předala jim nemovitost dne 25. 2. 2021. Návrh na vklad vlastnického práva dle první kupní smlouvy byl dne 20. 4. 2021 katastrálním úřadem zamítnut, neboť dne 11. 3. 2021 vydal Okresní soud v Berouně usnesení č. j. 23 Nc 51/2021-33, kterým uložil žalobci povinnost zdržet se nakládání s nemovitostmi, včetně jejich zcizení a zatížení. Důvodem byla žaloba druhé spoluvlastnice podaná na žalobce, jejímž předmětem bylo vrácení daru - podílu žalobce na nemovitostech. Žaloba byla pravomocně zamítnuta dne 26. 4. 2022. Účastníci si ujednali v první kupní smlouvě, že žalovaní jsou oprávněni nemovitosti užívat ode dne 25. 2. 2021. Na základě smlouvy o depozitní úschově části kupní ceny ze dne 19. 2. 2021 byla kupní cena dle první kupní smlouvy vložena žalovanými do úschovy s tím, že si strany smlouvy o úschově ujednaly, že nebudou-li splněny podmínky pro výplatu úschovy do 6 měsíců od uzavření úschovní smlouvy, bude celá částka zaslána na účet, ze kterého byla složena do úschovy (dále jen „první smlouva o úschově“). Dne 7. 9. 2021 byla vrácena složená kupní cena z úschovy žalovaným. Dne 2. 6. 2022 uzavřeli účastníci druhou kupní smlouvu za totožných podmínek s tím, že žalovaní prohlásili, že nemovitost převzali již před podpisem kupní smlouvy (dále jen „druhá kupní smlouva“). Účastníci uzavřeli druhou smlouvu o depozitní úschově části kupní ceny dne 2. 6. 2022 (dále jen „druhá smlouva o úschově“). Na základě druhé kupní smlouvy došlo ke vkladu vlastnického práva žalovaných k nemovitostem ke dni 7. 6. 2022. Na základě znaleckého posudku byla stanovena cena obvyklého nájemného nemovitostí pro období roku 2021 ve výši 184,83 Kč/m2 a pro období roku 2022 ve výši 248,50 Kč/m2. Pro rok 2021 znalcem zjištěné tržní nájemné činilo 19 000 Kč měsíčně a pro rok 2022 činilo 25 000 Kč. Nájemné za spoluvlastnický podíl o velikosti ¼ pak činil ¼ ze zjištěného nájemného, tj. 4 750 Kč resp. 6 250 Kč. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení § 2193 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle § 1747 o. z., § 2991 o. z., § 2999 odst. 1 o. z. a § 1968 o. z.2. Proti výrokům I., III., IV. a V. napadeného rozsudku a proti napadenému usnesení podali žalovaní včas odvolání. Namítali, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalobce neměl v úmyslu přenechat žalovaným nemovitosti do užívání na dobu delší než šest měsíců, v rámci nichž mohlo ke vkladu vlastnického práva dojít. Naopak z dokazování vyplynulo, že žalobce se v první kupní smlouvě zavázal v případě zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva, že bude nová kupní smlouva respektovat také oprávnění žalovaných bezplatně užívat nemovitosti. Zjevně tak učinil v úmyslu přenechat nemovitosti do užívání i na dobu delší než šest měsíců. Žalovaní namítali nesprávné právní posouzení věci, když byla aplikována úprava v ustanovení § 1747 o. z., kdy nebyla zohledněna všechna skutková zjištění o vůli žalobce projevené v první kupní smlouvě. Nesprávně byla posouzena také její materiální vykonatelnost a nesprávný byl závěr, že žalovaní užívali nemovitost od 20. 8. 2021 do 2. 6. 2022 bez právního důvodu. Soud prvního stupně nepřípustně a nesprávně dotvořil vůli samotných účastníků při výkladu vůle stran omezit právo užívání nemovitostí žalovanými pouze na stanovené období. Žalovaní užívali nemovitosti na základě řádného právního titulu - uzavřené první kupní smlouvy. Při závěru, že odpadl důvod, pro nějž byla výpůjčka sjednána, negoval soud své skutkové zjištění, že pro případ, že by nedošlo ke vkladu vlastnického práva, účastníci nesjednali ve vztahu k výpůjčce žádný výslovný postup. , jméno FO, se výslovně zavázaly, že při zamítnutí návrhu na vklad uzavřou novou kupní smlouvu za respektování všech smluvních ujednání obsažených ve smlouvě. Žalovaní aktivně věc řešili s tím, že chtěli uzavřít se žalobcem dohodu o opětovném složení kupní smlouvy do úschovy, což žalobce odmítl a chtěl poslat kupní cenu na svůj účet. K těmto tvrzením byl navrhnut výslech bývalé zástupkyně žalobce, kterou však žalobce odmítl zprostit mlčenlivosti. Na existenci právního titulu k užívání nemovitosti nemohla nic změnit ani situace spočívající ve vrácení kupní ceny z úschovy žalovaným. Ujednání o vrácení kupní ceny z úschovy po uplynutí šesti měsíců nemohlo učinit materiálně nevykonatelnou první kupní smlouvu a nelze z ní dovozovat vůli žalobce a žalovaných ve vztahu k bezplatnému užívání nemovitostí. Žalovaní tak navrhli změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta v celém rozsahu.3. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že souhlasil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a také s právním hodnocením. Z dané situace těžili pouze žalovaní, kteří užívali nemovitosti a zároveň měli dále k dispozici kupní cenu. Žalobci tak nezůstalo ničeho. Poukázal na možnost aplikace ustanovení § 6 odst. 2 o. z., kdy nikdo nemůže těžit z nepoctivého stavu, který vyvolal nebo,