25 Co 171/2025-66 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. 18 C 282/2024-27, zastavil řízení co do částky 55 450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 55 450 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu co do částky 35 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 750 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení (výrok III.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a rozhodl, že žalobkyni bude po právní moci rozsudku vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 218 Kč (výrok V.). Soud prvního stupně uzavřel, že v řešené věci byl automobil ve vlastnictví žalovaného odstraněn jako překážka silničního provozu a žalobkyni tak náleží náklady na odtah a umístění vozu na odstavném parkovišti, které se právně kvalifikují analogicky jako náhrada škody. S odkazem na konstantní judikaturu soud prvního stupně moderoval škodu tak, že vyšel z přibližné ceny automobilu ve vlastnictví žalovaného. Co do části uplatněného nároku ve výši 55 450 Kč s příslušenstvím bylo řízení zastaveno z důvodu proběhlého insolvenčního řízení o úpadku žalovaného, kdy žalobkyně tento nárok vzniklý před úpadkem žalovaného měla uplatnit přihláškou v rámci insolvenčního řízení.2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, a to pouze proti výroku III. a IV. Namítala, že nárok žalobkyně na náhradu škody je oprávněný a byl založen výlučně porušením povinnosti žalovaného a nelze považovat za spravedlivé a správné, aby náhrada škody způsobená žalobkyni byla v souhrnu snížena na méně než polovinu. Provozovatel vozidla tak může bez jakéhokoliv finančního postihu rezignovat na své povinnosti z provozu vozidla mu vyplývající a žalobkyně je ze zákona povinna za něj tyto povinnosti v podstatě bezplatně suplovat a vynakládat veřejné prostředky na odtah a střežení a prodej vozidla a na vymáhání pohledávky, aniž by jí byly kýmkoliv hrazeny. Na základě postupu soudu získá nakonec na základě rozsudku částku, která je zcela nedostačující k náhradě škody, která jí byla způsobena žalovaným. Takový výklad práva žalobkyně považuje v rozporu s právem na spravedlivý proces. Za nesprávný je třeba považovat výrok soudu prvního stupně i pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně v tomto směru postupoval v rozporu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., který zakotvuje, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, lze mu přiznat plnou náhradu nákladů řízení záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví i co do částky 35 750 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 18. 2. 2024 do zaplacení a uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení, případně, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu jej k dalšímu řízení.3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a zjistil, že odvolání žalobkyně je částečně opodstatněné.4. Výroky I., II. a V. rozsudku soudu prvního stupně nebyly odvoláním napadeny a rozsudek v těchto výrocích tak nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.) a nebyl tak předmětem přezkumu odvolacího soudu.5. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, č. j. , spisová značka, byl zjištěn úpadek žalovaného. Toto usnesení téhož dne nabylo právní moci. Jak správně uvedl soud prvního stupně v bodu 3 napadeného rozsudku, žalobkyně se měla a mohla nárokem vzniklým před zjištěním úpadku domáhat přihláškou v rámci insolvenčního řízení, neboť podle § 109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen do „insolvenční zákon“) se zahájením insolvenčního řízení jsou spojeny účinky, kdy pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou lze-li je uplatnit přihláškou. Soud prvního stupně podle § 141a insolvenčního zákona řízení v rozsahu pohledávky vzniklé před úpadkem žalovaného, tedy nároku na úhradu ceny odtahu ve výši 1 900 Kč, nákladů na parkování za první 3 dny po 250 Kč a za 132 dnů po 400 Kč za dobu od 9. 5. 2023 do 18. 9. 2023 řízení zastavil celkem v částce 55 450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 55 450 Kč od 18. 2. 2024 do zaplacení.6. Soud prvního stupně vyšel z následujících zjištění. Žalovaný byl ke dni 6. 5. 2023 vlastníkem vozidla , Anonymizováno, (dále také jen „předmětné vozidlo“). Stav tachometru předmětného vozidla činil ke dni 6. 10. 2021 (den koupě) 234 782 km a bylo zakoupeno za 7 900 Kč. Žalovaný byl určen vlastníkem tohoto vozidla rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 14. 2. 2023, č. j. 36 C 244/2022-28, který nabyl právní moci dne 21. 3. 2023. Z tohoto rozsudku bylo zjištěno, že žalovaný, který vozidlo zakoupil, nezajistil jeho převod na svoji osobu, k čemuž se zavázal, a vozidlo bylo evidováno na jeho osobu v registru silničních vozidel až od 29. 6. 2023. Žalobkyně je příspěvkovou organizací , Anonymizováno, a předmětem její činnosti je mimo jiné výkon oprávnění , Anonymizováno, jako vlastníka komunikace spočívající v odstranění silničních vozidel a provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků Městské policie , Anonymizováno, a policistů Policie ČR, včetně jejich hlídání. Vozidlo bylo odtaženo dne 6. 5. 2023 žalobkyní a umístěno na parkoviště, neboť tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci. Cena za parkování odtaženého vozidla na střeženém parkovišti činí od 4. do 108. dne včetně 400 Kč denně a následně 50 Kč denně. Na inzertním serveru byla nabízena srovnatelná vozidla jako , Anonymizováno, za ceny od 24 999 Kč s různým počtem najetých kilometrů. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 100 550 Kč přípisem ze dne 12. 2. 2024, který se nepodařilo žalovanému doručit.7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování.8. Soud prvního stupně posoudil věc správně právně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „silniční zákon“). Odvolací soud dále věc posoudil i podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen“ zákon o pozemních komunikacích“).9. Podle § 45 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích, je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.10. Dle § 19 odst. 2 písm. h) zákona o pozemních komunikacích dálnice, silnice, místní komunikace, jejich součásti a příslušenství a veřejně přístupné účelové komunikace s vozovkou je zakázáno znečišťovat nebo poškozovat; veřejně přístupné účelové komunikace bez vozovky je zakázáno poškozovat takovým způsobem, že se tím znemožní jejich obecné užívání. Na dálnicích, silnicích a místních komunikacích je dále zakázáno odstavovat silniční vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou.11. Dle § 19d odst. 1 až 4 zákona o pozemních komunikacích vlastník pozemní komunikace je oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci (odst. 1). Po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je vlastník pozemní komunikace oprávněn vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit (odst. 2). Pro účely doručování výzvy podle odstavce 1 a oznámení podle odstavce 2 se použije § 19b odst. 7 obdobně (odst. 3). Nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad