26 Co 176/2025-264 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem Okresní soud Praha – východ (soud I. stupně) ve výroku I. zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 74 324,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 18. 7. 2023 do zaplacení. Ve výroku II. uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 29 530 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.2. Soud I. stupně se zabýval žalobním tvrzením, že žalobkyně v období od 20. 12. 2020 do 22. 11. 2021 poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku celkem ve výši 111 801 Kč, a to bez právního důvodu, protože se mylně domnívala, že musí žalovanému, svému tehdejšímu partnerovi, přispívat na splátky hypotéky, ačkoliv nebyla hypotéčním dlužníkem. V průběhu řízení žalobkyně svou žalobu omezila o částku 37 476,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 7. 2023, v tomto rozsahu proto soud I. stupně řízení ještě před vydáním konečného rozhodnutí ve věci zastavil.3. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že účastníci řízení v průběhu žalovaného období žili v partnerském vztahu a vedli společnou domácnost. Žalovaný daroval žalobkyni id. ½ pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Na tomto pozemku vystavěli účastníci za trvání svého společného soužití dům č. p. , Anonymizováno, jako jeho součást. Stavba byla financována z hypotéčních úvěrů žalovaného č. , tel. číslo, a č. , tel. číslo, u , právnická osoba, . Žalobkyně zasílala žalovanému na jeho bankovní účet v průběhu žalovaného období částky, které sama označila pro účely bankovního převodu jako prostředky mimo jiné na splácení hypotéky a sama je takto označila i v žalobě a identifikovala je jako její podíl na splátkách hypoték žalovaného i ve svých ručně psaných přehledech, včetně uvedení konkrétní výše, jakou se tyto splátky podílely na platbách, které žalovanému ve sledovaném období zasílala. V součtu se za sledované období jednalo o částku 74 324,32 Kč.4. Dále soud I. stupně uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by byla v jakémkoliv omylu ohledně jejích plateb na splácení hypotéčních úvěrů žalovaného v žalovaném období. U všech dílčích plateb žalobkyně věděla v jaké konkrétní výši a na jaký účel žalovanému peníze zasílá; jednalo se o její příspěvek ve výši poloviny pravidelných měsíčních splátek na tyto hypotéční úvěry. Činila tak rovněž při vědomí, že se jedná o splátky na hypotéční úvěr na pořízení nemovitosti, resp. výstavbu rodinného domu, který je součástí pozemku, jenž mají účastníci ve svém podílovém spoluvlastnictví. Hypotéční smlouvy uzavíral sám žalovaný, protože žalobkyně byla v té době na rodičovské dovolené s jejich společnými dětmi, a to s minimálním vlastním příjmem. Příspěvek žalobkyně na splátky hypotéčních úvěrů žalovaného byly výsledkem jejich vzájemné, přinejmenším konkludentní dohody. Žalobkyně proto finanční prostředky ve sledovaném období zasílala žalovanému nikoli bez právního důvodu. Proto na straně žalovaného přijetím těchto plateb nedošlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. Soud I. stupně z těchto důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl.5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Namítla v něm, že nepovažuje za správný závěr soudu I. stupně, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o tom, že žalobkyně se bude podílet na placení splátek hypotéčního úvěru žalovaného. Důkazní břemeno v tomto směru leželo na žalovaném, který je podle žalobkyně neunesl. Žalobkyně v řízení tvrdila a prokazovala, že se na splácení hypotéčního úvěru žalovaného podílela pouze z důvodu jeho nátlaku, kdy jí měl říkat, že pokud splátky úvěru hradit nebude, donutí ji opustit společnou domácnost. Žalobkyně byla v té době na mateřské dovolené se dvěma společnými dětmi účastníků, a proto se nátlaku žalovaného podvolila. Tuto skutkovou verzi potvrzovali i slyšení svědci (otec, matka a bratr žalobkyně). Rozsudek soudu I. stupně rovněž postrádá závěr o tom, jaký měl být konkrétní obsah dohody žalobkyně se žalovaným ohledně splácení hypotéky. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Pokud by odvolací soud neshledal odvolání ve věci samé jako důvodné., má žalobkyně za to, že by žalovanému měla být alespoň odepřena náhrada nákladů řízení dle § 150 o. s. ř., a to s ohledem na poměry žalobkyně, která má ve své péči dvě společné děti účastníků, má jen běžný příjem ze zaměstnání, byla nucena se odstěhovat ze společného domu účastníků a musí si hradit nájemní bydlení.6. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalobkyně dobře věděla, v jakých částkách a z jakého důvodu žalovanému peníze v žalovaném období posílala. Z její strany nelze proto hovořit o jakémkoliv omylu. Právním důvodem jejího plnění byla dohoda účastníků, že se žalobkyně bude podílet jednou polovinou na nákladech společného bydlení včetně splátek hypotéky. Žalobkyně tímto způsobem přispívala na úhradu na pořízení nemovitosti ve společném vlastnictví účastníků. V řízení bylo prokázáno, že jediným důvodem, proč byl hypotéční úvěr sjednáván pouze se žalovaným byla skutečnost, že žalobkyně byla v té době na mateřské dovolené a měla jen minimálním příjem.7. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád /dále jen ,,o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.): Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).9. Podle 587 odst. 1 o. z.: Kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.10. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně provedl dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových i právních závěrů. Zjištěné skutečnosti považuje odvolací soud za správné, a proto zcela v tomto rozsahu odkazuje na příslušnou část odůvodnění rozsudku soudu I. stupně.11. Ze zjištěných skutečností je třeba uzavřít, že právním důvodem plnění žalobkyně v podobě finančních příspěvků na splátky hypotéčních úvěrů žalovaného byla její vůle podílet se na nákladech spojených s pořízením nemovitosti (výstavbou domu) do jejich podílového spoluvlastnictví. Každý z účastníků je vlastníkem id ½ pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , na kterém byl vystavěn rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , jako jeho součást. Pokud žalobkyně namítala, že k placení příspěvku na splátky hypotéčních úvěrů žalovaného byla donucena jeho psychickým nátlakem, když jí měl vyhrožovat, že pokud nebude přispívat, vykáže ji ze společné domácnosti vedené ve zmíněné nemovitosti, případně, když jí měl vyhrožovat, že bude nucena platit za užívání této nemovitosti nájemné (jak svědecky vypověděli rodinní příslušníci žalobkyně), tyto výhružky by ani v rovině skutkových tvrzení nebyly způsobilé zneplatnit její právní jednání (ve smyslu bezprávní výhružky dle § 587 o. z.) za situace, kdy tyto výhrůžky nemohly v žalobkyni vyvolat reálnou obavu z jejich naplnění, a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně je sama spoluvlastníkem této nemovitosti v rozsahu jedné ideální poloviny. Existence tohoto spoluvlastnictví a velikost spoluvlastnického podílu žalobkyně vylučuje, aby za užívání nemovitosti v tomto spoluvlastnictví musela platit nájemné a aby bez dohody spoluvlastníků nebo rozhodnutí soudu byla povinna nemovitost vyklidit.12. Soud I. stupně proto správně uzavřel, že v případě posuzovaných žalobkyní žalovanému poskytnutých plateb na splátky jeho hypotéčních úvěrů, se nejednalo o plnění bez právního důvodu, které by zakládalo nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Zároveň je třeba dodat, že se nejedná ani o případ bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutého z právního důvodu, který později odpadl. Žalobkyní poskytované platby měly především důvod v jejím spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti, a tento důvod přetrvává i po skončení partnerského vztahu účastníků.13. Z podaných důvodů odvolací soud zamítavý rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i ve výroku o náhradě nákladů řízení s odkazem na jeho správné odůvodnění.14. Soud I. stupně nepochybil, pokud úspěšnému žalovanému přiznal postupem podle § 142 odst.. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení. Ani dle názoru odvolacího soudu nebyly