26 Co 257/2024-215 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen ,,soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že účastníci spolu žili od roku 2012 do ledna 2023, ze soužití se narodily dvě dosud nezletilé děti. Žalovaná je výlučnou vlastnicí domu čp. , Anonymizováno, , který je součástí pozemku , Anonymizováno, . č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , jehož stavba byla dokončena v prosinci 2018 a účastníci se do domu i s nezletilými dětmi nastěhovali. Žalovaná neměla dostatek finančních prostředků na stavbu domu, a proto uzavřela se společností Hypoteční banka a.s. smlouvu o hypotečním úvěru, žalobce poskytl žalované v době od , datum, do , datum, (dále jen ,,rozhodná doba“) v měsíčních splátkách celkem částku , částka, (leden–listopad 2019 po , částka, , prosinec 2019–prosinec 2022 po , částka, /v únoru 2020 neuhradil ničeho/). Žalobce uhradil náklady na spotřebu vody a elektřiny v Domě za rozhodné období v celkové výši , částka, a zaslal žalované finanční prostředky bez určení účelu v částce , částka, . Žalovaná zaplatila žalobci dne , datum, ve dvou částkách celkem , částka, na úhradu jeho individuálních závazků.3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně uzavřel, že žalobou uplatněná částka představuje bezdůvodné obohacení žalované vůči žalobci ve smyslu § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“), protože vzal výpisem z jeho účtu za prokázané tvrzení žalobce, že pravidelně přispíval žalované na splátky úvěru. Žalobce každou jednotlivou platbu označil jako „hypotéka“ a zřejmě jen pochybením banky žalobce či žalované se účel platby nezobrazil ve výpisech z účtu žalované. Žalobce tyto příspěvky posílal pravidelně ve stejné výši každý měsíc, proto žalované musel být jejich účel známý a je nepravděpodobné, že by žalobce od prosince 2019 přestal žalované na hypotéku přispívat. Soud prvního stupně odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , které se sice týkají posouzení investic jednoho z manželů po zániku společného jmění manželů, ale jejich závěry jsou aplikovatelné i pro ukončení družského poměru nesezdaných partnerů. Žalobce hradil příspěvky na hypoteční úvěr žalované z důvodu jejich společného bydlení, v lednu 2023 se účastníci rozešli, odpadl tak důvod těchto plateb „na bydlení“. Žalovaná není povinna bezdůvodné obohacení představované příspěvkem na její hypoteční úvěr žalobci vydat, protože mu poskytla protiplnění ve formě bezplatného bydlení ve své nemovitosti. Pokud by účastníci nežili v domě žalované, ale v nájemním bydlení, museli by za užívání obdobného domu měsíčně společně platit obvyklé nájemné, na jehož placení by se každý z nich podílel ve smyslu § 1868 odst. 1 o. z. ve spojení s ust. § 1122 odst. 3 o. z. rovným dílem. Mezi účastníky bylo nesporné, že v předmětném období činilo takové obvyklé nájemné , částka, , měl žalobce povinnost z něho hradit polovinu, tj. , částka, měsíčně, za rozhodné období tedy , částka, , a protože žalobce v souhrnu zaplatil žalované částku , částka, , nevzniklo na straně žalované žádné bezdůvodné obohacení. I v případě, že by soud zohlednil další platby žalobce zaslané na účet žalované ve výši celkem , částka, , resp. , částka, (včetně plateb určených výlučně pro žalovanou) celková jím zaplacená částka by převýšila částku , částka, , ovšem žalovaná pro tento případ uplatnila kompenzační námitku až do částky , částka, . Vzhledem k tomu, že tato částka převyšuje nárok žalobce, neshledal soud prvního stupně žalobu důvodnou. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) a ve věci zcela úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení.4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém zpochybnil závěr soudu prvního stupně, že hradil splátky hypotéky žalované z důvodu společného spolubydlení, protože účastníci spolu žili jako partneři ve společné domácnosti, nikoliv pouze jako spolubydlící. Judikaturní praxe, na kterou soud prvního stupně odkazoval, je podle žalobce aplikovatelná pouze pro případ vypořádání společného jmění manželů, nikoliv pro případ nesezdaných partnerů, a je zcela nemístné mísit běžné závazkové vztahy mezi partnery, které se řídí běžnými ustanoveními občanského zákoníku upravujícími závazky se zvláštním zcela speciálním manželským majetkovým režimem. Problematika vypořádání závazků mezi partnery je již samostatně projudikována a družský poměr nelze klást na roveň rodině právnímu vztahu mezi manželi (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Na posuzovanou věc je přímo aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , podle kterého může mezi partnery existovat inominátní smlouva „dohoda účastníků o společném soužitím ve společném bytě“, anebo se může jednat o kvazikontrakt v režimu bezdůvodného obohacení. V obou případech je třeba vypořádat závazky dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. V posuzované věci právním titulem plateb žalobce ve prospěch žalované byla platba za účelem uhrazení hypotéky, nikoliv nájem. Nájemní smlouva mezi účastníky nikdy neexistovala, a to ani ústní, navíc takovou skutečnost žalovaná ani nikdy netvrdila. Právní jednání je třeba vykládat v souladu s projevem vůle toho, kdo jej činí, přičemž k tomu žalobce znovu odkázal na zásadní poznámku z účetnictví „hypotéka“ v rámci plateb za rozhodné období. Žalobce prokázal výpisy z účtů za rozhodné období, že byl ve značné části tohoto období v záporném zůstatku, tedy veškeré své příjmy investoval do rodiny a žalované předával více, než kolik bylo v jeho možnostech, nakonec se od žalované dočkal nuceného vystěhování z její nemovitosti, na kterou jí přidával finanční prostředky a celou rodinu živil. Žalobce jako jediný výdělečný člen rodinné domácnosti hradil chod domácnosti bezhotovostními i hotovostními platbami, to jsou výdaje, které se regresně nenahrazují, což ani žalobce nechce. Žalobce odkázal na korektiv dobrých mravů, kdy je nepřípustné, aby žalobce živil celou rodinu ze svých výlučných prostředků, hradil na závazky žalované a poté, co žalovaná vystěhuje žalobce ze své nemovitosti by v lepším případě ničeho neměl, v horším případě by za ním snad měla žalovaná disponovat pohledávkou z titulu užívání nemovitosti ve výši obvyklého nájemného za dobu, kdy u ní žalobce bydlel. Žalobce nechce regresní úhradu alikvotní části nákladů na spotřebovaná média a služby spojené s užíváním bytu, chce nahradit pouze to, co vynaložil ze svých výlučných prostředků na výlučný závazek žalované. Soud prvního stupně se s námitkami a s odkazy na citovanou judikaturu žalobcem během řízení ani v napadeném rozsudku nijak nevypořádal. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví, příp. aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního sutpně k novému projednání.5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že sám živil celou rodinu a hradil závazky žalované, nikdy nebyla uzavřena jakákoliv dohoda ani diskutována možnost převodu nemovitostí či jejich části do výlučného vlastnictví žalobce. Pokud žalobce tvrdí, že je proti smyslu všech zásad rodinného soužití i autonomie vůle, aby při rozchodu partnerů měl partner vlastník právo za partnerem nevlastníkem na úhradu alikvotní části obvyklého nájemného, pak podle žalobkyně stejně tak jde proti smyslu všech zásad rodinného soužití a autonomie vůle, že pokud partneři spolu žijí, partnerka vlastník je na rodičovské dovolené, stará se o domácnost, respektuje to, že partner nevlastník hradí dluhy z předchozího vztahu, poskytuje partnerovi a celé rodině bydlení, partner nevlastník jí přispívá na sdílenou rodinnou domácnost a přispívá, dle jeho tvrzení, na úhradu úvěru partnera vlastníka, ač to plyne výslovně jen z jeho poznámek, se po rozchodu domáhá vrácení peněz. Žalovaná je přesvědčena, že k bezdůvodnému obohacení nemohlo dojít, protože jakékoliv plnění bylo poskytováno na základě vzájemné dohody, a nikoliv bez právního důvodu či z právního důvodu, který následně odpadl. Žalovaná nesdílí názor soudu prvního stupně v tom směru, že bylo prokázáno, že navýšené částky (, částka, měsíčně) byly určeny na úhradu hypotečního úvěru, když to plyne z výpisu z účtu žalobce, protože plátce jakékoliv částky je oprávněn napsat poznámku pro plátce a poznámku pro příjemce, nedošlo tedy k žádnému pochybení na straně banky žalobce ani žalované. Žalobce poznámku pro příjemce – žalovanou uváděl po určitou dobu, což se projevilo i na výpisech žalované, následně tuto poznámku smazal, protože