27 Co 171/2025-110 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami č.j. 14 C 26/2024-84 ze dne 31.3.2025 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byla žalovaným uložena povinnost vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci „nebytový prostor sestávající se ze dvou místností a kuchyňského koutu s příslušenstvím v 1. nadzemním podlaží budovy č. p. , Anonymizováno, , víceúčelová stavba, v , Anonymizováno, , zapsané v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, na LV , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří zapsaném na LV , Anonymizováno, pro obec a k.ú. , adresa, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, ,“ do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále bylo rozhodnuto, že žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Soud prvního stupně (ve stručnosti) uzavřel, že žalovaní užívají předmětný nebytový prostor bez právního důvodu, neboť uzavřená nájemní smlouva je z více důvodů (primárně z důvodu střetu zájmů) neplatná. Nepřiznal však náhradu nákladů řízení.3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasné odvolání pouze žalovaní, a to v celém rozsahu. Zdůraznili vnosy do výstavby budovy, v níž se předmětný nebytový prostor nachází, realizované z prostředků žalovaných, a nesouhlasili ani s právním posouzením věci co do důvodu neplatnosti smlouvy.4. Žalobce se naopak se závěry soudu prvního stupně ztotožnil a vymezil, proč považuje odvolání žalovaný za věcně neopodstatněné.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalovaných opodstatněným, ale jen v intencích uzavřeného soudního smíru.6. Odvolací soud považuje za nutné v tomto směru uvést, že soudu prvního stupně v zásadě nelze z hlediska skutkových zjištění nic vytknout. Není pochyb o tom, že bez ohledu na tvrzený způsob financování výstavby je (a od počátku byla) dotčená budova ve vlastnictví žalobce. Není také sporu, že sporná nájemní smlouva byla ve vztahu k předmětnému nebytovému prostoru uzavřena dlouho po výstavbě (až v roce 2021) a že (i) na straně žalobce smlouvu podepsal žalovaný č. , hodnota, v pozici tehdejšího člena statutárního orgánu žalobce, aniž by toto právní jednání explicitně schválilo prezídium, resp. valná hromada klubu. Není pochyb ani o tom, jaká konkrétní ujednání zjištěná soudem prvního stupně (pro žalobce zjevně nevýhodná) smlouva obsahuje a že ani nebyla přímo vázána na otázku vypořádání tvrzených vnosů žalovaných.7. V řízení před odvolacím soudem k tomu strany dále učinily nespornou podstatnou skutečnost, že budova, v níž se nebytový prostor nachází, má dvě nadzemní podlaží (přízemí a první patro), přičemž sporný prostor se nachází v patře. Tomu pak odpovídá správné vymezení, co má být přesně vyklizováno.8. Podle § 99 odst. 1 o.s.ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Podle § 99 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.9. Odvolací soud za této situace postupoval podle § 99 o.s.ř. a za použití § 220 odst. 2 o.s.ř. a výrokem I. usnesení změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že smír uzavřený účastníky schválil, neboť předmětem řízení je takový nárok žalobce (nárok na ochranu vlastnického práva vyklizením), ohledně něhož lze smír uzavřít. Povinností soudu je strany k smírnému řešení vést a nezasahovat do jejich smluvní autonomie. Strany tak mohou své sporné vztahy narovnat nejen částečným plněním, ale i uspokojením celého nároku či naopak bez uspokojení uplatněného nároku, popř. úplně jinak. Smírné řešení se dále může promítnout v ujednání o lhůtě k plnění nebo o náhradě nákladů řízení, včetně její výše. Vyloučen není ani takový smír, jehož podstatou je něco jiného, než bylo původně předmětem řízení, pokud tím spor o předmět řízení odpadne.10. S ohledem na snahu obou stran ukončit spory na toto téma se strany předně dohodly na tom, že žalovaní nebytový prostor vyklidí „dobrovolně“ (bez ohledu na své původní námitky), nicméně dojde k prodloužení lhůty k plnění tak, aby byla pro žalované lépe realizovatelná. Zároveň došlo k upřesnění předmětu řízení (v označení vyklizovaného prostoru).11. Takový smír neodporuje právním předpisům, naopak. Tím byla za uvedeným sporem záměrně učiněna tzv. tlustá čára. Strany se v tomto směru totiž obdobně dohodly i o náhradě všech nákladů tohoto řízení. S ohledem na takto komplexní obsah smíru proto odvolací soud již o náhradě nákladů řízení nerozhodoval, neboť výrok o náhradě nákladů řízení (vzniklých stranám před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem) může být zahrnut v obsahu uzavřeného a odvolacím soudem schváleného smíru (srov. § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).12. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku bylo ve výroku II. usnesení o schválení soudního smíru rozhodnuto podle § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle kterého se v případě schválení soudního smíru vrací zaplacený poplatek (z odvolání) snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. Ze zaplaceného poplatku z odvolání ve výši 5 000 Kč se proto vrací 4 000 Kč.