22 Co 223/2025-275 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu 729 332 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 1. 12. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 28 241 Kč, a to tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II).2. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou podanou u soudu dne 7. 1. 2025 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu shora uvedenou částku včetně příslušenství. Tvrdil, že žalovaný jakožto člen žalobce užíval atriový byt – bytovou jednotku č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, v období od 5. 6. 2016 do 27. 4. 2021 bez právního důvodu. Bytová jednotka byla přenechána žalovanému k užívání na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 7. 2003, avšak tato smlouva byla uzavřena v návaznosti na dřívější nájemní smlouvu, uzavřenou v roce 1998 mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, ., podle níž měl žalobce pronajaté pozemky, na kterých provedl výstavbu bytových domů. Tato smlouva však byla posléze shledána neúčinnou a následně i absolutně neplatnou, přičemž žalobci byla uložena povinnost dotčené pozemky vyklidit, a to rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, č. j. , spisová značka, . V důsledku konkursního řízení vedeného proti společnosti , Anonymizováno, . byly nemovitosti včetně předmětné bytové jednotky zahrnuty do konkursní podstaty úpadce (, Anonymizováno, ), a žalobce byl navíc posléze na základě žalob konkursního správce zavázán k vydání bezdůvodného obohacení ve prospěch konkursní podstaty, a to za období od 5. 6. 2016 do 31. 12. 2018 ve výši 18 261 187 Kč (rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 3. 2022, č. j. 4 C 69/2019-527 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2022, č. j. 21 Co 228/2022-566) a za období od 1. 1. 2019 do 27. 4. 2021 ve výši 18 318 500 Kč (rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 10. 2022, č. j. 13 C 431/2021-177 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, č. j. 23 Co 81/2024-436), tedy celkem 36 579 687 Kč. Protože předmětné bytové jednotky fakticky užívaly jiné osoby než žalobce, domáhá se žalobce vydání bezdůvodného obohacení po těchto osobách, tedy i po žalovaném, který shora uvedenou bytovou jednotku v rozhodném období užíval. Základ nároku spatřuje žalobce v neplatné nájemní smlouvě, na základě které si účastníci již plnili. Není rozhodné, že na základě neplatné nájemní smlouvy nemohlo být užívací právo řádně přenecháno, neboť žalobce v přesvědčení o platnosti nájemní smlouvy fakticky přenechal žalovanému právo k užívání a žalovaný toto přijal, čímž získal majetkový prospěch spočívající v užívacím právu k věci, za něž by byl v případě platnosti smlouvy povinen poskytnout úplatu ve formě nájemného. Výše bezdůvodného obohacení pak vycházela ze znaleckého posudku vypracovaného , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 29. 1. 2019, který byl vypracován pro potřeby řízení vedeného u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 69/2019, v němž se správce konkursní podstaty , Anonymizováno, domáhal vydání bezdůvodného obohacení po žalobci, a to pro období od 5. 6. 2016 do 31. 12. 2018 a dále ze znaleckého posudku téhož znalce vyhotoveného pro účely řízení vedeného u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 13 C 431/2021, v němž se správce konkursní podstaty , Anonymizováno, . domáhal vydání bezdůvodného obohacení po žalobci, a to pro období od 1. 1. 2019 do 27. 4. 2021. S ohledem na tyto znalecké posudky vyčíslil žalobce nárok za žalovaným na částku 729 332 Kč, což odpovídá podílu žalovaného na celkové částce, kterou byl žalobce povinen uhradit do konkursní podstaty , Anonymizováno, .3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že předmětnou bytovou jednotku užíval jako člen žalobce na základě nájemní smlouvy uzavřené v rámci výkonu členských práv podle stanov družstva, přičemž na výstavbě bytové jednotky se podílel částkou 1 200 000 Kč, za užívání bytové jednotky navíc řádně hradil sjednané platby nájemného. Žalobci tak nemohl vzniknout žádný nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu užívání atriového bytu na základě nájemní smlouvy, protože žalobce věděl nebo měl vědět, jaké je jeho právní postavení k atriovému bytu v době, za níž bezdůvodné obohacení po něm uplatnil správce konkursní podstaty, a tudíž měl sám žalovaného buď vyzvat k opuštění atriového bytu, anebo po něm požadovat placení tržního nájemného. Naproti tomu sám žalobce o probíhajících řízeních řádně neinformoval, naopak předseda představenstva žalobce , jméno FO, členy žalobce ujišťoval, že žaloba podaná správcem konkursní podstaty , Anonymizováno, na vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytových jednotek nestojí na pevných základech, a tudíž se členové žalobce nemusí znepokojovat. Žalobce tak své členy utvrzoval v tom, že bytové jednotky mohou na základě podmínek stanovených žalobcem jako družstvem užívat jako družstevníci. Žalovaný dále namítl, že i kdyby bezdůvodné obohacení na straně žalovaného vzniklo, nebylo by možné žalobci náhradu přiznat, protože na straně žalovaného nedošlo k získání nespravedlivé výhody spočívající v bezúplatném užívání nemovité věci. Žalovaný totiž vynaložil nemalé finanční prostředky, aby vůbec mohl s žalobcem uzavřít nájemní smlouvu, která byla následně shledána neplatnou, tedy aby mu vzniklo právo nájmu družstevního bytu v souladu se stanovami žalobce, a na jejím základě žalobci hradil nájemné. Požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacená po žalovaném je navíc zcela v rozporu se zákonným zákazem (§ 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007) disponovat s atriovým bytem bez souhlasu správce konkursní podstaty, v důsledku čehož žalobce neoprávněně disponoval s majetkem sepsaným v konkursní podstatě , Anonymizováno, . za účelem obohacení se o prostředky získané od žalovaného. Sjednaná nájemní smlouva byla navíc úplatná, žalovaný v ní sjednané nájemné hradil, a tudíž by žalovaný byl povinen (dle § 2999 odst. 2 o. z.) vydat toliko plnění odpovídající této úplatě. Žalobce si od právní moci rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 13 Cmo 523/2007 musel být vědom, že disponuje atriovým bytem jako majetkovou hodnotou, která mu nenáleží. Tím, že umožnil jeho užívání žalovanému, ačkoliv věděl, že k tomu nemá žádnou povinnost, vědomě plnil nedluh, a tudíž nemá právo na vrácení bezdůvodného obohacení dle § 2997 o. z. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobce v rozporu se svou povinností nerespektoval rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4470/2015-682 a nevyklidil předmětné nemovité věci, v souvislosti s prodejem atriového bytu z konkursní podstaty podmiňoval postoupení (promlčené) pohledávky z titulu investic do dostavby jednotlivých bytových jednotek (včetně předmětného atriového bytu) zaplacením bezdůvodného obohacení téměř v požadovaném rozsahu, vědomě zmařil uplatnění pohledávek z titulu investic do dostavby jednotlivých bytových jednotek (vč. atriového bytu) a tyto nechal i promlčet, zmařil prodej předmětných nemovitých věcí vč. atriového bytu účelovými žalobami, čímž prodlužoval dobu trvání bezdůvodného obohacení, což je výkon práva v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jednání žalobce nemůže požívat právní ochrany. Případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení je navíc promlčen, neboť žalobce nabyl vědomost o skutkových okolnostech, z nichž bylo možné dovodit neplatnost nájemní smlouvy z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, č. j. 29 Cdo 4470/2015-682, případně usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 2766/18, a od této doby počala běžet subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a tudíž uplynula 1. 10. 2022, respektive v případě nároků po 1. 10. 2019 uplynula až dne 27. 4. 2024.4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu 729 332 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 1. 12. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 28 241 Kč, a to tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II).5. Po skutkové stránce soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný byl v období od 5. 6. 2016 do 27. 4. 2021 členem žalobce a na základě toho uživatelem bytové jednotky č. , Anonymizováno, k. ú. , adresa, , a to dle nájemní smlouvy ze dne 1. 7. 2003. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 3. 2022, č. j. 4 C 69/2019-527, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2022, č. j. 21 Co 228/2022-566, bylo prokázáno, že žalobce vyplatil do konkursní podstaty úpadce , Anonymizováno, . částku 18 261 187 Kč s příslušenstvím, a to jako bezdůvodné obohacení za období od 5. 5. 2016 do 31. 12. 2018, kdy žalobce bez právního důvodu užíval zmíněné pozemky. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 10. 2022, č.