22 Co 26/2026-118 – Krajský soud v Praze

1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu pro zmatečnost s návrhem, aby soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Berouně č. j. 19 C 34/2024 ze dne 11. 2. 2025 a výrokem II. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 41 589,31 Kč.2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaný podal k soudu prvního stupně dne 16. 6. 2025 žalobu pro zmatečnost, jíž se domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 2. 2025, č. j. 19 C 34/2024-40. Zmatečnost spatřoval v tom, že rozhodoval mezinárodně nepříslušný soud, když bylo nesprávně vyhodnoceno bydliště žalovaného na území České republiky (ČR) ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), ačkoliv se již delší dobu zdržoval ve Spolkové republice Německo (Německo). Mezinárodní příslušnost nebyla založena ani dle čl. 7 odst. 1 písm. a) daného nařízení, když žalovaný nebyl účastníkem smlouvy o zápůjčce. Brojil proti skutkovým závěrům soudu s tím, že důkazy obsažené ve spise podle něj nepodporovaly závěr o tom, že účastníkem zápůjčního vztahu byl on jako fyzická osoba a tvrdil, že ve skutečnosti byly finanční prostředky určeny společnosti, jejímž byl jednatelem. Další zmatečnost spatřoval v tom, že mu nebylo řádně doručeno předvolání k jednání ani další soudní písemnosti, čímž mu byla odňata možnost účastnit se řízení.3. Žalobce navrhl zamítnutí žaloby pro zmatečnost. Okresní soud v Berouně byl k projednání věci příslušný na základě trvalého bydliště žalovaného v , Anonymizováno, , případně podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis. Otázka správnosti hodnocení důkazů není v řízení o žalobě pro zmatečnost relevantní. Žalovaný se účelově snaží „převést“ závazek ze smlouvy o zápůjčce na společnost , právnická osoba, , kterou přivedl do úpadku, ačkoliv se jedná o jeho osobní závazek jakožto fyzické osoby, kdy žalobce jakožto dlouholetého kamaráda (znali se zhruba 20 let od dob žalobcova mládí) žádal o zapůjčení finančních prostředků a tyto osobně a svým jménem přislíbil žalobci vrátit.4. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že dne 9. 4. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou nijak nereagoval. Dne 24. 4. 2024 podal žalobce prostřednictvím právního zástupce žalobu, jíž se domáhal zaplacení uvedené částky z titulu nesplacené zápůjčky, kterou měl žalovaný jako fyzická osoba přijmout v období od 17. 10. 2022 do dubna 2023, přičemž prostředky měly být určeny k dofinancování provozu společnosti , právnická osoba, , jejímž byl žalovaný jediným společníkem a jednatelem. Dne 13. 6. 2024 byla žalovanému na adresu trvalého pobytu doručována žaloba s platebním rozkazem, přičemž zásilka byla uložena a žalovaný si ji v úložní době nevyzvedl. Dne 9. 1. 2025 bylo žalovanému na stejnou adresu doručováno předvolání k ústnímu jednání na den 11. 2. 2025, které si rovněž nevyzvedl. Dne 11. 2. 2025 byl vydán rozsudek, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 566 381 Kč s úrokem z prodlení od 21. 4. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 82 710,71 Kč; žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil. Dne 18. 3. 2025 byl žalovanému na adresu trvalého pobytu doručován rozsudek, který si opět v úložní době nevyzvedl. Dne 25. 5. 2023 byla mezi účastníky vedena komunikace prostřednictvím aplikace WhatsApp, v níž žalovaný oznámil žalobci, že společnost , právnická osoba, , Anonymizováno, bude uzavřena z důvodu finančního úpadku, a žalobce na tuto zprávu reagoval sdělením: „So i will cancel all of project. Also low cost kebab. So now how you will pay money wh[i] borrow to company. Cuz it is going to 400 000 czk“, což v doslovném překladu znamená: „Takže zruším všechny projekty. Také levný kebab. Tak jak teď zaplatíš peníze, které jsem půjčil firmě? Protože to jde k částce 400 000 Kč.“ Navzdory jazykové nepřesnosti lze z kontextu zprávy dovodit, že autor měl na mysli, že on sám půjčil společnosti peníze.5. Žalovaný měl v registru obyvatel evidován trvalý pobyt na adrese , adresa, , tedy na území ČR, a to ke dni 11. 2. 2025, 15. 7. 2025 i ke dni rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost (výpis z ISZR) a byť žalovaný tvrdí, že fakticky pobývá na adrese v Německu, doposud nepožádal o provedení změny v registru obyvatel.6. Soud prvního stupně usnesením včas podanou žalobu pro zmatečnost zamítl, když neshledal, že by vytýkané důvody zmatečnosti byly dány. Dospěl k závěru, že žalovanému bylo v řízení doručováno řádně v souladu s občanským soudním řádem na adresu jeho trvalého pobytu a že mezinárodní příslušnost soudu byla dána minimálně čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis.7. Proti tomuto usnesením podal žalovaný včasné odvolání. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil aplikaci čl. 4 a čl. 7 nařízení Brusel I bis. Kritériem pro aplikaci čl. 4 nařízení je skutečné bydliště žalovaného, nikoli jeho evidovaný pobyt, což soud prvního stupně nerozlišoval. Žalobce, vědom si probíhajícího insolvenčního řízení a zhoršení dobytnosti své pohledávky, se rozhodl jí uplatnit vůči žalovanému, přičemž záměrně zamlčel, že žalovaný se nezdržuje na území ČR. Soudní dvůr EU ve svém rozsudku C-25/18 uvedl, že pravidla zvláštní příslušnosti dle čl. 7 se musí aplikovat restriktivně, přičemž z důkazů nebylo možné dovodit, že by žalovaný projevil vůli, aby jako fyzická osoba byl vázán žalobci a že by vztah mezi nimi bylo možno označit jako smluvní. Zvláštní příslušnost nelze použít tam, kde dosud nebylo řádně zjištěno, kdo je účastníkem závazku. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Žalobce navrhl potvrzení odvoláním napadeného usnesení s tím, že žalovaný v podstatě opakuje argumentaci, s níž se soud prvního stupně řádně vypořádal.9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích § 212 věty prvé o. s. ř. podle § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.10. Podle § 229 odst. 1 písm. a) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů.11. Podle § 229 odst. 3 o. s. ř. může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2.12. Podle § 234 odst. 1 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí.13. Soud prvního stupně vyhodnotil, že žaloba pro zmatečnost byla podána v tříměsíční lhůtě stanovené v § 234 odst. 1 o. s. ř., pokud rozsudek byl podle § 49 odst. 4 o. s. ř. doručen náhradním způsobem dne 28. 3. 2025 (10. den po uložení na adresu trvalého pobytu) a žaloba byla podána dne 16. 6. 2025. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje.14. Stran důvodu, že mu byla v důsledku nesprávného postupu soudu při doručování odňata možnost jednat před soudem (znemožněna realizace procesních práv), odvolací soud primárně upozorňuje, že z tohoto důvodu je možné žalobou pro zmatečnost napadnout pouze meritorní rozhodnutí (rozsudek či usnesení) odvolacího soudu. Pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně lze žalobou z tohoto důvodu napadnout jen v případě, že proti němu není odvolání přípustné, neboť byl vydán v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozhodnutí peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, což ale není posuzovaný případ. Přesto odvolací soud přezkoumal způsob doručování v řízení a souhlasí se soudem prvního stupně, že při doručování žalovanému bylo postupováno v souladu s občanským soudním řádem. Žalovaný, ač cizí státní příslušník, měl od 1. 5. 2013 dosud evidováno místo pobytu na adrese , adresa, . Rovněž v obchodním rejstříku u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , má kromě adresy v , Anonymizováno, , evidováno bydliště v ČR na adrese , adresa, . Pokud žalovaný soudu nesdělil adresu pro doručování na konkrétním místě mimo území ČR a ani z evidence obyvatel se adresa pro doručování nepodávala, bylo povinností soudu podle § 46b písm. a) o. s. ř. v případě cizince doručovat na adresu místa pobytu cizince evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, bez ohledu na to, zda jde o skutečné bydliště žalovaného. Skutečnost, že se žalovaný na evidované adrese nezdržuje, nemá vliv na řádnost doručení. Pokud si žalovaný nesplnil povinnost oznámit změnu místa pobytu na území ČR nebo nepožádal o zrušení pobytu na území ČR tak, aby se to promítlo do evidence