26 Co 308/2025-61 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 847,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 327,77 Kč od 25. 7. 2023 do 8. 9. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 427,77 Kč od 9. 9. 2023 do 14. 11. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 327,77 Kč od 15. 11. 2023 do 18. 12. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 312,77 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 434,49 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 800 Kč (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 969,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.).2. Soud prvního stupně vycházel ze skutkového zjištění, že účastníci uzavřeli dne 29. 5. 2022 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a související služby, a žalovaný se zavázal za tyto služby platit stanovenou cenu podle ceníku. Smlouva byla sjednána na dobu určitou do 31. 12. 2025 v produktu „elektřina Optimal“. Následně dne 1. 12. 2023 uzavřeli účastníci novou Smlouvu na dobu určitou do 31. 12. 2025 v produktu „elektřina Restart“ shodného obsahu, a to i v části týkající se sjednané smluvní pokuty 800 Kč za každý kalendářní měsíc po dni ukončení smlouvy do konce sjednané doby trvání smlouvy, pokud žalovaný opakovaně poruší kteroukoliv platební povinnost, způsobí nemožnost dodávky nebo učiní jakýkoliv projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy či změně dodavatele. Dále byla sjednána pokuta 100 Kč za každý případ prodlení s platbou přesahující 10 dnů. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za služby v období od 28. 6. 2022 do 27. 6. 2023 nedoplatek 26 327,77 Kč, který žalovaný uznal co do důvodu i výše. Za období od 28. 6. 2023 do 22. 3. 2024 vyúčtovala žalobkyně po vydání opravné faktury nedoplatek 3 534,49 Kč. Součástí fakturované částky byla i částka 200 Kč, která představovala smluvní pokuty po 100 Kč za prodlení s úhradou závazku. Na nedoplatek žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně 7 015 Kč. Dne 7. 4. 2024 odstoupila žalobkyně od smlouvy, smlouva tak zanikla předčasně, žalobkyně proto vyfakturovala žalovanému 16 800 Kč, tj. smluvní pokuta 800 Kč za 21 měsíců, o které byla smlouva ukončena předčasně.3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně zamítavý věcný výrok II. (který je předmětem odvolacího přezkumu) odůvodnil s odkazem na ujednání stran o smluvní pokutě podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) tak, že při posouzení rovnováhy práv a povinností smluvních stran v ujednání o smluvní pokutě shledává v posuzované věci porušení rovnováhy v neprospěch spotřebitele. Smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy na dobu určitou ve své podstatě představuje formu odstupného za předčasné ukončení smlouvy, je tak na odběratele vyvíjen dodavatelem služby nepřiměřený tlak směřující k dodržení sjednané doby trvání smlouvy včetně dojednané prolongace. Přitom dodavatel služby sám ve prospěch odběratele v postavení spotřebitele podobně smlouvou sankcionován není. Jedná se tak o smluvní pokutu nepřiměřenou, ujednání o smluvní pokutě je nevyvážené ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele a k takové ujednání je ujednáním ve smyslu § 1813 odst. 1 o. z. zneužívajícím, ke kterému se podle § 1815 o. z. nepřihlíží. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za situace, kdy každý z účastníků byl ve věci úspěšný částečně.4. Proti tomuto rozsudku, a to proti zamítavému věcnému výroku II. a navazujícímu výroku III. o nákladech řízení podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítala, že ujednání o smluvní pokutě za opakované porušení smluvených platebních povinností vedoucích k ukončení smlouvy před sjednaným datem ukončení smlouvy se nachází na první straně smlouvy v odstavci „SMLUVNÍ SANKCE“. Bezprostředně za těmito ujednáními následuje část „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, v níž zákazník výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhrado škodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy. Soud prvního stupně při svém právním hodnocení pomíjí všechny okolnosti ve prospěch žalovaného, které naopak mohou být vykládány jako zatěžující pro žalobkyni. Zároveň nelze souhlasit s tvrzeném soudu prvního stupně, že žalobkyně jako dodavatel služby není sankciována. Přímo v odstavci „SMLUVNÍ SANKCE“ jsou stanoveny smluvní pokuty i pro žalobkyni. Soud prvního stupně bez odůvodnění pominul veškeré reciproční sankce, které postihují žalobkyni v případě porušení jejích povinností vedoucích k předčasnému ukončení smlouvy či prodlení s platbami. Vázanost smluvní pokuty utvrzující povinnosti žalovaného na opakované neplnění smluvených platebních povinností nebyla žalobkyní stanovena svévolně, ale odpovídá zákonné definici neoprávněného odběru elektřiny, přičemž neoprávněný odběr elektřiny je zákonem zakázán podle ust. § 51 odst. 1 písm. b) a ust. § 51 odst. 2 energetického zákona. Ustanovení § 1813 o. z. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy definuje generální klauzuli zakázaných ujednání. Pro zhodnocení, které ujednání je zakázané, je třeba posoudit nejen, jestli smluvní ujednání zakládá nerovnováhu, jak učinil soud prvního stupně, ale také, zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti a, zda je to nerovnováha významná. Podle žalobkyně nelze pominout také výši smluvní pokuty (800,- Kč/měsíc) a výši utvrzované povinnosti (hodnotu plnění). Ze smlouvy plyne, že mezi stranami byla sjednána měsíční záloha ve výši 850 Kč, která byla ode dne 15.07.2023 navýšena na 2 900 Kč. Smluvní pokutou se tak utvrzuje platební povinnost zákazníka dosahující její cca trojnásobné výše pokuty. I při tomto porovnání vzájemných závazků stran je zjevné, že smluvní pokuta nemůže zdaleka naplňovat kritérium nepřiměřenosti a významné nerovnováhy práv nebo povinností stran ke škodě spotřebitele. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005, ze dne 27. 2. 2007, kterým nebyla jako nepřiměřená posouzena smluvní pokuta v případě prodlení ve výši 0,5 % denně, tj. cca 182,5 % ročně. Žalobkyně dále nesdílí závěr, že ve spotřebitelských vztazích se neuplatní moderace nepřiměřené výše smluvní pokuty soudem podle ustanovení § 2051 o. z. Podle žalobkyně je třeba zvážit, zda smluvní pokuta neplní funkci paušalizované náhrady škody a v tomto směru odkazovala na výklad Velkého senátu Nejvyššího soudu, který podal ve svém rozsudku sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, podle kterého moderace představuje univerzální institut použitelný pro všechny smluvní vztahy a ze zásad, které Nejvyšší soud v tomto klíčovém judikátu předestřel, plyne, že nebude-li možné nepřiměřenou výši smluvní pokuty podle těchto pravidel snížit, nebude analogicky možné ani nepřiznat účinky ujednání o smluvní pokutě z důvodu jeho nepřiměřenosti, resp. zneužívající povahy ve smyslu § 1813 a násl. o. z. Žalobkyně se domnívá, že v rozhodování soudu prvního stupně mohl sehrát roli určitý automatismus a setrvačnost, když některé senáty okresních soudů v působnosti Krajského soudu v Praze v minulosti rozhodovaly o zamítání nároků na smluvní pokuty žalobkyně. Tato dřívější rozhodnutí aprobovaná odvolacím soudem vycházela ze smluvních ujednání, obsažených v dříve uzavíraných smlouvách. V tomto řízení jde ovšem o skutkově jiný případ, na který nelze bez dalšího aplikovat dosavadní právní závěry těchto nižších soudů i soudu odvolacího. Současná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny obsahuje precizované ujednání o smluvní pokutě, které je přehlednější, je zřetelně označeno a vedle jí stanovených sankcí k tíži žalobkyně, přináší též reciproční smluvní pokuty k utvrzení závazků žalovaného. Smlouva zřetelně deklaruje vazbu mezi výhodou pro zákazníka v podobě garance nezvýšení ceny pro celé smluvní období a sankcí pro případ porušení závazku smlouvu dodržet ze strany zákazníka. Žalobkyně reflektovala ve svých smlouvách i judikaturu odvolacího soudu, kdy v nových smluvních typech jsou smluvní pokuty koncipovány odlišně a odkázala na nejnovější rozhodnutí Krajského soudu v Praze, ve kterých bylo rozhodnuto o změně původního rozsudku soudu prvního stupně a tímto odvolacím soudem byla smluvní pokuta po právu přiznána žalobkyni. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.6. Krajský soud v Praze jako soud o