28 Co 151/2026-125 – Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala odkladu zrušení spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. 476, pozemku parc. č. st. 529, jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev., pozemku parc. č. st. 530, jehož součástí je stavba č. p./e. ev., pozemku parc. č. st. 531, jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev., pozemku parc. č. 98/21, vše v obci a katastrálním území , adresa, (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 13 463,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky uvedených nemovitých věcí, každý s podílem o velikosti ½. Účastníci jsou dále vlastníky rodinného domu, který je předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů. Na pořízení nemovitých věcí i na výstavbu rodinného domu účastníci čerpali hypoteční úvěr. Účastníci jsou rodiči tří nezletilých dětí, žalovaný opustil společnou domácnost v červnu 2021, manželství účastníků bylo rozvedeno v listopadu 2023. Žalobkyně v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví uvedla, že chce nabýt nemovité věci do svého vlastnictví, k financování by mohlo dojít také z darování od členů její rodiny. Žalobkyně spolupracovala s Intervenčním centrem , adresa, , kam se obrátila se žádostí o pomoc v obtížné situaci, jež vznikla v souvislosti s řízením o rozvod manželství, majetkovými poměry, poměry nezletilých dětí a se zhoršujícím se chováním synů účastníků. Dále se žalobkyně obrátila na organizaci , právnická osoba, , z důvodu psychického, ekonomického a fyzického násilí, nátlakového jednání, manipulace, zastrašování přes děti, majetek a finance.3. Po právní stránce soud prvního stupně věc hodnotil podle , Anonymizováno, (dále jen „o. z.“). Soud prvního stupně považoval za podstatné, že účastníci vlastní nemovité věci a rodinný dům ve dvou různých majetkových režimech; dům náleží do zaniklého, avšak nevypořádaného společného jmění účastníků, pozemky jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Pokud žalobkyně namítala, že vypořádáním spoluvlastnictví dojde k ohrožení stability jejího bydlení, zázemí pro ni i , právnická osoba, , nejednalo se podle soudu prvního stupně o přiléhavou argumentaci, neboť samotným zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví účastníků k předmětným pozemkům nebude do sféry bydlení žalobkyně zasaženo. Soud prvního stupně neshledal důvodem pro odklad zrušení spoluvlastnictví ani tvrzení žalobkyně, že vypořádáním spoluvlastnictví jí hrozí významná majetková ztráta; za takovou majetkovou ztrátu nelze podle soudu prvního stupně považovat možnost změny úrokové sazby u úvěru na méně výhodnou. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že výlučně nese náklady spojené s vlastnictvím nemovité věci jako je údržba, splácení hypotečního úvěru apod., a tyto její investice by se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví znehodnotily, soud prvního stupně uzavřel, že ani v tomto směru žalobkyni majetkové riziko nehrozí, neboť mohou být zohledněny buď v řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo v řízení o vypořádání spoluvlastnictví. Soud prvního stupně neshledal ohrožení vážného zájmu žalobkyně ani ve skutečnosti, že by si žalobkyně musela zajistit jiné bydlení. Konstatoval, že přikázání domu, v němž žalobkyně bydlí, bude řešeno v řízení o vypořádání společného jmění manželů, žádné z uvedených řízení nebude podle soudu prvního stupně skončeno bezodkladně a žalobkyně tak nebude muset řešit svou bytovou situaci okamžitě. Soud prvního stupně nakonec uvedl, že posoudil návrh na odklad zrušení spoluvlastnictví také z hlediska tvrzeného zájmu na zachování výchovného prostředí pro dceru účastníků, nemohl však pominout, že účastníci mají ještě dva nezletilé syny, svěřené do péče otce, a dále skutečnost, že účastníci ukončili své soužití v předmětném domě v roce 2021 a jejich manželství bylo rozvedeno v listopadu 2023. Pokud jde o nezletilou dceru, ta byla svěřena do střídavé péče rodičů, v době, kdy je v péči žalovaného, bydlí spolu s ním a se svými sourozenci v bytě, soud prvního stupně proto uzavřel, že pokud všechny nezletilé děti bydlí v jiném prostředí, než tomu bylo za trvání společného soužití účastníků, neexistuje žádný rozumný důvod, pro který by i žalobkyně případně nemohla žít spolu s dětmi jinde než v rodinném domě. Za situace, kdy společné nemovité věci již několik let užívá pouze žalobkyně, nelze podle soudu prvního stupně po žalovaném spravedlivě požadovat, aby ve spoluvlastnictví nadále setrvával. Žalobkyně prokázala, že spolupracovala se Zařízením sociální intervence , adresa, a , právnická osoba, , na které se obrátila kvůli jednání žalovaného v letech 2020 a 2021 a kvůli chování dětí účastníků, podle soudu prvního stupně však nelze pominout, že zprávy těchto organizací vycházely pouze ze sdělení žalobkyně a nebyly konfrontovány se stanoviskem druhé strany. Soud prvního stupně pak uvedl, že je to právě vyřešení vlastnických vztahů k nemovitým věcem, co může situaci, včetně jejího dopadu na psychiku účastníků, stabilizovat. Nakonec tedy s ohledem na vše uvedené uzavřel, že předpoklady pro odklad zrušení spoluvlastnictví nebyly naplněny a žalobu zamítl.4. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a uložil neúspěšné žalobkyni, aby žalovanému zaplatila náhradu nákladů řízení, které představují náklady na zastoupení advokátem v řízení ve výši 13 463,20 Kč.5. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítla, že závěry soudu prvního stupně o nesplnění podmínek pro odklad spoluvlastnictví považuje za nepřezkoumatelné, neboť ač rozsudek obsahuje rozsáhlé odůvodnění, absentuje v něm přesvědčivé odůvodnění, proč nepřikládal význam souběhu tvrzených okolností na straně žalobkyně a hodnotil je izolovaně. Soud prvního stupně podle ní nepřihlédl k tomu, že odklad zrušení spoluvlastnictví slouží pro situace přechodného, ale významného zásahu do majetkové a osobní sféry spoluvlastníka, u něhož lze rozumně očekávat stabilizaci poměrů v relativně krátkém čase. Žalobkyně připomněla, že v horizontu dvou let lze očekávat stabilizaci její bonity, dořešení souvisejících majetkových vztahů a reálnou možnost financovat vypořádání. Soud prvního stupně se podle žalobkyně nedostatečně vypořádal s tím, že ekonomická zátěž žalobkyně není běžným důsledkem spoluvlastnictví, ale toho, že se žalovaný na úhradě závazků a nákladů nepodílí, ačkoli z hodnoty majetku nadále těží. Závěr, že zrušení spoluvlastnictví k pozemkům nezasáhne do sféry bydlení žalobkyně, je podle ní přepjatě formalistický a neodpovídá reálnému stavu věci. Rodinný dům je neoddělitelně spojen s pozemky ve spoluvlastnictví účastníků, které tvoří jeho funkční zázemí. Vypořádání majetkových vztahů mezi účastníky nelze provést izolovaně pouze ve vztahu k pozemkům, aniž by to mělo přímý dopad do vypořádání společného jmění účastníků. Postup soudu, který tyto dvě roviny oddělil, tak vede k umělému rozštěpení jinak provázaného majetkového celku a podcenění skutečných dopadů do sféry bydlení i majetkového postavení žalobkyně. Soud prvního stupně přehlédl konkrétní okolnosti na straně žalobkyně, které její bytovou situaci činí zvlášť citlivou a výrazně zužují okruh reálně dostupných alternativ. Žalobkyně v místě svého bydliště pečuje o domácí zvířata, v blízkosti žije i žalovaný, s nímž sdílí péči o společné nezletilé děti. Případný výběr náhradního bydlení pro žalobkyni je podstatně obtížnější, než jak jej soud prvního stupně předpokládá. Současně soud prvního stupně podle žalobkyně nesprávně vyhodnotil význam zájmu nezletilých dětí na zachování bytové stability žalobkyně a předvídatelného zázemí pro nezletilou dceru. Soud prvního stupně podle žalobkyně nedostatečně reflektoval širší majetkový dopad vypořádání a souvislost mezi dosavadními investicemi žalobkyně, jejím faktickým nesením nákladů a potřebou časového prostoru pro ekonomicky racionální vypořádání. Žalobkyně nesouhlasila ani se závěrem soudu prvního stupně, že stabilizace rodinné situace není relevantní, neboť skutečnost, že rozpad soužití účastníků nastal dříve, neznamená, že rodinná, ekonomická a psychická situace žalobkyně byla stabilizována. Žalobkyně doložila, že vyhledala odbornou pomoc a že konfliktní situace mezi účastníky mají pokračující dopad na její psychický stav i schopnost pružně a bezpečně řešit majetkové uspořádání. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že doložila aktivní jednání s bankou o možnostech financování vypořádání a že v době neukončeného vypořádání společného jmění účastníků nelze předložit závazný úvěrový příslib. Soud prvního stupně podle žalobkyně v několika bodech odůvodnění nahradil dokazování vlastními úvahami o tom, co bude pro účastníky do budoucna výhodnější, aniž by pro tyto závěry měl dostatečný skutkový podklad, řízení je tak zatíženo vadou, která mohla mít z