64 CO 326/2018-264 — Krajský soud v Plzni

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě a žalované uložil zaplatit žalobkyni 233 516,25 Kč s úrokem z prodlení (výrok I), žalované a vedlejšímu účastníku uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 119 134,40 Kč (výrok II) a rozhodl o vrácení zálohy složené žalobkyní na provedení důkazu ve výši 650 Kč (výrok III). Vyšel ze zjištění, že žalovaná na pozemcích žalobkyně zřídila vysokotlaké plynovodní potrubí, kterým jsou pozemky žalobkyně dotčeny v rozsahu 1323 m2. Po zániku nájemní smlouvy ze dne 4. 8. 2008 užívá žalovaná pozemky žalobkyně, i když právní důvod tohoto užívání odpadl, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacuje ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Náhradu takto získaného bezdůvodného obohacení je povinna žalobkyni vydat. Po skončení nájemní smlouvy se totiž účastníci nedohodli na podmínkách užívání pozemků žalobkyně, zejména na výši úplaty za zřízení věcného břemene ve prospěch žalované, a rozhodnutí, které pravomocně vyvstane ve vyvlastňovacím řízení, bude působit ex nunc a nemůže se vztahovat na období předchozí. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel z toho, že žalobkyni přísluší náhrada odpovídající obvyklému nájemnému, které by žalovaná musela za užití srovnatelného pozemku platit. Ke zjištění jeho výše ustanovil znalce [celé jméno znalce], a protože žalobkyně nárokovala náhradu v intencích tohoto posudku, žalobě vyhověl. Neopodstatněnou shledal námitku vedlejšího účastníka, dle které představuje uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Postup žalobkyně nelze považovat za nemravný, pokud nepřistoupila na návrh vedlejšího účastníka ohledně výše náhrady za užívání pozemku. Žalobkyně se nikdy nechovala tak, že by u žalované či vedlejšího účastníka vzbuzovala naděje, že bude souhlasit se zřízením věcného břemene za podmínek, které vedlejší účastník navrhoval. Soud prvního stupně s vedlejším účastníkem nesouhlasil také v tom, že k omezení žalobkyně dochází pouze v rozsahu šíře samotného plynovodního potrubí. Energetický zákon omezuje vlastníka pozemku, na němž je plynovodní potrubí umístěno, i v rozsahu ochranného pásma tohoto zařízení. V ochranném pásmu není možné celou řadu činností provádět vůbec a některé pouze se souhlasem vlastníka potrubí. O nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř). 2. Žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním. Žalovaná soudu prvního stupně vytkla nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Právní vztahy mezi účastníky je třeba posuzovat podle zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), který pro dobu zřizování stavby plynárenského zařízení neukládá povinnost uzavírat s vlastníky dotčených pozemků nájemní či jiné smlouvy. Náhrada za omezení vlastníka pozemku v této době je řešena ustanovením § 59 odst. 3 energetického zákona a žalobkyně tuto náhradu neuplatnila. Nájemní smlouva ze 4. 8. 2018 řešila vztahy mezi účastníky v době realizace stavby přeložky plynovodu, a nepředstavuje majetkoprávní řešení vztahu k pozemku pro dobu do zřízení věcného břemene. Pro zřízení plynárenského zařízení ve smyslu jeho uložení podle § 59 odst. 1 písm. e) energetického zákona je právním titulem věcné břemeno, jehož zřízení smlouvou žalobkyně zmařila. Vzniklo až rozhodnutím Magistrátu města Plzně ze dne 15. 5. 2018, až po podání žaloby. Tímto rozhodnutím byla stanovena výše úplaty za zřízení věcného břemene vyvlastňovacím úřadem ve výši 567 515 Kč, která představuje jednorázovou úplatu za omezení vlastnického práva počínaje zřízením plynárenského zařízení. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobu zamítl. 3. I vedlejší účastník vystupující v řízení na straně žalované podal proti rozsudku včasně odvolání a z obdobných důvodů jako žalovaná soudu vytkl nesprávné právní posouzení věci. Ukončení nájemního vztahu výpovědí nemůže být považováno za právní důvod, který odpadl. Předmět a účel nájemního vztahu byl vyčerpán realizací stavby samotné, navíc účastníky této smlouvy byla žalobkyně spolu s vedlejším účastníkem, nikoliv žalovaná. Nemohlo tak jít o smlouvu, která by umožňovala využití pozemků žalobkyně ve prospěch žalované za účelem provozování distribuční soustavy plynu. Připomenul, že na pozemcích žalobkyně bylo vedení plynovodu uloženo již řadu let před realizací předmětné přeložky, která byla navíc pro žalobkyni výhodná, neboť nové vedení plynovodu žalobkyni umožňuje lepší využití jejích pozemků. Žalobkyni nesvědčí za využití jejích pozemků uložením a provozováním plynovodu jiná náhrada, než úplata za zřízení věcného břemene, která byla stanovena v rámci vyvlastňovacího řízení. Uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení za dobu od dokončení přeložky do okamžiku zřízení věcného břemene za stavu, kdy žalobkyně dlouhodobě uzavření smlouvy o jeho zřízení odmítala, je vytvářen absurdní stav, dle něhož by každý, jehož práva mají být omezena zřízením věcného břemene dle energetického zákona, mohl účelově prodlužovat jednání o uzavření smlouvy a za tuto dobu si nárokovat další finanční plnění. Také vedlejší účastník navrhl změnu přezkoumávaného rozhodnutí a zamítnutí žaloby. 4. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Z ustanovení § 59 odst. 2 energetického zákona, které ukládá provozovateli distribuční soustavy zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti pro účel uvedený v odstavci 1 písm. e) téhož ustanovení, podle žalobkyně vyplývá, že provozovatel distribuční soustavy nemá za žádné situace bezplatné užívací právo k pozemku ze zákona. Provozovatel distribuční soustavy měl v zásadě již před započetím stavebních prací povinnost sjednat si smluvně oprávnění užívat nemovitost, což bylo naplněno nájemní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem až do doby její výpovědi. Pokud vedlejší účastník vypověděl tuto smlouvu dříve, než bylo zřízeno věcné břemeno, vypověděl ji předčasně. Nedošlo-li ke sjednání věcného břemene smlouvou, měla žalovaná bez zbytečného odkladu podat návrh na zahájení vyvlastňovacího řízení. Z důvodu jejího několikaletého prodlení se zahájením tohoto řízení vznikl spor o vydání bezdůvodného obohacení. Ztotožňuje se se soudem prvního stupně, pokud ten dovodil, že je ve svém vlastnickém právu omezena v celé šíři ochranného pásma. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle ustanovení § 212, 212a o. s. ř. Přihlédl k argumentaci odvolatelů, jakož i k vyjádření žalobkyně a, vázán právním názorem dovolacího soudu (viz níže) dospěl k závěru, že odvolání žalované a vedlejšího účastníka důvodná nejsou. 6. Žalobkyně se po žalované domáhá (po soudem připuštěném rozšíření žaloby) zaplacení 233 516,25 Kč jakožto peněžité náhrady za to, že bez právního důvodu v době od 1. 10. 2014 do 1. 12. 2016 užívala v rozsahu 1323 m2 dva pozemky žalobkyně (č. 1612/1 a č. 1612/2, dále též jen„ předmětné pozemky“ nebo„ pozemky“) v k.ú. [část obce] v [obec], čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a žalobou požadované plnění je peněžitým ekvivalentem žalovanou získaného prospěchu. Jak uvedeno, soud prvního stupně shledal žalobu opodstatněnou. 7. Odvolací soud již jednou o odvolání žalované a vedlejšího účastníka rozhodl, a to rozsudkem ze dne 8. 1. 2019, č. j. 64 Co 326/2018-212, kterým změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl. Toto jeho rozhodnutí bylo k dovolání žalobkyně zrušeno rozsudkem dovolacího soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. 24 Cdo 1649/2019-242. Dovolací soud se neztotožnil s úvahou odvolacího soudu, dle které k faktickému omezení vlastnického práva musí dojít vždy dříve, než je smluvně zřízeno věcné břemeno nebo než je rozhodnuto vyvlastňovacím úřadem o omezení vlastnického práva vlastníka pozemku. Pokud by mělo být plynárenské zařízení fakticky zřizováno vždy dříve, než by k jeho zbudování provozovatel distribuční soustavy získal právo na základě smluveného věcného břemene, nebo než by disponoval vyvlastňovacím titulem, postrádal by smysl zákonný požadavek na smluvní zřízení věcného břemene i pro účely zřizování plynárenského zařízení, a nejen pro jeho provozování. Připomenul rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 6 AS 231/2016-40, který dospěl k závěru, že k tomu, aby provozovatel distribuční soustavy získal právo zřídit na cizí nemovitosti zařízení distribuční soustavy nebo ji například přetnul vodičem, nepostačuje samotný energetický zákon a rozhodnutí provozovatele distribuční soustavy, ale je třeba získat příslušný soukromoprávní titul. Stejně tak ani ustanovení § 59 odst. 1 písm. e) energetického zákona nezakládá bez dalšího provozovateli distribuční soustavy oprávnění jen na základě územního rozhodnutí a stavebního povolení zřizovat a provozovat plynárenská zařízení na cizích nemovitostech, jelikož je nezbytné, aby provozovate