10 CO 119/2022-61 — Krajský soud v Plzni

1. Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 30. 12. 2021, č. j. 7 C 237/2021- 46, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 173 302,61 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 6. 5. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů soudního řízení částku ve výši 37 278,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II). 2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho výroku II. o náhradě nákladů řízení, podal si žalobce včasné odvolání, neboť má za to, že soud prvního stupně nesprávně právně věc posoudil a dospěl tak k nesprávnému závěru ohledně výše náhrady nákladů řízení. Žalobce v podaném odvolání nejprve shrnul, jakým způsobem soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl, přičemž nesouhlasil s tím, že soud prvního stupně žalobci nepřiznal náklady spojené s účastí zástupce žalobce při jednání soudu prvního stupně, které se konalo dne 30. 12. 2021, jelikož neshledal, že by takto vynaložený náklad spočívající v poskytnutí kvalifikované právní pomoci byl nákladem účelně vynaloženým ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III ÚS 2984/09, který však není dle žalobce přiléhavý na řešenou právní otázku, jelikož v předmětném nálezu byla řešena otázka účelnosti nákladů vynaložených na právní zastoupení účastníka, který je veřejnoprávní korporací, statutárním městem, který k plnění jemu určených pravomocí využívá svých specializovaných orgánů a odborného aparátu, zatímco v nyní posuzované věci jde o spor dvou soukromoprávních osob, a nelze tedy důvodně očekávat, že by žalobce byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy bez využití právní pomoci advokátů. Žalobce dále nesouhlasil s tím, že by úkon právní služby ze strany jeho zástupce spočívající v účasti u jednání soudu dne 30. 12. 2021 nebyl účelně vynaloženým, pokud byl soudem prvního stupně jeho zástupce informován o tom, že jeho účast u tohoto jednání soudu nutná není, že pro případ, pokud se jednání osobně zúčastní, nemusí být jeho účast při jednání shledána jako účelná a nemusí být za ni přiznána náhrada, a že pro případ zásadní procesní změny, kdy by bylo vyjádření žalobce žádoucí, by o tom byl žalobce soudem vyrozuměn a jednání bylo odročeno. V té souvislosti žalobce připomněl, že podle § 16 zákona č. 85/1996 Sb., je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny, je také povinen užívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Podle názoru žalobce, pokud by se jeho zástupce jednání soudu prvního stupně neúčastnil, nemohl by řádně hájit nejlepší zájem žalobce ve věci, přičemž se nemohl spoléhat a být si zcela jist, že by jednání bylo odročeno v případě jakékoliv procesní změny. Ani žalobce a ani soud prvního stupně nemohl s absolutní jistotou vědět, že se žalovaný navzdory své procesní pasivitě k jednání nedostaví, když rovněž v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 58/2021 mezi stejnými účastníky se žalovaný k jednání dne 28. 4. 2021 dostavil a uzavřel se žalobcem smír týkající se vyklizení předmětné nemovitosti. Zástupce svojí účastí na jednání soudu prvního stupně tak důvodně bránil subjektivní právo a chráněný zájem žalobce proti žalovanému, který bezdůvodně zasáhl do právní sféry žalobce. Podle žalobce je tak nyní soudem trestán za hájení svých práv a procesní aktivitu ve sporu. Dle žalobce nelze dále souhlasit ani s tím, že by sdělení, kterého se mu ze strany soudu prvního stupně v souvislosti s nařízením jednání dostalo, sledovalo zájem nenavyšování nákladů soudního řízení, jelikož pouze v případě, pokud se zástupce žalobce jednání zúčastnil, mohlo být důvodně předpokládáno, že celá věc bude řádně skončena. Pokud by se zástupce žalobce k jednání nedostavil, mohla by nastat situace, kterou ostatně i soud prvního stupně ve svém sdělení avizoval, tedy že v případě účasti žalovaného by jednání muselo být odročeno a žalobce by se musel vyjádřit k případné zásadní procesní změně a dostavit se na další jednání, pokud by bylo nařízeno, čímž by naopak celkové náklady řízení vzrostly. Dle žalobce je naopak v poměrech posuzované věci přiléhavý nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 1942/12, který se rovněž zaobíral účelností a neúčelností vynaložených nákladů řízení, kdy dle žalobce podle závěrů tohoto nálezu je třeba jím vynaložené náklady považovat za vynaložené účelně. Dle žalobce tedy soud prvního stupně dostatečně nerespektoval zásadu uvedenou v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., jejíž podstata tkví v ochraně toho, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, proti účastníku, jenž bezdůvodně zasáhl do jeho právní sféry. Dle žalobce byla tedy účast jeho zástupce na jednání soudu prvního stupně v souladu s nejlepším zájmem žalobce, nejednalo se tak o úkon neúčelný, a soud prvního stupně účelnost účasti na jednání posoudil nesprávně. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud výrok II. rozsudku soudu prvního stupně změnil a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení dle jejich specifikace, tedy za čtyři úkony právní pomoci, náhradu cestovních výdajů, náhradu za promeškaný čas a také náhradu nákladů odvolacího řízení. 3. Vyjádření k odvolání ze strany žalovaného podáno nebylo. 4. Na podkladě včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tedy ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobce, a aniž by musel nařizovat jednání, jak mu to umožňuje ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalobce je třeba považovat za důvodné. 5. S ohledem na předmět tohoto odvolacího řízení, kterým je přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, postačuje v dané věci k řízení předcházejícímu vydání napadeného rozsudku uvést, že žalobce se v této věci domáhal návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném zaplacení částky 173 302,61 Kč s příslušenstvím. Tomuto jeho návrhu bylo elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Klatovech ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vyhověno, avšak tento elektronický platební rozkaz byl usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Soud prvého stupně poté v řízení pokračoval, a jelikož žalobce nesouhlasil s vyřízením věci bez nařízení jednání, nařídil ve věci jednání nejprve na den 22. 11. 2021, které k žádosti žalobce odročil na den 30. 12. 2021 s tím, že v souvislosti s doručením předvolání k tomuto jednání zástupci žalobce sdělil, že vzhledem k předmětu řízení, skutkové i právní jednoduchosti a pasivitě žalovaného, netrvá soud v zájmu nenavyšování nákladů soudního řízení na osobní účasti žalobce ani jeho právního zástupce s tím, že účast je vzhledem k procesní pasivitě žalovaného neúčelná a z jednání mohou být omluveni. Současně soud prvního stupně uvedl, že pakliže i tak budou trvat na své účasti, mají vzít žalobce a jeho zástupce na vědomí, že v takovém případě nemusí být účast právního zástupce při jednání soudem shledána jako účelná a nemusí být za ni soudem přiznána náhrada nákladů dle advokátního tarifu. Současně okresní soud uvedl, že v případě zásadní procesní změny (především popření existence pohledávky žalovaným apod.), kdy bude žádoucí vyjádření žalobce, budou soudem vyrozuměni a za tímto účelem bude jednání odročeno. Zástupce žalobce se k jednání soudu dne 30. 12. 2021 dostavil, jednání toho dne proběhlo v nepřítomnosti žalovaného, bylo provedeno dokazování listinnými důkazy přiloženými k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a následně bylo ve věci rozhodnuto napadeným rozsudkem, kdy návrhu zástupce žalobce na rozhodnutí o věci rozsudkem pro zmeškání vyhověno nebylo. 6. Soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování žalobě napadeným rozsudkem v plném rozsahu vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci jako plně úspěšnému účastníku přiznal plnou náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva v dané věci. Za účelně vynaložené náklady ze strany žalobce považoval soud prvního stupně zaplacený soudní poplatek ve výši 6 932 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce v podobě odměny za tři úkony právní pomoci po 8 060 Kč (převzetí věci, kvalifikovaná předžalobní výzva, podání návrhu) a tři režijní paušály po 300 Kč. Žalobci soud prvního stupně naopak nepřiznal náklady spojené s účastí jeho advokáta při jednání dne 30. 12. 2021, neboť neshledal, že by takto vynalo