11 CO 23/2022-203 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl návrh na určení, že jsou žalobci dědici ze zákona po zůstavitelce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a že [jméno] [příjmení] není dědicem ze závěti ze dne [datum] (výrok I). Dále určil, že [jméno] [příjmení] není dědicem ze zákona ani nepominutelným dědicem po zůstavitelce (výrok II) určil, že [jméno] [příjmení] není dědicem ze zákona po zůstavitelce a zamítl žalobu na určení, že [jméno] [příjmení] není nepominutelným dědicem po zůstavitelce (výrok III). Žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit náklady řízení 1. žalovanému v částce 46 228 Kč a 2. žalovanému v částce 24 684 Kč (výrok IV). 2. V odůvodnění výroku o nákladech řízení soud prvého stupně aplikoval ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy kritérium úspěchu ve věci. Konstatoval, že žalovaní měli plný úspěch, proto jim náleží právo na náhradu nákladů řízení. Ty pak vyčíslil podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. 3. Žalobci podali včasné odvolání proti výroku o nákladech řízení (ostatní výroky rozsudku pod bodem I až III nabyly právní moci dne 19. 11. 2021). Podrobně popsali okolnosti případu i průběh samotného řízení, uvedli, že žalobu podali na základě odkazu soudní komisařky provedeného usnesením č. j. [číslo jednací], a podrobně popsali rovněž průběh důkazního řízení. Vyjádřili se rovněž k dopadům výsledku řízení ve věci samé na další vývoj pozůstalostního řízení. Zdůraznili, že soud prvého stupně při rozhodování o nákladech řízení nezohlednil skutečnost, že žalobci [jméno] [příjmení] je 10 let, žalobkyně [jméno] [příjmení] studuje vysokou školu a oba jsou bez příjmů. S přihlédnutím k těmto důvodům i ke skutečnosti, že řízení zahájili na základě rozhodnutí soudní komisařky, mají za to, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele a že jde o natolik výjimečný případ, že soud nemusel náhradu nákladů řízení žalovaným vůbec přiznat podle ust. § 150 o. s. ř. Navrhli proto, aby odvolací soud výrok IV napadené rozsudku změnil tak, že žalovaným právo na náhradu nákladů řízení nepřizná. 4. K odvolání se vyjádřil 2. žalovaný, který uvedl, že žalobci v dědickém řízení zpochybnili závěť zůstavitelky ze dne [datum], proto byli rozhodnutím notářky vyzváni k podání žaloby. Žalobce nikdo nenutil, aby závěť pořízenou notářským zápisem zpochybňovali a aby žalobu podávali. Je pravdou, že 2. žalobkyně byla v době zahájení dědického řízení ve věku 20 let a 1. žalobce je stále nezletilý, nicméně je nepochybné, že postupovali v souladu s pokyny své matky a spoluvlastnice poloviny nemovitostí v [příjmení] [jméno] [příjmení], která je rovněž zákonnou zástupkyní nezletilého [jméno] [příjmení], tedy 1. žalobce. Druhý žalovaný, který je v insolvenci, musel vystupovat na straně žalované a bránit se podané žalobě již z toho důvodu, aby nebyl napaden v insolvenčním řízení, že se bezdůvodně vzdal možnosti nabýt majetek a krátí věřitele. Vznikly mu náklady, které by po zaplacení žalobci měly připadnout do majetkové podstaty. Navrhl, aby odvolací soud potvrdil napadený výrok o nákladech řízení a přiznal 2. žalovanému rovněž náklady odvolacího řízení. 5. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 o. s. ř. napadený výrok o nákladech řízení, přihlédl k odvolání žalobců i k vyjádření 2. žalovaného a dospěl k závěru, že prozatím nejsou splněny podmínky pro potvrzení či změnu napadeného výroku. K tomu nemusel nařizovat jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. 6. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu, a to zpravidla rozhodnutím, jímž se řízení u něho končí. Obecně, pokud není v zákoně stanoveno jinak, soud o náhradě nákladů řízení rozhoduje podle úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). V odůvodněných případech může soud použít ust. § 150 o. s. ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 7. Shora citované zákonné ustanovení umožňuje soudu, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníku, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal. Úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ, a zda tu jsou důvody vhodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud přitom přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, přičemž je třeba vzít zřetel nejen na poměry toho, kdo by měl náklady řízení hradit, ale je třeba také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo majetkových poměrů oprávněného účastníka. Soud také přihlíží k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků během řízení a k dalším okolnostem důležitým pro posouzení zda je použití § 150 o. s. ř. namístě. 8. Z obsahu spisu vyplývá, že se soud prvého stupně aplikací ust. § 150 o. s. ř. nezabýval, ačkoliv mu tato povinnost je dána z úřední povinnosti. Za této situace odvolací soud nemohl přikročit k posouzení aplikace § 150 o. s. ř., neboť k tomu nemá dostatek podkladů. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky tak musel zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení, aby rozhodnutí o nákladech řízení mohlo být podrobeno testu shora popsaných parametrů. Je skutečností, že žalobci v tomto řízení neuspěli, avšak soud prvého stupně se dosud aspekty shora popsanými ve vztahu k použití § 150 o. s. ř. nezabýval. V novém rozhodnutí o nákladech řízení pak k těmto aspektům přihlédne, ať už jde o osobní, majetkové, sociální poměry účastníků, rovněž přihlédne k předprocesnímu stádiu řízení, jakož i k okolnostem samotného případu, zejména pak ve vztahu k jednotlivým pořízením pro případ smrti, vývoji dokazování v průběhu sporného řízení o určení dědického práva, postojům účastníků apod. Teprve po zhodnocení všech těchto kritérií může soud prvého stupně učinit závěr o tom, zda je v daném případě možné aplikovat ust. § 150 o. s. ř., a to zcela či částečně a v závislosti na těchto závěrech pak znovu rozhodne o povinnosti hradit náklady řízení. Neopomene rozhodnout rovněž o nákladech odvolacího řízení. 9. Z uvedených důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než napadený výrok podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.