11 CO 43/2022-119 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně změnil předchozí rozhodnutí o výživném pro žalovanou a s účinností od 1. 2. 2021 snížil výživné, které je žalobce povinen platit žalované, z částky 4 000 Kč na částku 2 300 Kč měsíčně (výroky I a II). Ohledně částky 500 Kč měsíčně soud řízení zastavil a ohledně částky 300 Kč měsíčně žalobu zamítl (výroky III a IV). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). 2. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že u žalobce nastala podstatná změna poměrů rozhodných pro posouzení výše jeho vyživovací povinnosti k žalované. Tuto změnu shledal v ukončení živnostenské činnosti a ve věku žalobce, který se stal starobním důchodcem. Nelze proto uzavřít, že by se žalobce vzdal výhodnějšího zaměstnání či příjmu. Žalobci je po provedení exekučních srážek vyplácen starobní důchod v částce 10 041 Kč měsíčně a nevlastní žádný hodnotnější majetek. Výživné v dosavadní částce tak představuje téměř polovinu žalobcova příjmu. Pro rozhodnutí ve věci soud považoval za primární posouzení poměrů žalobce, když potřeby žalované, která se stále připravuje na budoucí povolání, se nepochybně zvýšily. Podrobněji se soud nezabýval poměry matky žalované, která svoji vyživovací povinnost k žalované plní zcela. O nákladech řízení rozhodl podle přibližně stejného úspěchu ve věci (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.). 3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, která uvedla, že žalobce se rozhodl mít dítě ve vyšším věku a musel tedy počítat s tím, že je bude muset zabezpečit, tj. pravděpodobně pracovat i v době, kdy by jinak dosáhl hranice starobního důchodu. Žalobce neuvedl žádný objektivní důvod, který by mu bránil ve výkonu zaměstnání a má jistě řadu možností, jak si přivydělat. Soud měl proto zkoumat, zda se žalobce nevzdává možnosti přivýdělku. Dále žalovaná uvedla, že žalobce neprokázal své náklady, nijak nedoložil své tvrzení, že žije v pronajaté místnosti. Dle názoru žalované žije žalobce u své přítelkyně a žádné náklady na bydlení nemá. Jediný smysluplný náklad, který lze žalobci uznat, je náklad na léky. Náklady žalobce na telefon jsou neúměrně vysoké. Za této situace nebyl prostor pro snížení výživného, když žalobce má částku 10 000 Kč pro své potřeby a pokud by z této částky platit dosavadní výživné 4 000 Kč, zbývá mu částka 6 000 Kč. Žalovaná se proto domáhala změny napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby na snížení výživného. 4. Žalobce považoval napadený rozsudek za správný a navrhl jeho potvrzení. Ve vyjádření k odvolání zopakoval, že bydlí u svého známého v jednom pokoji a kromě zařízení tohoto pokoje a ošacení nic nevlastní. Má přítelkyni, kterou však pouze navštěvuje. Nemá žádné motorové vozidlo ani televizor, vlastní pouze 16 let staré kolo. Náklady na služby mobilního operátora má vysoké, neboť má tarif s neomezenými daty a voláním a na mobilním telefonu sleduje i televizi. 5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k odvolání žalované, k vyjádření žalobce i k obsahu spisu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Podle ust. § 859 občanského zákoníku vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti. 7. Podle ust. § 913 odst. 1 a 2 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Podle ust. § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 8. Každou novou úpravu výživného u zletilých dětí soud posuzuje z hlediska ust. § 163 o. s. ř., podle něhož rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Musí se jednat o podstatnou změnu v okolnostech, které jsou rozhodující pro určení výše a doby trvání výživného, tj. především o podstatnou změnu v odůvodněných potřebách oprávněného a možnostech, schopnostech či majetkových poměrech povinného. Soud pak při rozhodování o nové úpravě výživného vychází z výše citovaných ustanovení občanského zákoníku. 9. Odvolací soud v této věci již rozhodoval usnesením ze dne 1. 9. 2021, č. j. 11 Co 172/2021 – 61, jímž zrušil předchozí zamítavý rozsudek soudu prvního stupně. Soudu prvního stupně vytkl nesprávnou interpretaci ust. § 913 odst. 1 a 2 a § 915 odst. 1 občanského zákoníku a nesprávný závěr, že žalobce neprokázal změnu svých poměrů, která by odůvodňovala snížení výživného. Odvolací soud ve zrušujícím usnesení uvedl mimo jiné, že kvalifikovanou a podstatnou změnou poměrů je ukončení živnostenské činnosti, věk žalobce a skutečnost, že se stal starobním důchodcem. Za této situace pak nelze uzavřít, že se žalobce bez důležitého důvodu vzdal vyššího či jiného příjmu. Pokud soudy v minulosti v opatrovnickém řízení neuvěřily tvrzením žalobce o výši jeho skutečných příjmů, nelze z těchto minulých zjištění a závěrů vycházet v současné době, kdy je z objektivních důvodů (věk žalobce) situace zcela jiná, žalobce se stal starobním důchodcem a své živnostenské podnikání z tohoto důvodu ukončil. Odvolací soud rovněž neměl pochyb o tom, že jsou odůvodněné potřeby žalované vysoké, avšak potřeby oprávněného nejsou jediným zákonným kritériem pro určení výše výživného, přičemž dalšími zákonnými kritérii se soud prvního stupně nezabýval (možnosti a schopnosti žalobce a jeho životní úroveň, na které by se měla žalovaná podílet). 10. Žalobce se v přezkoumávané věci domáhá snížení výživného, které mu bylo uloženo platit žalobkyni rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 3. 1. 2012, č. j. [číslo jednací]. Účinnost této úpravy nastala dnem právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství žalobce a matky žalované (3. 5. 2012). Poté se žalobce opakovaně ještě v době nezletilosti žalované domáhal snížení výživného. Naposledy byl jeho návrh na snížení výživného zamítnut rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 30. 6. 2015, č. j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2015, č. j. 14 C 294/2015 – 456. V té době soud nevyhověl žalobcově návrhu, neboť jeho poměry snížení výživného neodůvodňovaly. Soudy obou stupňů konstatovaly, že žalobce má příjem ze živnostenského podnikání (jako agent pojišťovací společnosti měl příjem z provizí za sjednané pojistky). Matka žalované byla v té době na rodičovské dovolené s příjmem tvořeným pouze rodičovským příspěvkem 7 100 Kč měsíčně, matčin partner měl příjem 22 570 Kč měsíčně. 11. Žalobce v návrhu podaném u soudu prvního stupně dne 14. 12. 2020 tvrdil, že se změnily jeho poměry a není schopen platit výživné v dříve stanovené výši, neboť v současné době pobírá pouze starobní důchod, nemá jiný příjem ani majetek. Doposud mu s placením výživného pomáhala jeho matka, která však zemřela a je nyní odkázán pouze na svůj vlastní příjem. Výživné žádal snížit s účinností od 1. 2. 2021 původně na částku 1 500 Kč měsíčně, posléze v průběhu řízení pak na částku 2 000 Kč měsíčně. 12. V dalším řízení před soudem prvního stupně (po zrušení předchozího rozsudku) pak bylo prokázáno, že žalobce po své zemřelé matce ničeho nedědil (pozůstalostní řízení bylo zastaveno pro nedostatek majetku a nepatrný majetek byl vydán sestře žalobce jako vypravitelce pohřbu). Dále bylo prokázáno, že žalobce není vlastníkem žádné nemovitosti ani žádného motorového vozidla, když poslední automobil byl na jeho jméno registrován do 16. 12. 2020 (zn. Mazda, rok výroby 2009). Žalobce k tomu uvedl, že kupní cenu 40 000 Kč již spotřeboval. Byla rovněž prokázána výše žalobcova starobního důchodu (10 405 Kč po exekuční srážce) a výše platby mobilnímu operátorovi (1 576 Kč). Žalovaná učinila nespornou částku vynakládanou žalobcem na léky (150 Kč měsíčně). Neprokázanými zůstaly náklady žalobce na bydlení, které žalovaná nespornými neučinila (2 000 Kč měsíčně). 13. V řízení před odvolacím soudem byly provedeny další důkazy podle ust. § 213a odst. 1 o. s. ř., neboť bez zjištění poměrů matky žalované a poměrů žalované nelze učinit závěr o tom, zda jsou splněna kritéria daná ust. § 913 odst. 1 a 2 a § 915 odst. 1 občanského zákoníku. 14. Z daňových přiznání matky žalované a jejího partnera, jakož i z výpisů bankovních účtů matky žalované odvolací soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem matky žalované činí 41 587 Kč, průměrný čistý měsíční příjem jejího partnera činí 46 517 Kč. Matka žalované vlastní byt, který pronajímá, přičemž nájemné pok