13 CO 167/2022-123 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozhodnutím soud prvního stupně zvýšil výživné, které byl žalovaný povinen platit na žalobce na základě rozsudku téhož soudu ze dne 27. 4. 2018, č. j. [číslo jednací] ([spisová značka]), v částce 5 000 Kč s účinností od 1. 10. 2021 na 10 000 Kč měsíčně. 2. Žalobce svou žalobou požadoval zvýšení výživného na 14 000 Kč s účinností od 1. 10. 2021. Soud prvního stupně porovnal schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného, jakož i odůvodněné potřeby žalobce, z nichž vycházel při stanovení výživného opatrovnický soud v předchozím rozhodnutí o výživném, s poměry účastníků v současnosti. Žalobci bylo v době předchozí úpravy výživného necelých 18 let, studoval [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], kde školné činilo 18 200 Kč ročně, další výdaje na pomůcky a za akce školy činily zhruba 6 500 Kč ročně, za dopravu z bydliště do školy platil žalobce zhruba 1 600 Kč měsíčně. Žalovaný byl zaměstnán ve [příjmení] [anonymizováno] [země] s čistým příjem zhruba 2 000 EUR měsíčně, žil sám v bytě svých rodičů, kterým hradil nájemné 5 000 Kč měsíčně, nevlastnil žádné nemovitosti. Matka žalobce žila s žalobcem a jeho dvěma nezletilými bratry v domě rodičů, byla zaměstnaná v jejich rodinné firmě, její příjem z pracovního poměru činil 7 400 Kč čistého měsíčně. Na podkladě uvedených skutkových zjištění schválil předchozím rozhodnutím opatrovnický soud dohodu rodičů o zvýšení výživného, na základě níž se žalovaný zavázal přispívat na žalobce výživným 5 000 Kč měsíčně a na jeho dva mladší bratry 6 000 Kč a 3 500 Kč měsíčně. Napadeným rozhodnutím zvýšil soud prvního stupně výživné žalovaného na žalobce po zjištění, že žalobce v mezidobí nastoupil v [obec] na [anonymizováno] - [ulice] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba], kdy se jedná o navazující studium na střední školu, kterou předtím studoval v [obec]. Školné na této vyšší odborné škole činí 21 000 Kč ročně. V [obec] bydlí žalobce v nájemním bytě, který užívá sám, za pronájem bytu hradí matka žalobce nájemné ve výši 14 500 Kč měsíčně. Matka dále poskytuje žalobci kapesné a stravné v rozmezí 3 000 Kč až 6 000 Kč měsíčně. Soud prvního stupně zmínil i další méně podstatné výdaje, které matka žalobci hradí (pojištění, telefon, internet, kurzy sebeobrany apod.). Rovněž na straně žalovaného zjistil soud prvního stupně v mezidobí od posledního rozhodování soudu o výživném podstatnou změnu poměrů. Žalovaný nabyl dědictví z pozůstalosti po svém otci, který zemřel [datum], v čisté hodnotě přesahující 12 000 000 Kč. Prodejem nemovitostí z pozůstalosti získal 2 800 000 Kč. Pracovní poměr žalovaného ve [příjmení] [anonymizováno] [země] skončil výpovědí zaměstnavatele k 31. 10. 2020. Žalovaný následně do dalšího pracovního poměru již nenastoupil, přestože žádné zdravotní omezení netvrdil. Uvedl, že žije z úspor ve výši nejméně 700 000 Kč, které má z předchozího období, kdy pracoval. Žalovaný nad rámec výživného žalobci ničím nepřispívá. V době, kdy žalovaný pracoval ve [příjmení] [anonymizováno] [země], pobíral tzv. Kindergeld ve výši 219 EUR měsíčně. Tato částka představovala pro žalobce významné přilepšení k výživnému. K poměrům matky žalovaného bylo prokázáno, že žije stále se syny v domě svých rodičů, je stále zaměstnaná v jejich rodinné firmě, její průměrný čistý měsíčním příjmem činí 18 561 Kč. Firma rodičů poskytuje matce žalobce k dispozici služební vozidlo. Soud prvního stupně po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro zvýšení výživného jsou dány, i když nikoliv v takové míře, jak žalobce navrhoval. Přihlédl ke školnému, které musí žalobce hradit za studium na vyšší odborné škole, stejně jako k nájemnému za pronájem jeho bytu v [obec], a konstatoval, že se jedná o výdaje, které všechny nelze přenášet na žalovaného, nýbrž je i na žalobci, aby si prostředky na tyto výdaje alespoň částečně obstarával sám, např. brigádní činností. Především však vzal zřetel ke zjištění, že za dobu v podstatě čtyř let od poslední úpravy výživného vzrostly odůvodněné potřeby žalobce přirozenou cestou. Co se týče žalovaného, soud prvního stupně konstatoval, že žalovanému sice nic nebrání v tom, aby si po ukončení zaměstnání nehledal nové zaměstnání a žil ze svých úspor, nicméně takový přístup ho vyživovací povinnost k žalobci nezbavuje. Ve schopnostech a možnostech žalovaného je dosahovat minimálně toho příjmu, jaký měl u posledního zaměstnavatele ve [příjmení] [anonymizováno] [země] včetně přídavků na děti, tzv. Kindergeldu, neboť nemá žádné zdravotní problémy ani jiná pracovní omezení. Žalovaný nabyl z pozůstalosti hodnotný majetek po otci a žalobce má právo se na zvýšené životní úrovni žalovaného, podílet. Na podkladě uvedených zjištění posoudil soud prvního stupně jako přiměřené a odpovídající výživné v částce 10 000 Kč, které uložil žalovanému na žalobce s účinností od 1. 10. 2021 hradit. Současně stanovil dluh vzniklý zvýšením výživného. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný, s výjimkou výroku III o částečném zamítnutí žaloby, v plném rozsahu v zákonné lhůtě odvoláním. Výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně podle něho neodpovídá jeho aktuálním příjmům. Má vyživovací povinnost ještě k dalším dvěma synům. Zopakoval, že obdržel výpověď z pracovního poměru a že se tak stalo v době, kdy byl v pracovní neschopnosti. V současné době je v evidenci uchazečů o zaměstnání, je hlášen na úřadu práce, podporu v nezaměstnanosti ani žádné sociální dávky nepobírá. Má příjem pouze z pronájmu nemovitostí zděděných po otci, jež ani nepokryje jeho měsíční výdaje, oproti jeho příjmu v době předchozího rozhodnutí soudu o výživném se jedná o minimální příjem. Výživné na žalobce i jeho bratry hradí z úspor. Pokud jde o dědictví, přijal ho po dohodě se svou matkou, finanční hotovost přijatá v rámci dědictví je uložena na bankovním účtu jeho matky. Poukazoval na to, že matka žalobce je zaměstnána v rodinné firmě, kde její příjem zdaleka neodpovídá praxi, kterou má, ani náplni její práce. Matka žalobce by podle žalovaného měla vyvinout vyšší úsilí, aby získala lépe placené zaměstnání, než má ve firmě rodičů. I tak se ovšem příjem matky oproti situaci v době předchozího rozhodování o výživném zvýšil. Co se týče žalobce, namítal, že se věnuje stejným aktivitám, kterým se věnoval již v době předchozího rozhodování o výživném. Životní úroveň žalobce je vyšší než jeho. Nesouhlasil s tím, že žalobce nemá žádnou brigádu, přestože je zdráv. Dále poukazoval na to, že žalobce studuje soukromou školu, přestože na státních školách se neplatí školné. Také náklady žalobce na bydlení v [obec] označil za neadekvátně vysoké oproti např. koleji, kde by mohl bydlet. Navrhoval změnu napadeného rozhodnutí tak, aby mu bylo výživné na žalobce stanoveno maximálně ve výši 7 000 Kč s účinností od 1. 4. 2022. 4. Vyjádření k odvolání nebylo podáno. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 6. Podle ust. § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 7. Podle ust. § 915 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů; toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 8. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v dostatečném rozsahu a rovněž s jeho právním posouzením odvolací soud souhlasí. Správně dovodil, že od doby posledního rozhodnutí nastala podstatná změna poměrů, která odůvodňuje zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobci, neboť naposledy stanovená výše výživného je již nedostačující, neschopna pokrýt veškeré odůvodněné potřeby žalobce vzniklé zejména s přibývajícím věkem a nástupem na vyšší odbornou školu. Žalovaný se zcela nevěrohodně pokoušel tvrdit, že mu jeho situace neumožňuje hradit zvýšené výživné, přestože obdržel z pozůstalosti po svém zesnulém otci dědictví v hodnotě zhruba 12 000 000 Kč a bylo prokázáno, že prodejem části nemovitostí z pozůstalosti získal likvidní finanční prostředky ve výši okolo 2 800 000 Kč, přičemž má dále finanční úspory v hodnotě okolo 700 000 Kč. Soud prvního stupně přiléhavě argumentoval zjištěním, že žalovaný nemá žádné opodstatněné důvody, pro které nepracuje. Žádný jeho zdravotní handicap nebyl v dané souvislosti ani tvrzen. Proto je namístě vycházet z jeho potencionálního příjmu odpovídajícího tomu, který dosahoval u posledního zaměstnavatele ve [příjmení] [anonymizováno] [země], tj. z příjmu okolo 2 000 EUR měsíčně spolu s přídavky na děti, tzv. Kindergeldem. Soudem prvního stupně stanovené zvýšené výživné v částce 10 000 Kč pokládá odvolací soud za plně odpovídající zákonným kritériím shora citovaného ust. § 913 odst. 1 o. z. Vý