13 CO 257/2022-60 — Krajský soud v Plzni

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 658 Kč s příslušenstvím (výrok I, II) a na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku 10 093 Kč (výrok III). Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III v zákonné lhůtě odvoláním. Nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně aplikoval při stanovení náhrady nákladů právního zastoupení, kterou jí přiznal, úst. § 14b vyl. Č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále a. t.). Namítala, že předmětem řízení je regresní nárok dle úst. § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, který nelze zahrnout pod aplikaci úst. § 14b a. t. Postižní a regresní nároky nelze automatizovat formulářovými žalobami, nejednalo se o žalobu podanou podle ustáleného vzoru. Poukazovala na komplikovanost uplatněného regresního nároku z hlediska zákonných ustanovení, která aplikovala, jakož i z hledisek, jež musela při uplatnění nároku posuzovat. Dále argumentovala náročností přípravy všech potřebných podkladů před zahájením řízení. Odkázala na řadu rozhodnutí jiných soudů, které jí při uplatnění regresních nároků přiznaly náhradu nákladů právního zastoupení v nezkrácené výši dle úst. § 7 a. t. Navrhovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III změnil a náhradu nákladů řízení jí přiznal v plné výši, tj. nikoliv zkrácenou podle úst. § 14b a. t. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním žalobkyně včetně předcházejícího řízení (úst. § 212, § 212a o. s. ř.) a aniž za podmínek úst. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Odvolací soud souhlasí s námitkou žalobkyně, že povaha nároku, který je předmětem řízení, nenaplňuje kritéria předpokládaná v úst. § 14b a. t., aby mohla být snížena sazba za první úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně za zastoupení advokátem. Aplikace úst. § 14b a. t. je odůvodněna nižší náročností práce advokáta v případě, kdy uplatňuje nárok na peněžité plnění žalobou na ustáleném vzoru, který podává k soudu opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech v méně závažných sporech, jejichž předmětem plnění je peněžitá částka nepřevyšující 50 000 Kč. V daném případě je předmětem řízení regresní nárok žalobkyně na náhradu částky, kterou plnila poškozenému z titulu odpovědnosti za dopravní nehodu, kterou zavinil 1. žalovaný jako řidič, který řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění. Žalovaný [číslo] pak byl pojistníkem motorového vozidla. Povahou uplatněného nároku je vyloučeno, aby sepsání návrhu na zahájení řízení bylo možno posoudit jako pouhý opakující se úkon právní služby korespondující s úkony ve skutkově i právně obdobných věcech. Posouzení otázky výše škody i dalších z rozhodných aspektů, klade nároky na individuální právní zhodnocení případu před zahájením řízení, jež nelze srovnávat s pouhou mechanickou činností na bázi minimální odborné erudice. Náročnost úkonů právní služby v daném případě neodpovídá kritériím úst. § 14b a. t., na čemž ničeho nemění ani skutečnost, že předmětem sporu je peněžité plnění nepřesahující hranici 50 000 Kč, neboť náročnost úkonu právní služby nelze poměřovat s výší částky, která se vymáhá. Protože odvolací soud z vyložených důvodů neshledal v daném případě zákonné podmínky pro aplikaci úst. § 14b a. t. při rozhodování o náhradě nákladů řízení, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III dotčeném odvoláním žalobkyně za podmínek úst. § 220 o. s. ř. změnil a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 16 844,60 Kč, představující odměnu za 6 úkonů právní služby po 1 860 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, písemné podání ve věci samé, účast na dvou jednáních a doplnění žaloby), dále náhradu za 7 režijních paušálů (neboť před žalobní výzvy byly dvě na dva žalované v prakticky totožném znění) po 300 Kč dle úst. § 13 odst. 4 a. t., to vše s DPH 21 %, a za zaplacený soudní poplatek 800 Kč. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, žalobkyně byla v odvolacím řízení procesně úspěšná, její odvolání však nelze přičítat k tíži žalovaných, kteří svým chováním příčinu k podání odvolání žalobkyní nezavdali. K podání odvolání žalobkyní došlo pouze v důsledku soudem prvního stupně nesprávné aplikace úst. § 14b a. t., a proto odvolací soud postupoval podle úst. § 150 o. s. ř. a rozhodl, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků nepřísluší.