18 CO 135/2022-327 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 350 000 Kč s příslušenstvím (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 190 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II). Žalobci dále uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chebu náhradu nákladů řízení zálohovaných státem ve výši 4 774 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (III). Vzal za prokázané, že žalobce se dne 24. 6. 2014 podrobil v zařízení provozovaném žalovanou, a to hotelu v [anonymizována tři slova] v [obec], reflexní masáži plosky nohou. Masáž byla prováděna tzv. na sucho, tj. bez použití oleje, emulze nebo jiného obdobného prostředku. Při slézání z masážního lehátka žalobce upadl a přivodil si zranění páteře, konkrétně zlomeninu bederního obratle. Po zhodnocení výpovědi slyšených svědků k tomu, jak žalobce slézal z masážního lehátka, kdy z výpovědi svědka [příjmení] je zřejmé, že žalobce nereagoval na nabídku pomoci ze strany tohoto svědka, vyplynulo, že žalobce vstával z lehátka sám a bez pomoci, a upadl. Vybavení místnosti odpovídalo požadavkům na hygienu a bezpečnost, kdy nohy lehátka byly opatřeny protiskluzovými nástavci. Soud vzal za prokázané, že zaměstnanci žalované si při masáži žalobce počínali tak, aby předešli vzniku jakékoliv újmy, jak předpokládá ustanovení § 2900 o. z., a proto byla žaloba zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud prvého stupně při stanovení odměny za právní pomoc vycházel z tarifní hodnoty sporu 350 000 Kč a z odměny za 1 úkon právní služby ve výši 9 700 Kč. Výrok o nákladech státu byl odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, namítaje, že nalézací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy z hlediska skutkových závěrů a přiklonil se k věrohodnosti verze svědka [příjmení] s odůvodněním, že osobu svědkyně [příjmení] a její svědectví měl za méně věrohodné, když se jedná o osobu blízkou k osobě žalobce, a tedy o osobu se zájmem na výsledku věci. Nalézací soud neuvěřil skutkové verzi žalobce, že k jeho pádu a mechanismu vzniku zranění došlo v důsledku toho, že měl nohy„ mastné“ od masážního přípravku v kombinaci s tím, že masážní lehátko nebylo zajištěno proti pohybu. Nalézací soud naopak uvěřil svědectví svědka [příjmení], že masáž žalobce byla prováděna„ na sucho“ bez použití masážního přípravku, a že příčinou pádu žalobce byla skutečnost, že žalobce neuposlechl pokynu svědka [příjmení]. Svědkyně [příjmení] nemůže být nevěrohodnou osobou z hlediska podání svědectví jen proto, že se jedná o osobu blízkou k žalobci. Svědek [příjmení] byl při své svědecké výpovědi dne 24. 2. 2022 domluven na podpisu nové pracovní smlouvy a mohl tedy mít zájem na výsledku věci. Žalobce nesouhlasí se závěry nalézacího soudu, že žalovaná v rámci svého provozu splnila beze zbytku prevenční povinnost předcházení škodám a naopak, že prevenční povinnost porušil žalobce a způsobil si tak sám škodný následek. Závěr nalézacího soudu považuje žalobce za nelogický a nesrozumitelný. Dle jeho názoru svědek [příjmení] jako masér nezachoval v daném případě potřebný stupeň bedlivosti a pozornosti, který lze po profesně způsobilé osobě požadovat v rámci prevenční povinnosti. Svědek [příjmení] musel s ohledem na výkon své profesní praxe vědět, jaký následek může nastat, resp. zjevně nastane, pokud žalobce po skončení masáže plosky nohou za použití masážního oleje, za stavu, kdy masážní lehátko není zajištěno proti pohybu na podlaze protiskluzovou podložkou, stoupne na podlahu, má po masáži„ mastné“ nohy a tedy, že dojde k podklouznutí a pádu. Svědek [příjmení] svým jednáním, respektive opomenutím, naprosto ignoroval nebezpečí pro zdraví žalobce a bezdůvodně se spoléhal na náhodu v tom smyslu, že k žádnému škodnému následku nedojde. Vzhledem k tomu žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. 3. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že s názorem žalobce vyjádřeným v jeho odvolání kategoricky nesouhlasí, neboť nalézací soud zjistil řádně skutkový stav a správně dle názoru žalované jej i vyhodnotil. Z podnětu zrušovacího rozhodnutí odvolacího soudu byla nejprve vyslechnuta manželka žalobce, která pochopitelně vypovídala ve prospěch žalobce a shodně s ním tvrdila, že masáž prováděl pouze jeden masér a nepochybně použil emulzi, když uvedla, že bez emulze není možné masáž plosky nohou vůbec provádět. K mechanismu zranění svědkyně uvedla, že mezi lehátky byla mezera a masér pravou rukou masíroval jí a levou žalobce. Kolik cm mezera měla, už neví, ale byla veliká tak, aby dokázali vylézt a masér je zároveň dokázal masírovat. Jak svědkyně, tak žalobce dokázali do mezery vstoupit. Už toto tvrzení je naprosto nesmyslné, neboť i na základě výpovědi svědkyně [příjmení], svědka [příjmení] i svědka [příjmení] je bez jakýchkoliv pohybností zřejmé, že takto masáž být prováděna nemohla, neboť je to v podstatě technicky nemožné. Žádný masér by nedokázal obsluhovat zároveň dva klienty v případě, že by mezi lehátky byla mezera takové velikosti, aby do ní dokázal žalobce, který je poměrně obézní, vlézt. Masér by musel mít obrovské rozpětí rukou a byl by za chvíli naprosto fyzicky vyčerpaný. Jedním z nejdůležitějších tvrzení je nepochybně skutečnost, zda žalobce měl při svém pádu mastné nohy či nikoliv, tedy zda mohlo dojít k porušení povinnosti zaměstnance žalované tím, že žalobci její zaměstnanec nevysušil po skončení masáže nohy. V celém řízení nebylo žádným důkazem prokázáno, že masáž žalobce probíhala tzv. na mokro. Všichni svědci vypověděli, že masáž plosky nohou probíhá na sucho, neboť na mokro se tato masáž nedělá. Klíčový svědek [příjmení] jednoznačně vyvrátil, že by žalobce měl mastné nohy. Po skončení masáže se zeptal žalobce, zda chce pomoci a on řekl, že to zvládne sám a svědek si tedy následně šel umýt ruce a přímo pád žalobce neviděl. Současně naprosto jednoznačně popřel, že by masíroval žalobce a jeho manželku najednou, neboť je to v podstatě nemožné. Pokud žalobce nevyužil nabízenou pomoc svědka [příjmení], přijal odpovědnost za následky slézání z lehátka na sebe a nese za své zranění plnou odpovědnost sám. Každá místnost, kde se provádí masáž, musí být schválena hygienou, není tedy možné porušování předpisů ohledně vybavení místnosti. Žalobce neuvádí žádné další důkazy, které by v případě zrušení rozhodnutí a vrácení věci zpět nalézacímu soudu, měl nalézací soud vlastně provádět. Žalobce neunesl důkazní břemeno a žalovaná navrhla, aby odvolací soud odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl a uložil žalobci uhradit žalované náklady odvolacího řízení. 4. K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k námitkám obsažených v odvolání žalobce i k písemnému vyjádření žalované k tomuto odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 5. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb. (občanského zákoníku) vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. 6. Především je třeba uvést, že posuzovaná věc byla již předmětem přezkoumání odvolacího soudu, který usnesením ze dne 26. 9. 2018, č. j. 18 Co 181/2018 – 189 rozsudek soudu prvého stupně ve znění opravného usnesení ze dne 18. 4. 2018 zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Prvoinstanční soud se řídil pokyny obsaženými v usnesení odvolacího a důkazní řízení doplnil naznačeným směrem. Ze zjištěného skutkového stavu pak dovodil právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. 7. Obecnou povinnost předcházet újmě zachovává ten, kdo si počíná tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na taxativně vyjmenovaných právech a právem chráněných zájmech jiného, tj. na jeho svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví; zahrnuje přitom prevenci újmy majetkové (škody) i újmy nemajetkové (imateriální). Slovem nedůvodné zákon vyjadřuje, že i výkon oprávnění jedné osoby může vyvolat újmu u osoby druhé, že však tyto případy nepředstavují porušení obecné prevenční povinnosti, a nemohou tudíž vést ke vzniku povinnosti takto jednajícího nahradit vzniklou újmou. Obecnou povinnost předcházet újmě má za podmínek uvedených v § 2900 o. z. každý subjekt občanskoprávních vztahů, který je nadán právní osobností (§ 15 odst. 1), tj. každá fyzická osoba i právnická osoba (§ 18) včetně státu, pokud vystupuje v soukromoprávním vztahu (§ 21). 8. V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se společně se svojí manželkou podrobil dne 24. 6. 2014 reflexní masáži plosky nohou, kterou mu v zařízení žalované poskytoval masér [jméno] [příjmení]. Tomuto se v průběhu masáže udělalo nevolno, proto m