18 CO 14/2022-122 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobce, jímž požadoval po žalovaných č. 1 a č. 2 společně a nerozdílně zaplacení částky 18 490 Kč s příslušenstvím (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným č. 1 a č. 2 na nákladech řízení částku 7 927,92 Kč, splatnou do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva [číslo] dne 11. 10. 2017 o převodu pozemků za kupní cenu ve výši 4 280 Kč Kupní smlouva mezi účastníky byla uzavřena platně i v souvislosti se sjednanou kupní cenou, kdy z uvedeného důvodu k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaných na úkor žalobce nedošlo. Na kupní ceně pozemků se účastníci kupní smlouvy před jejím uzavřením dohodli, a proto je daná kupní smlouva pro tyto účastníky závazná, kdy na její platnost nemá vliv případná zjištěná nesprávnost obvyklé ceny věci. Návrh byl proto jako nedůvodný zamítnut. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, namítaje, že zásadní pochybení v napadeném rozhodnutí je to, že v případě smluv uzavřených mezi SPÚ a uživateli pozemků v zahrádkové osadě v režimu nárokového převodu podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012, resp. podle § 10b, nešlo o projev svobodné vůle smluvních stran, nýbrž jejím prostřednictvím byla realizována zákonem stanovená povinnost převést na uživatele pozemků v zahrádkové osadě pozemky za cenu obvyklou ve smyslu § 2 zákona č. 151/1997 Sb. Dle názoru žalobce za situace, kdy z revizního posudku bylo zjištěno, že předmětnou smlouvou došlo k převodu pozemků v hodnotě vyšší než zákonné (za„ ujednanou“ lze považovat cenu stanovenou na základě revizního posudku), učinil tak SPÚ mimo rámec zákona, a proto i bez právního důvodu, čímž se kupující na úkor SPÚ, resp. státu, bezdůvodně obohatil a SPÚ má legitimní právo se vydání bezdůvodného obohacení domáhat. Protože soud prvního stupně rozhodl v rozporu s právním názorem Nejvyššího soudu ČR k otázce vydání bezdůvodného obohacení za situace, kdy došlo smlouvou k převodu pozemku v hodnotě vyšší než zákonné, žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobnímu návrhu v celém rozsahu vyhověl a žalobci přiznal i náklady řízení před soudy obou stupňů. 3. Žalovaní v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedli, že jestliže žalobce zvolil způsob stanovení ceny znaleckým posudkem, je to způsob přípustný, ale jakmile uzavřel smlouvu na konkrétní cenu a je jedno, zda podle znaleckého posudku či jinak stanovenou, smlouva platí a nelze ji jednostranně měnit ani s odkazem na to, že si po letech nechal zpracovat další posudek a následně ještě další revizní posudek znaleckého ústavu. Na skutečnost, že smlouva byla uzavřena a je platná, žádné další znalecké posudky nemohou mít vliv. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil a žalovaným přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k obsahu odvolání žalobce i k vyjádření žalovaných k tomuto odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není možno považovat za důvodné. 5. V posuzované věci žalobce převedl na žalované předmětné nemovitosti kupní smlouvou ze dne 11. 10. 2017 [číslo] uzavřenou podle § 10b zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce se domáhá zaplacení částky 18 490 Kč s příslušenstvím představující rozdíl mezi kupní cenou, za kterou byly pozemky žalovaným prodány a jež byla stanovena na základě znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] ve výši 4 280 Kč, a mezi kupní cenou, která byla stanovena na základě později zpracovaného znaleckého posudku [anonymizováno 6 slov] [obec] [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [obec], kdy jejich cena byla stanovena ve výši 22 770 Kč. 6. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. pokud tento zákon nestanoví jinak, převádějí se pozemky, s nimiž je Státní pozemkový úřad příslušený hospodařit, úplatně, a to za cenu obvyklou. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku, majetek a služba se oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhů, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího, ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim. Obvyklá cena vyjadřuje hodnotu věci a určí se porovnáním. 7. V projednávané věci byla kupní cena stanovena na základě znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení], přičemž objednávku tohoto posudku učinil žalobce, který rovněž koncipoval kupní smlouvu ze dne 11. 10. 2017. Obvyklá cena předmětných pozemků, jež byla stanovena tímto znaleckým posudkem, byla následně mezi účastníky sjednána v kupní smlouvě jako cena kupní. Okamžikem podpisu se smlouva stala závaznou pro obě smluvní strany. 8. Samotný zákon o oceňování majetku (zákon č. 151/1997 Sb.) nestanoví konkrétní postup, jakým je žalobce v tomto případě povinen postupovat, a pokud byla cena obvyklá určována znaleckým posudkem, nedošlo při procesu uzavírání kupní smlouvy ze strany státu k porušení právních předpisů takovým způsobem, aby toto způsobovalo neplatnost, ať již celé smlouvy či její části týkající se stanovení kupní ceny. Pokud žalobce později s takto určenou obvyklou cenou předmětných pozemků nesouhlasil, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalovaných, neboť bylo na žalobci, aby cenu řádně zjistil. V této souvislosti je třeba poukázat na zásadu pacta sunt servanda, tedy, že smlouvy se mají dodržovat. Ke znakům právního státu a mezi jeho základní principy pak neoddělitelně patří zásada právní jistoty. Žalovaní jako běžní občané uzavřeli kupní smlouvu se státem a měla by být dána právní jistota občanům, spočívající v tom, že stát postupuje v souladu se zákony. Nelze navíc ani jednoznačně dovodit, že by žalovaní při uzavírání kupní smlouvy akceptovali kupní cenu pětkrát vyšší a že by vůbec kupní smlouva za těchto podmínek byla uzavřena. 9. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení. 10. Úspěšným žalovaným byly přiznány i náklady odvolacího řízení za jeden úkon právní pomoci po 2 976 Kč (vyjádření k odvolání), za jeden režijní paušál 300 Kč a 21 % DPH ze součtu uvedených částek, celkem 3 963,96 Kč (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.).