18 CO 224/2022-103 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 19 344 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19 344 Kč od 11. 3. 2019 do zaplacení (výrok I). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 5 063 Kč, a to do 3 od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II). V odůvodnění uvedl, že účastnice řízení uzavřely dne 4. 10. 2018 smlouvu, podle které měla žalovaná téhož dne zaplatit ujednanou cenu 25 060 Kč (včetně cestovního pojištění ve výši 880 Kč), a to za zájezd do [anonymizováno], kterého se měla zúčastnit se svým synem ve dnech 3. 11. 2018 až 10. 11. 2018. Z deklarovaného důvodu onemocnění syna žalovaná prostřednictvím e-mailu ze dne 22. 10. 2018 požádala o odstoupení od smlouvy a poté byla vyzvána k úhradě odstupného ve výši 80 % z ceny zájezdu v souladu s bodem 6.1 Všeobecných smluvních podmínek (dále jen,,VSP“). Vzhledem k tomu, že cena zájezdu měla být zaplacena dne 4. 10. 2018, vznesla žalovaná námitku promlčení. Promlčecí lhůta marně uplynula dne 5. 10. 2021. Podala-li žalobkyně žalobu až dne 18. 10. 2021, učinila tak po uplynutí promlčecí lhůty. Prvoinstanční soud dále dospěl k závěru, že žalobkyní dovolávané VSP se nestaly součástí předmětné smlouvy o zájezdu. Zmenšení písma na smlouvě je zcela záměrné, a to právě s cílem maximálním možným způsobem ztížit čitelnost této části smlouvy, respektive a priori odradit spotřebitele od možné snahy tuto část smlouvy vůbec číst. Dle názoru soudu prvního stupně smlouva o zájezdu neobsahuje – platné – ujednání o odstupném, a proto – i kdyby nárok žalobkyně nebyl promlčen – by nebylo možné žalobě vyhovět. Nelze však ztrácet ze zřetele, že plně svéprávná osoba průměrného rozumu má (měla by mít) potřebné povědomí o tom, že odstoupení od smlouvy o zájezdu, ke kterému přikročí v relativně krátkém předstihu před zahájením takového zájezdu, bývá zpravidla spojeno s povinností uhradit určitý„ storno poplatek“. Svým postojem tudíž žalovaná v určitém rozsahu„ spoluzavinila“, že došlo k podání předmětné žaloby a soud proto tuto skutečnost zohlednil tím, že přikročil k mimořádné aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení, kdy nepřiznal procesně úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž pouze jednu polovinu. 2. Proti tomuto rozsudku podaly odvolání žalobkyně i žalovaná. Žalobkyně namítla, že se neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, a to zejména o promlčení nároku na odstupné. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaná od smlouvy odstoupila dne 22. 10. 2018. Pouze odstoupení zakládá v souladu s ustanovením § 2533 občanského zákoníku ex lege nárok na odstupné. Běh promlčecí lhůty z logiky věci tak nemůže začít dříve, než vznikl samotný nárok na odstupné. V řízení bylo prokázáno, že dne 1. 3. 2019 byla žalobkyní odeslána předžalobní výzva, v níž byla žalovaná vyzvána, aby uhradila odstupné ze smlouvy nejpozději do dne 10. 3. 2019. Ve smyslu ustanovení § 1958 o. z. tak v případě, že soud neměl za prokázanou splatnost dříve, nastala splatnost dne 10. 3. 2019. Nárok na úhradu odstupného proto není promlčen. Pokud jde o ujednání o výši odstupného, soud prvního stupně dospěl k závěru, že zápatí uvedené ve smlouvě je uvedeno nedůvodně malým písmem. V důsledku toho se dle názoru soudu součástí smlouvy nestaly VSP, od kterých žalobkyně odvíjí svůj nárok na úhradu žalované částky. Nečitelnost v důsledku malého písma nebyla nikdy jakkoli žalobkyni soudy vytýkána. Nelze ponechat stranou ani opakovaný přezkum dokumentace žalobkyně v rámci ochrany spotřebitele ze strany orgánů České obchodní inspekce a živnostenského úřadu, kdy tyto úřady rovněž v tomto smyslu pochybení neshledaly. Nečitelnost přitom nebyla jakkoli vytýkána ani samotnými spotřebiteli. Konečně ani sama žalovaná nevznesla při uzavírání smlouvy jakoukoli výhradu stran nečitelnosti a smlouvu dobrovolně podepsala. Rovněž ve vyjádření k žalobě nečitelnost netvrdila a konečně netvrdila ani to, že z tohoto důvodu by VSP neměly být součástí smlouvy. Žalobkyně zdůraznila obsah komunikace založené stranou žalovanou probíhající ve dnech 22. 10. 2018 – 30. 10. 2018, kdy žalovaná nesporovala uzavření smlouvy, naopak od ní explicitně odstoupila a nevznesla proti výši odstupného a povinnosti jej uhradit jedinou námitku. Aktuální argumentace žalované se tak jeví jako velmi nevěrohodná. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 19 344 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 19 344 Kč od 11. 3. 2019 do zaplacení a uloží žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení, případně aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu k novému projednání. 3. Odvolání žalované směřovalo pouze do výroku II o nákladech řízení. Žalovaná nesouhlasí s aplikací ustanovení § 150 o. s. ř. a je přesvědčena, že by jí měly být přiznány náklady řízení podle úspěchu ve věci, tedy v plné výši, což by mělo mít na žalobkyni též výchovný účinek. V předmětném vztahu žalovaná vystupovala jako spotřebitel, naopak žalobkyně vystupovala jako podnikatel v cestovním ruchu. Použití miniaturního písma ve smlouvě je výhodou, že nic netušící spotřebitel miniaturní písmo číst nebude, všeobecné podmínky nikde hledat nebude a smlouvu bez obav podepíše. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí o nákladech změnil tak, že jí přizná náhradu nákladů v plné výši. 4. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalované uvedla, že dle jejího názoru bylo namístě aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. Soud prvního stupně správně konstatoval, že to bylo žalovaná, která zapříčinila vznik sporu, kdy krátce před odjezdem na zájezd odstoupila od smlouvy o zájezdu a na odstupné ze smlouvy o zájezdu neuhradila žalobkyni ničeho. Byla to právě žalovaná, která se v odporu proti platebnímu příkazu doznala, že smlouvu o zájezdu nečetla pozorně. Za své chování by žalovaná měla nést následky. Žalovaná při uzavírání smlouvy o zájezdu nečitelnost netvrdila, smlouvu podepsala a ve svém vyjádření k žalobě netvrdila ani to, že pro nečitelnost by všeobecné smluvní podmínky neměly být součástí smlouvy. Obrana žalované je toliko účelová. Žalobkyně navrhla, aby výrok o nákladech řízení byl potvrzen. 5. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že podepsala dne 4. 10. 2018 v [anonymizováno] [obec] – [příjmení] [příjmení] dokument Smlouvu o zájezdu. S prodejcem však měli domluveno, že se jedná pouze o předběžný dokument, rezervaci zájezdu, a teprve až zaplatí sjednanou cenu zájezdu 25 060 Kč, tak smlouva bude schválena [anonymizována tři slova] a začne platit. Splatnost ceny zájezdu byla stanovena na 4. 10. 2018. Žalovaná předpokládala, že když cenu zájezdu nezaplatí, tak smlouva platit nezačne a na zájezd neodjede. Vzhledem k následné nemoci svého syna se rozhodla, že na zájezd nepojedou. Při podpisu rezervace věřila tomu, na čem se s prodejcem ústně dohodli, nečetla text pozorně, nečetla text psaný miniaturním písmem a rozhodně jí nebyly předloženy ani žádné všeobecné podmínky. Zcela jistě ji prodejce neupozornil na to, že když zájezd nezaplatí, bude muset platit nějaké storno poplatky nebo odstupné. Po pečlivém přečtení smlouvy o zájezdu žalovaná připouští, že obsahuje její závazek zaplatit cenu zájezdu ve výši 25 060 Kč se splatností 4. 10. 2018. Tento nárok je však promlčen a žalovaná vznesla námitku promlčení. Je i nadále přesvědčena, že smlouvu se žalobcem platně neuzavřela a svůj nezájem neodjet na zájezd dala jasně najevo tím, že nezaplatila smluvenou cenu zájezdu v den podpisu smlouvy, který byl zároveň i dnem splatnosti. Co se týče nároku na odstupné, ten ani nebyl jednoznačně sjednán ve smlouvě a nikdy nebyl žalobkyní ani nijak zdůvodněn. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku a změnu výroku o nákladech řízení tak, že jí bude přiznána náhrada nákladů v plné výši. 6. K odvolání obou stran sporu odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. Přihlédl k námitkám obsaženým v odvolání žalobkyně i žalované a rovněž i k písemnému vyjádření obou stran k odvolání protistrany. Ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval některé pro rozhodnutí stěžejní listinné důkazy a po jejich zhodnocení s přihlédnutím ke všemu, co v řízení před soudy obou stupňů vyšlo najevo, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné a odvolání žalované důvodné není. 7. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že účastnice uzavřely dne 4. 10. 2018 smlouvu o zájezdu pro 2 osoby letecky do [anonymizováno] v termínu od 3. 11. 2018 do 10. 11. 2018 za celkovou cenu 25 060 Kč včetně cestovního pojištění (880 Kč), splatnost ceny byla stanovena na den uzavření smlouvy, avšak toho dne zájezd zaplacen nebyl. Dle článku 5.2. VSP měla být celková cena zájezdu uhrazena nejpozději 45 dní před zahájením čerpání služeb, pokud