18 CO 76/2022-102 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 324,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 010,58 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení, z částky 10 239,87 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení a z částky 474,13 Kč od 13. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalované uložil dále povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 9 694 Kč na účet advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II). V odůvodnění uvedl, že nárok žalobkyně vyplývá z uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny a z předložených vyúčtování, žalovaná ostatně ani nebrojí proti výši jednotlivých vyúčtování. Právo na odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně pro případ prodlení s úhradou faktur je zakotveno v čl. 8 bod a) Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o dodávce elektřiny, nárok na smluvní pokutu v případě předčasného ukončení smlouvy v částce 400 Kč za každý měsíc nasmlouvaného odběru elektřiny pak rovněž vyplývá ze smlouvy. Žalovaná tak dluží žalobkyni smluvní pokutu za měsíce listopad 2020 až červen 2022, kdy měl ještě smluvní vztah trvat, tj. 19 x 400 Kč, což činí 7 600 Kč. Nárok na úroky z prodlení má žalobkyně dle § 1970 občanského zákoníku, výše úroku odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013. Pokud jde o námitku žalované, že žalobkyně mohla část své pohledávky přihlásit do insolvenčního řízení, pak tato je neopodstatněná. Úpadek žalované byl zjištěn a oddlužení povoleno usnesením [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] (v právní moci [datum]), lhůta dvou měsíců pro podání přihlášek skončila [datum]. Žalobkyně však vyúčtovala spotřebu elektřiny žalované za období od 2. 7. 2020 do 31. 8. 2020 až dnem 11. 9. 2020, splatnost tohoto vyúčtování nastala 1. 10. 2020. Žalobkyně tedy nemohla pohledávku přihlásit v insolvenčním řízení, neboť v té době již bylo po lhůtě pro podání přihlášek. Soud nevyhověl žádosti žalované o povolení splátek, neboť žalovaná se k jednání, ač řádně obeslána, nedostavila a neumožnila tak soudu zjistit její poměry. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, namítajíc, že dodávky elektrické energie nebyly ukončeny z důvodu neplnění povinností žalované, ale protože na základě falešných podpisů neplatících nájemníků společnost [anonymizováno] [právnická osoba] převedla zpět odběrné místo na nájemníky, kteří nemají užívací titul k nemovitosti a nemají žádný právní nárok nemovitost užívat. Osobou, která celou operaci provedla, je pan [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaná je majitelkou dané nemovitosti a žalobkyni písemně žádala o to, aby odběrné místo nebylo přepisováno bez jejího písemného souhlasu. Žalovaná je v insolvenčním řízení, kde během pár týdnů dojde ke zpeněžení majetkové podstaty a insolvenční správce požádal žalobkyni s ohledem na danou situaci s nemovitostí o posečkání s platbou s tím, že insolvenční správce dluh následně uhradí ze zpeněžené majetkové podstaty. Žalobkyně s tímto souhlasila. Přesto následně bez jakékoliv výzvy podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen,,EPR“). Žalovaná navrhla, aby odvolací soud zrušil vydaný EPR z důvodu písemné dohody s insolvenčním správcem a rozhodl, že úhrada pohledávky žalobkyně bude v plné výši uhrazena po zpeněžení majetkové podstaty žalované. 3. Žalobkyně na výzvu soudu podáním ze dne 26. 9. 2022 sdělila, že do dne odeslání tohoto podání plnění po zpeněžení majetkové podstaty od insolvenčního správce žalované neobdržela. 4. K podanému odvolání žalobkyně uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně je zcela správný, vydaný na základě úplně zjištěného skutkového stavu a správně odůvodněný po právní stránce, tudíž se navrhuje jeho potvrzení ve věci samé a ohledně výroku o nákladech řízení nechť odvolací soud zváží, zda měl být aplikován § 14b advokátního tarifu. Přestože se žalobkyně neodvolala, jedná se o navazující výrok, který by měl být předmětem přezkumu odvolacím soudem. Žalovaná se k jednání soudu prvního stupně nedostavila, čímž se zbavila možnosti poučení soudem o nutnosti tvrdit a předkládat důkazy k jejím sporným tvrzením jen do určité lhůty. V odporu proti platebnímu rozkazu přitom zmiňovala pouze to, že o celé záležitosti informovala svého insolvenčního správce. Až v odvolání a dalším podání uvádí nové skutečnosti, k nimž by soud neměl přihlédnout. 5. Odvolání žalované nelze považovat za důvodné. 6. V posuzovaném případě z provedených důkazů vyplývá, že účastníci uzavřeli dne 26. 11. 2019 Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese [adresa]. Účastníci řízení si mj. ujednali pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. 2 a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklou neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce trvání smlouvy. Fakturou [číslo] žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy v rozsahu 19 měsíců po 400 Kč, celkem 7 600 Kč. Faktura byla splatná ke dni 4. 12. 2020. Žalobkyně fakturou ze dne 11. 9. 2020 vyúčtovala žalované za fakturační období od 2. 7. 2020 do 31. 8. 2020 částku 14 010,58 Kč, splatnost faktury nastala ke dni 1. 10. 2020. Dále žalobkyně předložila podrobné vyúčtování spotřeby elektřiny za dané období. Další fakturou ze dne 6. 12. 2020 za fakturační období od 1. 9. 2020 od 24. 11. 2020 vyúčtovala žalobkyně za odebranou elektřinu částku 10 239,87 Kč, splatnost faktury nastala ke dni 28. 12. 2020. Opravné vyúčtování k této faktuře na částku 474,13 Kč bylo splatné 12. 1. 2021. Dopisem ze dne 6. 12. 2020 žalobkyně odstoupila od smlouvy o dodávce elektřiny pro neplacení vyúčtování. Usnesením [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka (žalované). Soud povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením. Insolvenčním správcem ustanovil [právnická osoba], IČO, [číslo], sídlem [adresa], provozovna [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Toto usnesení nabylo právní moci [datum]. 7. Odstoupením žalobkyně od smlouvy došlo k zániku povinnosti plnit původní závazek zajištěný smluvní pokutou, nedošlo však k zániku povinnosti plnit smluvní pokutu jakožto důsledek neplnění původního závazku. Žalovaná ve smlouvě ze dne 26. 11. 2019 výslovně prohlásila, že se seznámila se smluvním textem na obou stranách smlouvy a přímo pod toto prohlášení připojila svůj podpis. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou výše uvedených faktur týkajících se vyúčtování za odběr elektřiny a žalobkyně má proto právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 400 Kč za každý měsíc, a to včetně zákonného úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výši smluvní pokuty 400 Kč za každý měsíc, ve kterém nebyl dodržen závazek odebírat elektřinu od žalobkyně, nepovažuje odvolací soud za nepřiměřenou. K námitce žalované, že část pohledávky vznikla před 2. 9. 2020, kdy žalobkyně mohla svoji pohledávku uplatnit u insolvenčního správce, je třeba uvést, že úpadek žalované byl zjištěn a oddlužení povoleno výše uvedeným usnesením [název soudu], lhůta dvou měsíců pro podání přihlášek skončila [datum]. Žalobkyně však vyúčtovala spotřebu elektřiny žalované první uváděnou fakturou až dnem 11. 9. 2020, když splatnost vyúčtování nastala 1. 10. 2020. Všechny ostatní faktury včetně vyúčtované smluvní pokuty byly doručeny žalované a jejich splatnost nastala ještě mnohem později. Až po dni jejich splatnosti by žalobkyně své pohledávky mohla přihlásit v insolvenčním řízení. 8. Žalovaná se k jednání před soudem prvního stupně nedostavila a zbavila se tak možnosti uplatnit případné další námitky a tvrzení než ty, které uvedla v odporu proti EPR. Soud jí tak nemohl poskytnout potřebná poučení dle §§ 118a, 118b a 119a o. s. ř. Pokud pak shora uvedené skutečnosti uplatnila až v rámci odvolacího řízení, odvolací soud k nim nemohl přihlédnout (§ 205a o. s. ř.), neboť se jedná o nepřípustné novoty. 9. Odvolací soud považuje napadený rozsudek za správný, a proto jej dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně navazujícího výroku o nákladech řízení, kdy se zcela ztotožňuje se způsobem určení jejich výše včetně použití § 14b advokátního tarifu při výpočtu odměny za zastoupení žalobkyně advokátem v době před zrušením EPR a nařízením ústního jednání. 10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná i v odvolacím řízení a má proto právo na náhradu jeho nákladů. Tyto sestávají z odměny právního zástupce za 1 úkon právní služby (účast na odvolacím jednání dne 7. 11. 2022) ve výši 2 400 Kč, z náhrady za 1 režijní paušál ve výši 300 Kč a z 21 % DPH ze